M. Daňková, ČBDB.cz: Poetické znázornění potřeby lásky

James Moloney je v České republice neznámý autor a přitom za svou třicetiletou spisovatelskou kariéru vydal přes padesát knih. Australan, bývalý učitel a knihovník získal několik ocenění převážně za dětskou tvorbu. Nakladatelství Jota debutuje vydáním historického románu z druhé světové války – Dopisy ze Sachsenhausenu, v překladu Jana Kozáka.

Někdy si říkám, zda není románů o druhé světové válce v současnosti už moc. Kdy se pomyslně naplní jejich oblíbenost a čtenáři si řeknou, že už jich je přehršel. Sama si kladu otázku – mám je číst? Nepodporuji tím jen určitý kult, který se snaží vydělat na atraktivním námětu? Hodně publikací mě v tomto pocitu naplní a pokud se nejedná o skutečnou výpověď, ale jen románový námět z tohoto období, bývá to ztráta času. Pak ale přijde kniha jako Dopisy ze Sachsenhausenu a já si říkám, že má cenu takovéto knihy číst a hledat ty, které je třeba doporučovat.

Šestnáctiletá Margot Baumannová je správnou dívkou své doby. Abyste se o tom sami přesvědčili, úvodní slova knihy začíná větou: „Kam až moje paměť sahá, vždy jsem milovala tři věci: dlouhé letní prázdniny, svého bratra Walthera a Adolfa Hitlera“. Margot má po škole a s kamarádkou Lili řeší hlavně chlapce a lásku. Píše se však červenec 1944 a o nápadníky je nouze, poněvadž většina z nich je na frontě. Aby se Margot zabavila, přijímá nabídku jít pracovat místo své sestry do poštovního oddělení, které sídli v Sachsenhausenu… S vězni nedochází přímo do kontaktu, ale postupně začíná zjišťovat, co přesně znamená koncentrační tábor.
 

Abyste si maximálně užili poetiku a určitou tajemnost textu, doporučuji si nic nezjišťovat a nečíst anotaci. Více budete prožívat životní osudy i vnitřní transformace hrdinů. Kniha je rozdělena do dvou části a obsahuje celkem dvacet osm kapitol. Nedočkáme se mnoha dlouhých popisů, spíše se staví na dialozích, které knihu rychle posouvají vpřed. Nemalou část zaujímají stránky věnované dopisům, které jsou obsaženy i v samotném názvu knihy.

Naděje a lidskost jsou pojmy, díky kterým mnoho lidí přežilo koncentrační tábor. Nám to může přijít jako samozřejmost, ale pro jiné může být naše maličkost celým životem. Přes všechno jsme však stále zodpovědní za své činy a nikdy nevíme, kdy se z vítězů stanou poražení, co se budou zodpovídat za své konání. Velkými tématy jsou právě ona naděje, soucit, ale i přátelství a láska. Styl psaní je veden lehkou, poetickou a naivní myslí, která souvisí s věkem sladkých šestnácti let. Je silnější propaganda, nebo dobré srdce? 

Celou recenzi čtěte zde>>