Kristýna Obermajerová: Zimní muži

Hranice mezi dobrem a zlem je tenčí, než si myslíme.

Bratři Karl a Gerhard žijí obyčejné životy v Hamburku. Každý z nich je poznamenán určitými strastmi a obdařen jistým nadáním. Jejich život plyne v poklidném rytmu do chvíle, kdy celé Německo sevře ocelová pěst nacismu a Adolfa Hitlera. Oba bratři jsou odhodláni se na režimu žádným způsobem nepodílet, jenže ne všechna rozhodnutí jsou v jejich rukou. Zahnáni do kouta, obávajíc se o životy svých blízkých, vstupují do SS. Karl i Gerhard chtějí jediné, přežít válku a vrátit se ke svému životu. Jenže válku nemůžete jen pročekat... A tak se dobří lidé postupně proměňují a zjišťují, že jejich život už nikdy nebude stejný. Je možné se vyrovnat s prožitými hrůzami? Je možné obhájit všechna svá rozhodnutí? Znamená vrátit se z války to samé co přežít?

Na Zimní muže jsem se klepala od chvíle, kdy jsem knihu poprvé zaznamenala. Konečně jsem se teď v říjnu dočkala a díky Lucce z nakladatelství Jota jsem se mohla v tomto týdnu ponořit do neskutečného vyprávění, které nám autor připravil.

Hned na úvod považuji za nutné říci, že tato novinka není žádnou jednohubkou. Je to velmi náročné čtení a rozhodně není pro každého. Na knize je poměrně dost vidět snaha o vytvoření velkého příběhu, který ve čtenáři vzbudí potřebu zamýšlet se nad tím, kde leží hranice morálky, co s lidmi skutečně udělá válka, či co je ve skutečnost dobro a zlo.

Zimní muži jsou knihou, která si evidentně klade ambice být velkolepým válečným příběhem, a přestože se autor místy trochu zamotává do vlastního vyprávění a dopouští, že se čtenář maličko ztrácí, je tato jeho snaha nesmírně sympatická. Ano, v několika málo okamžicích mi připadalo, že si autor na svá bedra vzal o něco větší úkol, než je schopen zvládnout, ale čtenářský zážitek to nikterak nekazilo. Co musím vyzdvihnout, to je autorova znalost problematiky. Při čtení je naprosto jasné, že Kold má válku nastudovanou do nepředstavitelných detailů a že skutečně ví, o čem píše. Zimní muži nejsou jen dalším příběhem o válce, jsou jedním z těch vyprávění, která mluví o věcech, které nejsou notoricky známé a se kterými se nesetkáme v každé druhé knize spadající do žánru válečné literatury. Autor se dotýká tématu koncentračních táborů, války na frontě, příslušnosti k wehrmachtu a SS, ale věnuje se i každodennímu životu ve válečném Německu.

Při čtení se mi na mysl často vloudila vzpomínka na knihy od Remarqua. Nerada mezi sebou autory srovnávám, protože vím, že každý je unikátní, ale nemohu odolat. Zimní muži mi skutečně v mnohém připomněli Remarquovu tvorbu, především jeho knihy Miluj bližního svého či Jiskra života (mimochodem, právě Jiskra je podle mě tím nejlepším, co si můžete od Remarqua přečíst). Myslím, že už jen skutečnost, že kniha snese srovnání s takovým velikánem, v mnohém svědčí o jejích kvalitách.

Je jasné, že takto zásadní příběh musí jít ruku v ruce s postavami. V Zimních mužích hrají prim samozřejmě Karl a Gerhard, dále jsou zajímavě vykresleni především příslušníci SS. Další postavy slouží spíše jako archetypy, pro dokreslení celého vyprávění.

Práce s proměnou ústředních bratrských postav je ale ohromující, a pro mě asi jedna z nejlepších, alespoň v poslední době. Váš vztah ke Gerhardovi a Karlovi se několikrát změní, jednou jejich rozhodnutí porozumíte, podruhé jej odsoudíte jen proto, abyste za chviličku pochopili, proč tak učinili. Přesně v něco takového jsem po přečtení anotace, která je velmi lákavá, doufala, a jsem ráda, že mohu říci, že je naplněna do posledního puntíku.

To je ostatně další zajímavá věc - Zimní muži jsou jednou z mála knih poslední doby, ve kterých při čtení dostáváte skutečně to, na co vás anotace naláká a co vám slíbí. Což je něco, čeho si velice vážím.
Nechci se už dál moc rozepisovat, protože jak zjišťuji, čtenáři dlouhé recenze nemusí, ještě k jedné věci je ale nutné se vyjádřit. Tou je určitá autorova bezelstnost a zároveň obdivuhodná nebojácnost v otázkách určitého filozofického a morálního přesahu knihy. Zimní muži opravdu nejsou jen román. Jsou zamyšlením, jsou podnětem, jsou otázkou. Autor ale všechny tyto prvky začleňuje do svého příběhu přirozeně a hladce, díky čemuž ta naléhavost nepůsobí násilně a nuceně.

Zimní muži jsou knihou, která by rozhodně neměla nikomu ujít. Doporučuji však ke knize přistupovat jako k náročnému čtení, které vyžaduje značnou míru pozornosti a také znalost války. Knihu bych asi nedoporučila těm z vás, kdo o druhé světové válce mnoho nevědí, a chtěli by se skrz beletrii načerpat nějaké informace. Tato kniha by pro vás nemusela být vhodným startem do poznávání válečné literatury. Naopak pro ty, kdo téma druhé světové války v literatuře vyhledávají a rádi by si přečetli něco skutečně kvalitního, založeného na hlubokých znalostech problematiky a s přesahem do filozofických otázek, Zimní muži jsou rozhodně to pravé - nenechte si je ujít. Za mě dostávají jednoznačných pět hvězdiček a takové to všeříkající... "tohle si musíte přečíst".

Autorka: Kristýna Obermajerová