Čteme české autory.cz, recenze: Hendrixova kytara

Poctivé rockové čtení! 

Kateřinu Dubskou vám na projektu nepředstavujeme poprvé. Přečíst jste si mohli recenze na všechny její dosavadní knihy: Z kopce do kopce, Člověk Gabriel, Dcery a Malé zázraky. Autorce aktuálně vyšla novinka nazvaná Hendrixova kytara, která se dosavadní tvorbě vymyká. Ale už teď můžu říct, že tím nejlepším možným způsobem, psaní Kateřiny Dubské totiž zraje jako víno! 

Tentokrát je román trochu jiný, než jsme u spisovatelky zvyklí. Žádná poetika, ale poctivý rock v kulisách normalizačního Československa. 

Seznamte se, tohle je Honza Potočný, kluk ze severní Moravy, „regionu razovitého“, neboli svérázného. Odmalička ho provází hudba, nejprve hraje na klavír v „lidušce“, později zakládá vlastní kapelu. Moc rád by dělal poctivý bigbít, třeba jako „Zepelíni“, ale v socialistickém Československu to tak jednoduché není. Trochu volnější morálka panuje v sousedním Polsku, kde Honza a jeho spoluhráči poměrně často koncertují, ale pro bohémskou, lehce rozervanou duši je to přece jen málo. A tak se mladý muž rozhodne pro opravdovou svobodu a uteče za hranice. Za sebou nechává rodinu, kamarády a taky lásky, mnohdy zhrzené. Začít znovu není jednoduché, ale náš hrdina je dítě Štěstěny a životem až doposud proplouval docela hladce. Bude tomu tak i v Německu? Muzikant Pokorný má v životě dvě vášně, hudbu a ženy, kdo z nich zaujme v jeho životě první místo?  

Hendrixova kytara je silným příběhem, který bude rezonovat se všemi milovníky rocku a dobré muziky vůbec. Epická sága začíná v blíže neurčeném časovém úseku uprostřed tuhé normalizace. Malý Honzík Potočný nenávidí hodiny klavíru, protože kvůli nim nemůže chodit ven, a tehdy ještě vůbec netuší, kam ho jeho hudební nadání jednou zavede. Jako syn ředitele místní školy by měl jít spolužákům příkladem, on dělá všechno proto, aby punc rebela nikdy nesmyl. Vždy trochu proti proudu i proti tehdejší společnosti. 

Kateřina Dubská se řadí mezi originální vypravěče příběhů. Dobře mířenými větami vrství děj a využívá také nářečí, hodí-li se to do kontextu. Zvyšuje tak autenticitu knihy a zachycuje typické propriety tehdejší doby. S Honzou zažijeme studená šedesátá a sedmdesátá léta, prolétneme bujarými osmdesátkami a budeme se opájet svobodným duchem let devadesátých. Staneme se svědky důležitých historických milníků formujících moderní dějiny naší republiky. Jste-li pamětníci, Honzovi vrstevníci, nebo k vám atmosféra normalizačního Československa pronikala mlhavě skrz boudičku dětského kočáru, určitě si toho spoustu vybavíte.

Celou recenzi čtěte zde>>

Autor: zápisky jedné knihovnice

Zdroj: www.ctemeceskeautory.cz