V. Skutilová, Jedu v knize: Rytec kamejí

U některých knih je napsat solidní recenzi, která by měla hlavu a patu, celkem problém. Rytec kamejí je jednou z nich. Text mi nesedl a přitom je krásný, hluboký se spoustou podnětů k zamyšlení se. Zkusila jsem sáhnout po jednom z témat, která normální nečtu a nějakou dobu opět číst nebudu. Recenze by tím ale neměla trpět, byla by to škoda.

„‘Elias, má věčná láka. Vracím se za mužem, se kterým jsem prožila nejkrásnější krásno ze všech krásen. Vracím se, abych ho zbavila utrpení … naše štěstí zabila pověra a slepá nenávist. Od toho dne Elias nežije, čeká na smrt, která nepřichází. Musí čekat. Kvůli mně. Ano, kvůli mně se stal obětí černého ďábla … A za všechno může tahle jizva.‘

Jizva se otevřela a dívka se vydala na surreálnou cestu do minulosti, letěla uličkami města, nechala za sebou jednadvacáté století, proplouvala dvacátým, lidé a domy se proměňovali proti proudu času, měnila se móda, účesy a modely aut, koňská spřežení, a když se ručička času přehoupla do století devatenáctého, dívka vběhla na dvůr zchátralého pavlačového domu, kde z jediného okna svítícího do noci vycházelo bolestné ženské sténání.

‚Bylo to v únoru roku 1899, když jsem se těžce rodila do svého minulého života.‘“

Byl to život dívky Aitan. Narodila se – jako již mnohokrát předtím – s černou jizvou na krku a dostala jméno po bohyni posmrtného života. Matku nepoznala, otec se zachoval, jak nejhůř mohl, ze strachu se ji mnozí snažili zabít. Konstantou jejích životů představovala nejen jizva, ale také jeden muž.

Celou recenzi čtěte zde>>

Hodnocení: 80 %

Autor: Vladana Skutilová
Zdroj: 
www.jeduvknize.cz

© 2020, Všechny práva vyhrazena, Nakladatelství Jota, s.r.o. Vytvořilo Foreveryone