Recenze: Skvostný cestopis Dominiky Sakmárové

Přesně takto laděné cestopisy jsou pro mne nesmírně přínosné. Miluji cestování a jsou kouty světa, které mne lákají, ale tak nějak vím, že je nikdy nenavštívím. Čína, Taiwan, Japonsko, Jižní, ale i Severní Korea jsou pro mne místa prozatím nedostižná, o to víc si však užívám čtení cestovních zážitků nadšenců, kteří mají o tomto kusu planety co říci.

V případě slovenské sinologičky Dominiky Sakmárové nejde však jen o „pokoutné“ navštívení daných zemí, ona v některých z nich dokonce roky žila a vychovávala v nich svá dítka.

Dominika má jedinečný dar popsat život na Dálném východě do nejmenších detailů. Jde vidět, že jej miluje, že je pro ni nedílnou součástí bytí (já to tak mám s Afrikou). Výsledkem jsou již tři naprosto skvostné publikace, jež zájemcům o tento pro nás často nepochopitelný a, řekněme si popravdě, na naše poměry až divný kraj, přiblíží jejich kulturu, jazyk, písmo, zvyklosti, obyčeje, tradice i historické souvislosti.

Čínské písmo je něco, co mi do dnešních dnů zůstává záhadou. Tak například pro znak če, jež v překladu znamená hrozný nebo výřečný, je k jeho zaznamenání potřeba hned 64 tahů. Vůbec si pak neumím představit, jak vypadalo takové psaní na stroji, které jsem na střední škole výsostně nesnášela. Po přečtení dané kapitoly už dokáži ocenit, jak jednoduchou práci jsme s latinkou v tomto směru měli. Docela mě překvapilo, jak Číňané v nutných případech řeší seřazení podle „abecedy“, když vlastně žádnou abecedu nemají. A proč studenti, kteří dělají přijímačky na vysokou školu, dostávají od rodiny toaletní papír?

Je to kraj, kde slovíčka děkuji a prosím nepatří k automatickým zdvořilostním frázím. Ty jsou určeny pouze pro cizí lidi, nikoli pro rodinu a přátele. Vyznat se v rodinných vazbách a nazvat správně jednotlivé rodinné příslušníky, to je panečku velice obtížnou disciplínou. Ono najít si celoživotní kamarádku také není jen tak. Moc dobře také ví, proč by měla žena začít svého manžela peskovat až po třech letech manželství.

Jako nejlepší domácí mazlíček se pro Číňany jeví cvrčci. Je to národ, který dokáže na prstech jedné ruky napočítat do deseti, Taiwanci pak dokonce do dvanácti.

Celou recenzi naleznete na Luxor Blog
Autor: Denisa Šimíčková