Nofreeusernames: Královna podivínů, co si nerada říká královna podivínů

Královna podivínů, co si nerada říká královna podivínů

„Feliciino místo je vždy za okrajem mapy, kde žijí draci, a tento příběh je víc než jen knihou vzpomínek.“ říká v předmluvě knihy Joss Whedon. A má pravdu, Jak (ne)být divný na netu je Feliciinou zpovědí, vysvětlením, proč je divná, trochu jí to vadí, ale neumí bez toho žít.

Pokud Felicii Day, americkou herečku, scénáristku, gamerku a youtuberku, neznáte, nevadí. Při pročítání jednotlivých kapitol si stejně dříve či později otevřete YouTube a začnete průběžně sledovat videa, rozhovory a písničky. S poslední stránkou už budete dostatečně nabrífovaní na to, abyste se úplně neztrapnili, když si přijdete pro její podpis na Comic-Conu v San Diegu. Feliciin příběh je divný, jak jen to jde – kvůli otcově práci se rodina často stěhovala, Felicii máma učila doma (a hraní počítačových her se počítalo jako tělocvik kvůli koordinaci rukou a očí), bez diplomu ze střední šla v sedmnácti na univerzitu a se 4.0 GPA vystudovala matematiku a hru na housle. Pak přišlo stěhování do LA a krutá dráha neznámé herečky, která žije raději ve světě World of Warcraft se svým digitálním alteregem – zlodějkou s účesem ve tvaru penisu a typicky vaginálním přístupem ke hře, kde se hlavní motivací stává cool ohoz jejího avatara. Popis jejího prvního raidu je ostatně highlightem knihy, Felicia je do počítačových her tak zažraná, že nakazí i vás.

V první den společného raidu jsem se nervózně přihlásila do hlasového chatu: „Ahoj lidi, tady Keeb. Hlásím se do čarodějné služby!“

Na chviličku zavládlo ticho. Pak se spustil příval. „Do prčic. Keeb je opravdu holka?!“
„Jo, říkala jsem vám to!“

„Fakt? Dlužím ti sto goldů, SacBallzsky.“

„Přesně tak.“

„Čau, Keeb.“ „Ahoj, Keeb.“ „Rád tě slyším, Keeb.“ „Máš pěkný hlas!“

Strhla se vlna vzrušení, ale nikdo se nevyjadřoval ke skutečnosti, že disponuju vagínou. Díky bohu. Slyšela jsem od spousty holek, že když na internetu odhalily, že jsou ženy, dostalo se jim reakcí jako: „KUUUURVA! Zahrnu tě sexuálními narážkami, dokud nepadneš na znak před mým nažhaveným elfím já!“ Náš raid se ale k ženám choval přátelštěji. Možná i proto, že Saints of Fire vedla dívka, která by vám svým projevem dokázala z fleku urvat koule.

Autumna, šéfka Saints of Fire, se později stala předobrazem jedné z postav webseriálu The Guild, který v době, kdy sociální sítě teprve začínaly a nejlepší formou proma bylo rozdávat záložky na fansrazech a spamovat blogery prosbami o zmínku, Felicia napsala a natočila společně se dvěma členkami své podpůrné skupiny (banda ženských, která se jednou týdně scházela v palačinkárně a probírala své zpackané životy).

Jak (ne)být divný na netu ale není jen série vtipných skečů ze života Felicie Day. Zatímco první půlka je uvolněná a vtipná (něco ve stylu Moranové, jen s bez menstruace a feministických manifestů, nebo Jenny Lawson, jen ne tolik nechutné), ta druhá už drnká na vážnější notu – závislost na hrách, deprese, útoky komunity v souvislosti s kauzou #GamerGate a Zoe Quinnovou. Na jednu stranu to vyvažuje přehnaný optimismus knihy a vymazává pocit, že hrát 10 hodin denně WoW je normální, na stranu druhou je to trochu opruz a kazí vám to náladu. I tak ale stojí tahle kniha za to, je svěží a její styl nejlíp vystihuje úplný závěr, kde se Felicia loučí slovy „Dobře jsme pokecali. Pá“ Prostě je to jako jít s Felicií na kafe a zákusek. Určitě se sveze na fenoménu youtuberských knih, které teď vládnou světu, ale nezapadá tak docela do škatulky memoárů dvacetiletých borečků a kosmetických tipů sedmnáctileté holky, Felicia Day je ročník 1979 a umí dokonale napodobit zvuk vytáčeného připojení k internetu.

Felicia Day je cool, vydržela jsem se 15 minut dívat na její gaming video Tomb Raider: Part 1 a bavilo mě to, viděla jsem už půlku první série The Guild (ale pak jsem si dala pauzu, protože Zaboo mi způsobuje kopřivku) a je to holka a je hezčí než Jirka Král, takže tak.

Hodnocení: 80%

Celý článek na blogu: Nofreeusernames bloguje.