Hanka: Měsíční svit nad Paříží

Měsíční svit nad Paříží je historický román z meziválečného období „ztracené generace“. Hlavní hrdinka, Angličanka Helena Montagu-Douglas-Parrová, si na rodičích vyprosí rok strávený v Paříži. Prodělala právě velmi vážnou chorobu a ráda by konečně začala pořádně žít. Ve Městě světel se chce věnovat své vášni – malování a hodlá se také konečně vyrovnat se svou minulostí a nešťastným vztahem, kterým si prošla. Podaří se jí v neznámém prostředí uspět?

Román Měsíční svit nad Paříží mne zaujal hned, jakmile vyšel v českém překladu. Obvykle nevyhledávám romantické knihy, na této mě ale zlákala překrásná obálka a zejména období, ve kterém se děj odehrává. Na blogu už jsem kdysi zmiňovala, že právě meziválečná doba patří k mým vůbec nejoblíbenějším, navíc Paříž té doby musela mít úžasné kouzlo. Když se mi proto naskytla možnost zrecenzovat knihu pro Jotu, neváhala jsem ani minutu.

Příběh je velmi lehký, nenáročný na čtení, přesto však půvabný a svým způsobem i podmanivý. Knihu jsem odkládala jen velice nerada a moc se mi líbilo nechat se unášet na vlně lehké naivity hlavní hrdinky. Bylo to něco naprosto jiného, než co normálně čítám. Tím však nechci říct, že by byl příběh nějak přehnaně originální, spíše naopak. Dostanete od něj přesně to, co byste od romantické knihy čekali. Mladou, krásnou hlavní hrdinku, která vyrazí na vlastní pěst (i když ne tak docela) do Paříže. Dvacátá léta jsou v plném proudu, což neznamená nic jiného než večírky, jazz a umění. Do jejího života samozřejmě postupem času vstoupí charismatický muž a vy tak jen čekáte, jestli se ti dva dají dohromady už v půlce, nebo jestli s tím autorka počká až do závěru.

Hrdinové této knihy však zůstávají vcelku uvěřitelní. Helena (jak už jsem řekla) je mladá, krásná žena, lehce naivní, ale tomu se snad nelze divit vzhledem k tomu, z jaké rodiny pochází. Líbilo se mi, že je na jedné straně trochu zakřiknutá, na druhé straně ale, když jde do tuhého, se umí postavit za svůj názor. Sam je opředen tajemstvími, jak už to tak v dobrých romantických knihách bývá. Po celou dobu mi byl velmi sympatický, jen jeho rozhodnutí na konci už mi přišlo až přespříliš pohádkové, ale tak proti gustu… Osvěžení, kromě Heleniných nových přátel, tvořily také skutečné postavy té doby. Setkáme se s Hemingwayovými, Fitzgeraldovými či Murphyovými, což podle mého činí knihu autentičtější.

Co pro mě osobně pozvedá knihu na vyšší úroveň a proč ji nezařazuji do průměru v rámci romantické literatury, je určitě autorčin styl. Robsonová před napsáním knihy provedla opravdu důkladnou rešerši, o čemž se ostatně můžeme přesvědčit v samotném závěru, kdy nám doporučuje, co „číst dále“. Díky tomu vytvořila věrohodnou atmosféru dvacátých let, která na mě skrze stránky doslova dýchala. Přenesla jsem se do Paříže a představovala si, jaké to asi muselo být na všech těch večírcích, no a vzhledem k tomu, že sama mám docela kladný vztah k umění, mě potěšila i Helenina vášeň právě v této oblasti.

Kniha má ovšem i jedno velké, ale velké mínus. A to je korekce v českém překladu. S takovým množstvím chyb a překlepů jsem se již dlouho nesetkala. Já osobně nepatřím v tomto směru k úplným puritánům, znám lidi, kteří jakmile narazí na jednu chybku, už mají zkažený požitek ze čtení. Já umím odpouštět, sama nejsem neomylná (i když psaní na blogu a v knihách je samozřejmě něco úplně jiného). Nicméně v Měsíčním svitu bylo už i na mě těch chyb prostě moc. Taky mi moc nevyhovovalo, jak byl koncipován závěrečný slovníček pojmů (francouzských). Je totiž uspořádán abecedně, což by při hledání možná bylo užitečné, pokud by obsahoval úplně všechny výrazy. On ale všechna slovíčka neobsahuje, což samozřejmě vyúsťuje v jistou nepřehlednost. Mnohem užitečnější by mi přišlo klasické řazení pojmů podle stran, na kterých se vyskytují, ale možná už moc rýpu…

Sečteno, podtrženo – v rámci žánru romantika kniha vybočuje zejména pro svou atmosféru, která je vykreslena rozhodně na výbornou. Příběh nepřekvapí, ale na druhou stranu si u něj nádherně odpočinete a přenesete se do Paříže dvacátých let, takže jestli máte tuto dobu rádi a hledáte něco lehčího na čtení, určitě knihu můžu doporučit. Vadou na kráse jsou však zmíněné překlepy a chyby a velká škoda jich, opravdu kazí celkový dojem. Knize uděluji 4/5.

Za poskytnutí recenzního výtisku a příjemné chvíle, které jsem nad knihou strávila, děkuji tímto mockrát nakladatelství Jota.
Četli jste už tuto novinku? Líbila se Vám, nebo se na ni snad teprve chystáte? Je Paříž dvacátých let něco, co Vás okouzluje? A co Váš vztah ke „ztracené generaci“? Určitě se se mnou o tom všem a ještě o spoustě dalšího pojďte pobavit do komentářů. Těším se.

Napsala: Hanka
Celý článek na stránkách blogu Hanka the bookworm