E. Singrová, ČBDB.cz: Taxi, prosím

Začalo to facebookovým profilem a skončilo knihou. Postřehy Jiřího Němčíka z taxikaření se nejprve objevovaly jako statusy na Facebooku, ale protože to lidi bavilo, vyšly i knižně. Já jsem autora před přečtením knihy neznala. Kniha mě oslovila svým názvem a musím se přiznat, že jsem čekala peprné zážitky několika taxikářů, které zažili s lidmi, které vezli. Že se bude jednat spíše o stížnosti a nějaké ty vyčůranosti ze strany taxikářů, kterých se dopouští na svých klientech. Možná, kdybych si alespoň přečetla anotaci, nebyla by má představa o knize, tak daleko od pravdy.

Kniha přiznání taxikářů je skvělá. Je vtipná, svižná, zábavná, ale je také hrozně milá a hřejivá. Ano, jde o autorovy zážitky a postřehy, které zažil během své práce taxikáře, ale tím, že je autor optimista a snaží se na svět dívat pozitivně, tak i tato kniha je taková. Člověk má při čtení radost. Máte pocit, že dobří lidé nevymřeli a že dokonce někteří z nich dělají taxikáře. 

Tím, že se nejedná o nějaký souvislý příběh, můžete s knihou začít od začátku, ale klidně i od prostředka. Stejně tak pokud bude chtít knihu odložit (ale já myslím, že chtít nebudete), tak je úplně jedno, jestli se k ní vrátíte za den, za dva nebo za rok. Nic vám neuteče. Autor se v knize vyjadřuje barvitě, má skvělou slovní zásobu a opravdu zvládá hru se slovy. Autor umí dobře vyprávět, čímž čtenáře chytne a nepustí, dokud se nedostane na konec. Je to přesně ten typ knihy, který přečtete na jeden zátah a ani o tom nebudete vědět.

Celou recenzi čtěte zde>>