Rozhovor: „Nenávist je největším nepřítelem lidstva,” říká cestovatel Stingl

Miloslav Stingl je jednou z legend českého cestování a bádání, snese ale také označení jednoho z největších světových cestovatelů 20. století. Podnikl 14 cest kolem světa, navštívil 152 zemí a prodal 17 milionů knih. Co bylo jeho motivací? „Touha poznávat lidi, ale i vědecká zvědavost,“ říká sedmaosmdesátiletý Stingl a pokračuje: „Všichni se snaží být šťastní, být úspěšní, mít dobrou rodinu, postarat se o svoje děti. Já mám nejradši havajské rčení „nade všechny národy je lidství“. A to se mi líbí, to je mé celoživotní motto.“ Strach je podle něj přirozený, a kdo se nebojí, není normální. Sám jej musel mnohokrát překonávat. Jednou se ocitl na lodi, která hořela, jindy musel přeplavat z ostrova na ostrov, i když ve vodě byli mořští krokodýli nebo jej chtěli omylem zabít rozezlení domorodci. Zároveň zdůrazňuje, že problémem je iracionální strach. „Nenávist, řekl bych rasismus, je největší nepřítel lidstva,“ říká. Co je podle něj základem porozumění mezi lidmi? „Já musím být vstřícný, akceptovat jiné představy, přijímat toho druhého. Nechápat mé názory jako společenskou normu. My jsme chodili jako kluci do tanečních a učili jsme se valčík, ale to neznamená, že Papuánec bude považovat valčík za ideální tanec,“ říká a dodává, že cestování je pro otevírání obzorů zásadní. „Kdo sedí doma na svém zadku, tak má často představu, že ten jeho svět je ten jediný správný, autentický. Ale to není pravda, protože i ten australský domorodec má nějaké své představy.”

Proč jste se rozhodl cestovat?

Já jsem se rozhodl cestovat jako pětiletý kluk. Řekl jsem nahlas, že pojedu kolem světa. U dědečka drvoštěpa doma na Šumavě. A nikdo mi to kupodivu nerozmlouval. Asi v sedmi letech jsem namaloval atlas světa, kde bylo sto padesát zemí a namaloval jsem tam i cestu, kterou bych chtěl jednoho dne vykonat. A nakonec jsem opravdu vykonal 14 cest kolem světa. Ta třetí byla podle toho původního plánu z dětství.

Co bylo potom tou hnací silou? Byla to vědecká zvědavost nebo touha poznávat jiné lidi, setkávat se se světem?

Touha poznávat lidi, ale i vědecká zvědavost. Koneckonců jsem mnoho let pracoval v Československé akademii věd a přednášel jsem třeba v New Yorku, Mexiku nebo Indii. V Akademii byla výhoda, že tam nebyly píchačky, že jsem tam nemusel v sedm hodin ráno, ale musel jsem vydávat vědecké práce, které musely mít úroveň. Když jsem se tam hlásil, tak byl konkurz – údajně šest set lidí – a ten konkurz jsem vyhrál bez jakékoliv politické výhody, nebyl jsem ani v KSČ, dokonce ani v ROH. Díky statusu vědce jsem mohl cestovat. Psal jsem totiž knížky o indiánech a ty indiáni chtě nechtě žijí v Americe. A indiáni jsou moje láska dodneška.

Takže byste to doporučil všem lidem cestovat?

Každému bych doporučil, aby cestoval, protože cestování kromě jiného je nejlepší metoda sebevzdělání. A kromě toho zjistím, když cestuji, že můj svět nekončí na hranici České republiky nebo na Moravě, ale je vlastně nekonečný. A že v té Austrálii u domorodců je to úplně jiné než u nás. Kdo sedí doma na svém zadku, tak má často představu, že ten jeho svět je ten jediný správný, autentický. Ale to není pravda, protože i ten australský domorodec má nějaké své představy. Já jsem několikrát byl na Nové Guinei, kde jsou Papuánci a kde je osm set kmenů a každý ten kmen je trošku jiný. Pro mě to bylo zajímavé vědecky, protože u některých kmenů ještě nikdy nebyl běloch, některé žily na úrovni doby kamenné. Dodneška umím papuánský jazyk Kumu.

Jaký druh cestování doporučujete? Nemůže se stát, že při masovém turismu vlastně nic místního nepoznáme?

S tím plně souhlasím. Já myslím, že první, co má člověk mít, je kontakt s místními lidmi. Na to mám takovou metodu, která je, řekněme, Stinglova metoda. Neříkám, že je vždycky vhodná. Jako kontakt používám vždycky děti. Třeba pomocí zrcadlovky Flexaret, z ní byly děti ohromně nadšené, protože v ní viděly svůj obraz. A protože rodiče zpravidla milují své děti, tak mě ti rodiče akceptovali. Jsou ale i jiné metody. Já se snažím vždycky všechno, co můžu, zjistit předem. Devadesát procent cesty vykonám doma v Praze během náročné přípravy a deset procent je realizace toho, řekněme, studia.

Celý rozhovor čtěte zde>>

Autor: Jiří Pasz
Zdroj: www.hatefree.cz