Ivana Pásková: Člověk Gabriel

Kateřina Dubská je autorkou tří zajímavých románů. Člověk Gabriel, jemuž je tato recenze věnována, je její prvotinou. Při četbě vám však tento fakt ani nepřijde, protože spisovatelka text propracovala do posledního detailu, ale o tom více níže.

Abych pravdu řekla, při výběru tohoto románu jsem byla trošku zmatená. Název knihy na mě působil spíše biblickým dojmem. Přeci jen, jméno Gabriel není tak časté. Jediný titul, kde je vcelku často zastoupeno, je Bible. Chybně jsem se tedy domnívala, že autorka zpracovala životní příběh biblické postavy, tedy aspoň do chvíle než jsem si přečetla anotaci. Abych pravdu řekla, byla jsem z ní udivena a zároveň mě nabudila k tomu, abych si dílo přečetla, protože popisek sliboval zajímavý a nevšední zážitek.
Dílo je velice zajímavé již svým námětem, jímž se stal život Romů. Většina lidí se podobné tematice raději vyhýbá. Kateřina Dubská ji ale uchopila tak, že nejednomu z nás zůstane rozum stát. V příběhu se snaží toto etnikům nastínit reálně, což se jí dle mého názoru povedlo na jedničku s hvězdičkou. Vyprávění zachycuje tradiční chování, zvyky, touhu po kočování, rodinné vztahy, postoje, ale také třeba nejrůznější problémy, jež ve společnosti vznikají většinou z důvodu nedorozumění, nepochopení či jistého nesouladu. Co si budeme povídat, potíže, které jsou v knize zachyceny, přetrvávají až do dnešních dní. Abychom došli osvícení, mělo by vznikat více děl vyzdvihujích kořeny, tradice a světlé stránky tohoto etnika. Tento sociální román shledávám za osvětový a je to jeden z důvodů, proč jej budu s radostí doporučovat dále.

Jak jsem tam stál a chtělo se mi plakat nad krásou, kterou opouštím, přišla za mnou má matka. Posadila se na spadlý kmen stromu, zabalila se těsněji do vlněného šátku, rukou poplácala místo vedle sebe a pohledem mne vyzvala, abych přisedl. Pak mne objala kolem ramen a přitáhla k sobě. (Str. 23)

Co se týče zvoleného vypravěče, byla jsem naprosto zaskočena. Autorka totiž dokázala zachytit něco, s čím se tak často nesetkáváme. Na pouhých tří stech třiceti dvou stranách příběhu dokázala nakombinovat tři způsoby vyprávění. Vše však působí velice věrohodně a troufla bych si tvrdit, že zvolený postup přispěl k navýšení důvěryhodnosti textu. První rovinu zastupuje subjektivní ich-forma, vypravěč promlouvá ústy samotného Gabriela, jenž poukazuje na veškeré křivdy, ale pochopitelně i radostná překvapení, které v něm vyvolává styk s „bílými gádži“. Druhý úhel pohledu je zastoupen méně a je psán objektivní er-formou. Takto je dosaženo jistého distancu od osudu hlavního hrdiny a narátor upozorňuje zejména na globální problémy mezi oběma etniky. Gabriela v této části můžeme pozorovat z větší vzdálenosti a můžeme tak snáze pochopit chování etnika v některých situacích. Dále jsou takto zachyceny popisy prostředí a charakteristiky postav, k nimž nemá protagonista tak dobrý vztah. Poslední vypravěč zaznamenává myšlenky hlavního hrdiny, ten v danou chvíli působí pasivně, ale jeho mozek pracuje na plné obrátky. Je důležité tento fakt vyzdvihnout, protože díky němu můžeme nahlédnout pod povrch Gabrielova jednání.

Měl jednu slabinu - bál se koní. Potřeboval je sice pro práci na stavbě, ale naplňovali ho strachem tak, že když se k nim musel přiblížit, jeho jindy rychlé pohyby se zpomalily a on celý ztuhl. Snažil se, aby ostatní jeho strach nepoznali, ale zvířata ho stejně vycítila, takže se jich bál ještě víc. Jak se na všechny, kterým dával práci, díval svrchu, považoval si jenom těch, kteří pracovali s koňmi. Jen na ně tolik nekřičel a dával jim více peněz. (Str. 39)

Román v žádném případě nemůžeme považovat za statický. Ač v nás jistě výše řečené právě  tento pocit vyvolává, není tomu tak. Všechny úrovně vyprávění jsou doprovázeny mnohými dialogy, jež mají oživující efekt. Dílo pak získává neočekávaný spád.

Svazek je rozdělen do dvou částí. První z nich vyobrazuje životní cestu mladého muže, ve druhé chlapík dozrává. Můžeme tedy sledovat prvky tzv. bildungsromanu, v němž se hlavní protagonista postupně rozvíjí, roste na duchu a moudří.

Kniha se čte téměř sama, ať už díky formě zpracování, nebo zvolenému zajímavému tématu. Publikace, ač je vcelku obsáhlá, vás tedy rozhodně nebude nijak nudit. Neustále bude zaměstnávat vaše mozkové buňky. V některých případech vás dokonce donutí změnit názor, jenž jste až do této chvíle zastávali. Myslím si, že přesně tento účel autorka napsáním románu chtěla sledovat. Když se však dostanete až na konec příběhu, objeví se před vámi kapitola s názvem Kde se vzal Gabriel?, v ní se dozvíte na necelých dvou stránkách, jak to všechno bylo. Celé dílo pak uzavírá stať PhDr. Jany Horváthové Gabrielovi lidé na pozadí historických souvislostí. Zde si zařadíme veškeré četbou získané informace do potřebného kontextu. Uspořádání jednotlivých částí a kapitol tedy také hodnotím pozitivně.

Kompoziční rámec díla nás může vcelku překvapit svou jednoduchostí. Hlavní slovo zde má chronologie. Vše se odehrává postupně, čtenář se tak nezaplétá do složitých paralel. Jediné, co vás může vytrhnout ze zajetého stereotypu, je občasná retrospektiva. Hrdina v těchto částech vzpomíná na doby minulé, kdy mu bylo v náručí jeho matky hej. Vždy se tak distancuje od problémů, jež na něj útočí v danou chvíli. Myslím si, že tento způsob má za úkol odlehčit a trošku odvést čtenářovu pozornost od vážného tématu.

Co vás uchvátí?

  • originalita textu
  • čtivost a rychlý spád
  • zajímavé téma
  • interesantní zvraty
  • oživující dialogy
  • menší množství postav
  • nenáročnost příběhu
  • reálnost

Co by se vám nemuselo líbit?

  • občasné hanlivé narážky
  • škatulkování postav a s tím spojená průhlednost charakteru
  • někoho může odradit téma a námět publikace

Můj subjektivní pocit z knihy je nad míru pozitivní. Četbu jsem si užívala od samého počátku až do úplného konce. Líbilo se mi, že v knize není vyjmenováno milion postav, mohla jsem se krásně orientovat a nebylo nutné si dělat žádné harmonogramy a výpisky. Moje mysl byla tedy soustředěna výhradně na interpretaci textu a nic mě od ní nerušilo. Veškerá témata a náměty, jež se v románu objevily, jsou zvoleny tak, aby představily romské etnikum se vším všudy. Vyobrazeny nejsou jen světlé stránky, objevují se i ty stinné a to přispívá k reálnosti celého díla. Už teď se těším na další volné pokračování tohoto románu.

Obálka titulu je působivá. Již na první pohled mě uhranul přírodní motiv. Celá kniha je laděna do odstínů červené barvy a jinak tomu není ani na přebalu. V popředí můžeme zaznamenat košatý strom s červenými lístky a v pozadí pak malého koníka, jenž má v románu také svou důležitou roli. Odstín obrázku vyvolává pocit zapadajícího slunce, že by to byla metafora na konec něčeho starého a začátek nového? Ale to už bych prozradila o příběhu moc, začtěte se a odpověď na tuto otázku najdete jistě bez sebemenších potíží sami. Tomu všemu pak vévodí pochopitelně v červené barvě vyvedený název knihy a v bílé pak jméno autorky.

Anotace:
Vydali jsme se na cestu toho roku, kdy zima byla příliš krutá a jaro stále nepřicházelo. Kola našich barevných vozů se roztočila proti proudu řeky, která se úžila tím víc, čím blíže jsme byli velkému městu, ve kterém lidé mluvili rachotivou řečí a žil v něm císař vládnoucí velké říši. Roztočila se i kola mého života, který, doposud uzavřen v náruči mé rodiny a v divoké kráse našich koní, se začal ubírat směrem, kde víno teče proudem, silná slivovice odpočívá v chládku a kde ženy jsou voňavé a oblé jako čerstvě napadané meruňky. Jak jsem se dostal z místa, kde se Dunaj vlévá do širého moře, až pod buchlovské kopce? Z hlučného tepla mé velké rodiny do zámeckých stájí a domku ve vsi, kde se na mou snědou tvář dívají s nedůvěrou? Budu vám vyprávět příběh o snech, o černých hřívách a světlých vlasech, o přátelství, lásce, válce i větříku, který jeho nit zavane, kam se mu jen zachce. Bude to příběh o životě člověka.

Autor: Ivana Pásková
Zdroj: http://www.podporaceskychautoru.cz

Související produkty

Člověk Gabriel

Běžná cena: 298 Kč
Naše cena: 238 Kč
© 2017, Všechny práva vyhrazena, Nakladatelství Jota, s.r.o. Vytvořilo Foreveryone