5 otázek pro... / Petr Voldán

Položili jsme 5 stejných otázek 5 našim autorům. Odpovídá Petr Voldán. 

Čtete?
A ono jde nečíst? Četl jsem od dětství „co mi pod ruku přišlo“. Kdo nečte, připadá mi nejen o hodně ochuzený, ale vlastně chudý. Včetně umění vyjádřit se, formulovat svoje názory a myšlenky. Ke čtení ale potřebuju určitou atmosféru a také chuť. Neumím číst knihy v dopravních prostředcích nebo na dovolené. To je pro mne prostředí pro čtení třeba časopisů. A nejraději čtu knihy, které držím v ruce, ostatní texty mi nevadí číst na displejích počítače nebo tabletu.

Jakou knihu jste měl v dětství nejraději? 
To je těžko říci – v každém období mě oslovovalo něco jiného. Pamatuji si třeba knížku Kubula a Kuba Kubikula nebo Pinocchiova dobrodružství, Pohádky Karla Čapka. Ale už tehdy mne oslovovalo i spojení pohádky a zvuku – takže Hurvínek z gramodesek Supraphonu byl také mým favoritem. A později například Mikulášovy patálie, Rajský ostrov Jaromíra Johna a pak Dva divoši...

Máte nějaký psací rituál? 
Jestli je schopnost ponořit se do psaní hlavně večer a pokračovat v psaní klidně do rána, když člověk ani nevnímá, že už svítá, pak ano. Ale do té doby, než naskakují formulace, se převalují v hlavě kdykoli. Nejčastěji ty nejtrefnější nacházím ráno ve stavu „polo“ probuzení a krátce po něm. Jenom je potřeba si je zapamatovat nebo raději poznamenat, protože jinak nenávratně mizí. Když potom text vzniká, moc úprav už nedozná. Povedlo se mi ho – tedy alespoň si to myslím – prostě dostatečně procedit a přetřást v té fázi, kdy mne provází někdy i dny kdykoli a kdekoli. A pak si jen pustím myšlenky a fantazii „na špacír“.

Kdo je prvním čtenářem vašich rukopisů? 
Kritická manželka, která je „lakmusovým papírkem“, na kterém poznám, jestli se text čte dobře nebo naopak drhne. Stejně tak je tomu u textů pro rozhlasové glosy nebo jiné pořady. Někdy si svoje „uhájím“, když mám argumenty, jindy ale musím s manželkou souhlasit, že je rukopis potřeba upravit. Někdy totiž text v duchu „slyším“ jako v rozhlase, ale na papíře je to přece jen jiné.

Kde berete inspiraci? 
Všude. Rád vstřebávám informace, zajímavosti, originality ze všech možných zdrojů a oborů. Rád poslouchám vyprávění zajímavých, chytrých lidí a hlavně profesionálů v jakékoli činnosti, přečtu kdejaký informační leták nebo brožuru. Pochopitelně také na cestách – nejen pracovních novinářských. Jsem zastáncem názoru, že nic není jen černobílé (i když černobílá fotografie paradoxně mnohdy řekne víc než barevná) a že život je naopak pestřejší než odstíny duhy.

Petr VoldánPetr Voldán (*1953, Pardubice), dlouholetý zahraniční zpravodaj, pohodář a kliďas s koňskou krví (ale nikoli „koňák“) ředěnou perníkem, vkročil do rozhlasu v Praze na Vinohradské 12 už za studií na fakultě žurnalistiky. Tam ho prý „rozhlasovým“ virem nakazil především profesor Vladimír Kovářík. Z Vinohradské odešel po šestadvaceti letech, během nichž ho posluchači slyšeli nejen z domova, ale i z mnoha zemí světa.

Kromě krátkodobých reportážních cest (Afghánistán, Finsko, Čína, Gruzie, Malta, Estonsko a další destinace) působil téměř 11 let jako stálý rozhlasový zahraniční zpravodaj v Moskvě, Londýně a znovu v Moskvě. Po odchodu z rozhlasu v roce 2004 se přestěhoval do Bruselu, kde byl 12 let asistentem v Evropském parlamentu. Mezitím ho oslovilo ostravské studio České televize, se kterým od roku 1999 pravidelně spolupracuje jako autor a průvodce oblíbeným pořadem Postřehy odjinud.

Okouzlení zvukem ho před pár lety přivedlo znovu k mikrofonu. Pro ČRo Hradec Králové a ČRo Pardubice glosuje dvakrát týdně aktuální události a vysílá hodinovou talk show Na cestách s Petrem Voldánem, kam si zve zajímavé hosty. Žije střídavě v Praze a ve východních Čechách, poblíž Babiččina údolí, kde jako malý trávil prázdniny.

 

Související produkty

Na vlnách s Petrem Voldánem

Běžná cena: 348 Kč
Naše cena: 278 Kč
© 2021, Všechny práva vyhrazena, Nakladatelství Jota, s.r.o. Vytvořila digitální agentura FEO