Sobí moč, rozpínaví Rusáci a náčelník Ošklivec

To jsem nevěděl, že konzumovat muchomůrky červené prostřednictvím sobů je mnohem příjemnější než jíst je jenom tak nasušené! Dělá se to tak, že muchomůrky necháte sežrat sobům a sami potom konzumujete jejich lehce kontaminovanou moč. A není to jediná věc, kterou jsem se dozvěděl z čtyřsetstránkového románu Alexandera Boldizara Ošklivec, jejž v českém překladu stihla ještě před prázdninami vydat brněnská JOTA (z anglického originálu The Ugly ho přeložil Richard Janda).

Plácat holky po zadku

Slovák Ošklivec Mužduk IV. žije na Sibiři se svým slovenským kmenem a budoucnost si nijak neplánuje. Stane se náčelníkem; o svou pozici uvnitř kmene se bude ucházet a bojovat prostřednictvím tradiční hry – házení balvanů na své soky. Bude též kromě již zmíněné sobí moči konzumovat slivovici, plácat holky po zadku a vůbec si s nimi užívat rustikálního života, bránit se Rusákům. Jenomže: do jeho života a do života jeho kmene vstoupí americký obchodník, který od Rusů koupil území, jež Slováci obývají a na němž mají v plánu postavit hotel a motýlí rezervaci.

Mužduk si uvědomí, že tohle je svět, ve kterém neplatí srozumitelná pravidla: já chlap, ty chlap, tak si to vyřídíme na férovku... Tohle je svět kliček a smyček, ve kterém se nevrhají kameny, ale kde je potřeba vrhat slova. Tady začíná jeho „cesta tam a zase zpátky“, přes Sibiř na Harvard a pak zas přes Afriku nazpět do hor.

Celou recenzi čtěte zde>>

Autor: Marek Douša
Zdroj: www.reflex.cz