ZNEKLIDU: Dcery

Síla ženského rodu

Do jisté míry autobiografický román Kateřiny Dubské Dcery bychom mohli nazvat spíše rodovou ságou. Autorčino sdílení rodinné historie, jejíž klíčové momenty a vlastně i celé její odvíjení bylo ovlivněno generacemi silného pokolení žen, je pronášeno čtivým, a plynulým jazykem, naplněným mnoha významotvornými obrazy. Díky pestrému líčení, v němž cítíme snahu ověřit si smysl jednotlivých klíčových kroků, které se otiskly do celých generací jednoho rodu, se setkáváme také s momenty živé a žité historie, Dubská nás provádí různými milníky od meziválečného období až do současnosti, podobně nenápadně do jejího příběhu prosvítají kontexty jednotlivých míst, měst a lokalit, s nimiž jsou jednotlivé děje spjaty. Přitom se ale snaží vyvarovat jhu kronikářského líčení, vyhýbá se a kličkuje mezi jednotlivými osobami děje a popisuje jednotlivé události z pohledu, jenž jaksi sám vystupuje někde netušeně mezi řádky, aby vygradoval v současnosti jistou formou prozření. Dcery tedy nejsou jen povrchním převyprávěním rodinných historek, ale nevšední sondou do hlubinných zákoutí jednoho klanu, v němž se projevuje jistá forma zvláštní kletby , předávající se v linii žen z generace na generaci. Jsou také názorným příkladem toho, co dnešní společnost (nebo její jistá část ) cítí a podprahově vnímá a k čemu se má tendence neustále obracet – k hodnocení vlastní minulosti, odkazu rodu a k uvědomění si vazeb, které měly vliv na formování budoucnosti.

Autor: Andrea Jochmanová
Zdroj: ZNEKLIDU