J. Mišúnová, Lacultura.cz: Jízda taxíkem městem i lidskými osudy

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vás vidí řidič taxíku, ze kterého právě vystupujete? A na co myslí on? Jaké lidi vezl před vámi a co všechno mu oni o sobě prozradili? Na tyhle otázky alespoň částečně odpovídá Jiří Němčík, obyčejný pražský taxikář, který napsal knihu plnou těch nejzajímavějších zážitků z jeho práce. 

Přiznání taxikářů jsou autorovou druhou knihou. Jeho prvotina s názvem Smrthaus popisuje prostředí starobince, kde strávil rok a půl péčí o staré a nemocné lidi. Novela získala dobré recenze, ale díru do světa neudělala. Jiřího Němčíka to však od psaní neodradilo a v roce 2016 založil facebookový blog Přiznání taxikářů, z kterého při tvorbě stejnojmenné knihy vycházel.

Výsledkem je soubor krátkých povídek ze života, které zaujmou svou autenticitou a upřímností. Autor si na nic nehraje, nikoho nesoudí a má velké pochopení pro drtivou většinu svých zákazníků – a nezáleží na tom, zda je to lehká holka, která se po práci vrací domů, pohádková babička, opilý muž, který má za sebou divokou noc, turista toužící poznat krásy Prahy (nebo taky ne) nebo mladík, který chce jen koupit trávu.

Některé příběhy jsou vtipné, jiné smutné nebo dojímavé, a další jsou z kategorie těžce uvěřitelných. Je to zkrátka jedna z těch knih, kterých kvalita stojí a padá na osobnosti pisatele. Jiří Němček to má v hlavě dobře uspořádané a taky narušuje typickou představu o taxikáři v Praze, který se snaží jen obrat lidi o co nejvíc peněz. Ne, takový on není. O své zákazníky se opravdu zajímá a snaží se jim přizpůsobit. Když si chtějí povídat, povídá si s nimi. Když chtějí radu, poradí. Když chtějí mlčet, mlčí. A je to právě tohle pochopení pro lidi, jejich názory i okolitý svět, který z téhle knihy dělá nadprůměrné oddechové čtení, které pohladí po duši.