I. Nedošínská, Literární svět.cz: Sebevědomá knihovnice

Nakladatelství Jota před pár dny vydalo titul, který vaši pozornost upoutá na první pohled: svým názvem i obálkou. Jde o román Pařížská knihovna od Janet Skeslien Charlesové.

Hlavní hrdinkou je Odile Souchetová. Bystrá dívka, která miluje knihy. Má hlavu plnou různých snů a nehodlá se vzdát ani jediného z nich. Nemá to však v životě jednoduché. Děj románu začíná v roce 1939 a všichni jistě dobře víme, že postavení žen tehdy vůbec nebylo stejné jako dnes. Jen málo z nich se dokázalo prosadit a žít takový život, jaký si přály. A tak Odile čelí urputné snaze svého otce, kterému nezáleží na ničem jiném, než aby si našla co nejlepšího manžela. Jenže Odile má v životě mnohem vyšší cíle a vdavky mezi ně rozhodně nepatří. Škoda, že otec nedokáže respektovat její volbu a neustále jí vnucuje své názory.

„Žiju, abych četla. Jediný způsob, jak zapomenout na své obavy – s nimiž si měli lámat hlavu jiní – byla dobrá kniha.“

Momentálně se uchází o zaměstnání v knihovně. Má knihovnické vzdělání, skvělé hodnocení ze stáže a mluví plynně anglicky. Navíc toto prostředí miluje. Jenže nervozita sehraje svou roli a Oldie mluví rychleji než myslí, takže její pohovor bohužel skončí dříve, než pořádně začne. Odile se však nevzdává. Tohle přece zná velmi dobře ze svých oblíbených knižních příběhů: žádná z hrdinek klasických literárních děl se jen tak nevzdala a právě tím si získala obdiv nejen svých čtenářů! A Oldie přesně ví, jak ostatní svými názory zaujmout. Nebude říkat to, co všichni chtějí slyšet. Netouží po tom, aby její myšlenky zapadly v davu.

„Nebojte se být jiná. Je statečné vyjádřit svůj vlastní názor.“

Celý příběh je rozdělen do dvou linií. A obě spojuje jediná žena. První vypráví o životě Odile v Paříži od roku 1939 (tehdy jí bylo dvacet let). Druhá začíná rokem 1983 a dozvíte se, jaká byla Odile o několik let později a jak se její život vyvíjel. Vystupuje zde jako žena zahalená tajemstvím, o které toho sousedé moc nevědí. Co všechno o sobě prozradí? Důležitou roli má v této dějové linii i dívka jménem Lily. Budete svědky vzniku nečekaného přátelství mezi dospělou (životem ošlehanou) ženou a dvanáctiletou dívenkou. Ta právě prožívá jeden z nejtěžších životních okamžiků a Odile jí bude obrovskou oporou. Navíc bude mít Lily možnost se od ní spoustu věcí přiučit a stát se tak stejně sebevědomou ženou.

„Lidé jsou hloupí, neví, co udělat nebo říct. Nevyčítej jim to, nikdy nevíš, co nosí v srdci.“

Vyprávění má naprosto úchvatnou atmosféru, která ho činí nezapomenutelným. Věřte, že je velmi těžké slovy vyjádřit, čím vším je výjimečný. Přispívá k tomu souhra několika faktorů. Třeba vzpomínky Odile na komplikovaný život během války. Samozřejmě své místo zde má láska ke knihám – to vás vzhledem k názvu jistě nepřekvapí. Vždyť Odile touží stát se knihovnicí! Tato práce jí přináší nezávislost a s tím spojený pocit štěstí. Uvidíte, jak knihy dokáží sbližovat lidi a vnášet jim do života tolik potřebný klid.

„Lidé čtou, válka neválka. Tahle válka nás rozdělila, ale láska k literatuře nás opět spojí.“ 

Najdete zde také spoustu citátů z klasických děl, jenž milovníky knih potěší. Navíc je zde i řada inspirativních myšlenek, které mě osobně dokázaly oslovit. Tolik moudrých slov jsem v jediném vyprávění dlouho neviděla. Stále budete mít o čem přemýšlet. A nakonec vás určitě zaujme i místo, kde se velká část románu odehrává. Paříž. Kdo by ji nemiloval?

„Paříž je místo, které k člověku promlouvám. Město, které si pobrukuje vlastní melodii.“

Celou recenzi čtěte zde>>

Autor: Ivana Nedošínská 

Zdroj: http://literarnisvet.cz