H. Večeřová, Recenze na knihy: Muž bez tváře

Paul Mulchrone je průměrný, ničím nevynikající mladý muž z irského Dublinu, jenž se prokousává životem doslova ze dne na den. Nemá pořádnou práci, partnerku, ani světlou budoucnost. Jen tuctovou tvář, díky níž si vydělává na nuzné živobytí. Když se ho kdosi pokusí zabít poprvé, jedná se víceméně o náhodu. Podruhé to již však je záměr. Paul se zničehonic ocitá na útěku, přičemž s hrůzou zjišťuje, že jediní lidé, kteří mu můžou pomoci je zdravotní sestra se zálibou (hraničící se závislostí) v krimi románech a nekonvenční policista se sklony k násilí. Spolu musí vyřešit jeden z nejzáhadnějších zločinů v historii Irska, jinak se stanou další obětí. A to velmi brzy. 

Postava Paula byla pro mě ztělesněním průměru a neoriginality, kterého minete na ulici a ani jej nezaregistrujete. Pokud by byl na straně zločinu, troufám si říci, že by nemusel používat žádné krytí, neboť je opravdu přehlédnutelný, ničím nevynikající a snadno zapomenutelný. Vzhledem k tomu, že se na straně zločinu nenachází, je snadnou kořistí a divím se, že to všechno přežil, a to i přesto, že měl v týmu poměrně zarputilé a houževnaté hráče. Jedním z nich byla Brigit, výše zmíněná zdravotní sestra, kterou potkal úplnou náhodou a díky její posedlosti kriminálními romány, mu o něco málo prodloužila dobu jeho životnosti. Černým koněm však byl detektiv Bunny, který do příběhu vnesl ten pravý náboj.

 V tomto příběhu mě nejvíce zaujal právě detektiv Bunny – někdo, kdo se vám skutečně dostane pod kůži. Sice klasický sklon k alkoholismu, nicméně jeho nekonvenční metody výslechu mne velmi bavily, stejně jako sarkastické poznámky a humorné dialogy. Představoval pro mě neuvěřitelnou osobní sílu, urputnost, houževnatost a touhu po spravedlnosti, kdy byl schopen udělat cokoliv pro to, aby dostal to, co chtěl. Byl jako smrtonosná zbraň, kterou předcházejí legendy.