Rozhovor s Valérií Perrinovou, autorkou knihy Vyměnit vodu květinám

Francouzská spisovatelka Valérie Perrinová se českým čtenářům poprvé představila loni v květnu podmanivým románem Vyměnit vodu květinám, odehrávajícím se na malém hřbitůvku v Burgundsku. V rozhovoru prozrazuje, proč si vybrala tak neobvyklý námět, kdo a co je její inspirací i o čem je novinková kniha Tři, kterou chystáme k vydání.

Hrdinka vaší knihy, Violette, pracuje na hřbitově. Proč jste svůj román umístila na tak netradiční místo?

Na tuto otázku vám neodpovím, protože to zjistíte sami, jak budete postupně odhalovat život Violette, správkyně hřbitova. Víme, že se o hřbitov stará již devatenáct let, ráno otevírá a večer zavírá bránu, žije opodál, lidé k ní chodí, aby koupili květiny a dali je na hrob zemřelých, aby si u ní vypili skleničku portského nebo ráno malou kávu. V jejím domku se toho děje hodně. A proč tam vlastně je? To budete postupně odhalovat během četby, takže na tuto otázku vám neodpovím.

Váš román je mozaikou lidských osudů, ve kterých se stejně jako v životě mísí smích se slzami. Byly vaší inspirací skutečné osoby?

Rozhodně. Při práci na knize jsem hodně chodila po hřbitovech a posbírala jsem velké množství slov, nápisů, které byly na náhrobcích. Viděla jsem krásné fotky, hodně slov plných lásky. Vždy říkám, že hřbitov je místem, které nazývám „zahrada duší“. Hřbitov je samozřejmě velmi smutným místem, ale je tam spousta lásky. Může tam být také hodně krásy a může tam žít hodně zvířat. My tady v Paříži máme na hřbitově na Montmartru kočky, které krmíme. Ale vím, že na některých hřbitovech na venkově žijí celé rodiny lišek, žijí tam celé rodiny divokých zvířat. Takže za tou smrtí se ukrývá mnoho života a také mnoho překvapení. Může tam být i radost, což je velmi překvapivé. A také jsem pracovala se dvěma osobami, jeden člověk byl hrobník, jeho postavu jsem převedla i do knihy, protože jsem si s ním moc ráda povídala, pracoval třicet let na hřbitově v Bourgogne, kde jsem vyrůstala. A také jsem pracovala s pánem, který má pohřební službu. Ten mi vyprávěl o obřadech, o tom, co se říká a také o hudbě, která se během pohřbů hraje.

Všechny kapitoly začínají náhrobními nápisy...

To jsou právě ty epitafy, o kterých jsem mluvila. Měla jsem velkou chuť dát epitaf na začátek každé kapitoly, přišlo to úplně přirozeně. Není to přehnané gesto, nic umělého, a postupně budete chápat, kam vás ty epitafy zavedou, rozesela jsem je jako kamínky, které by se mohly ztratit. A ty epitafy tam nejsou jen tak, to uvidíte během čtení.

Kdo je vaším prvním čtenářem? Je to váš partner, slavný režisér Claude Lelouche?

Mými prvními čtenáři jsou moje dcera Tess Lauvergne a můj partner Claude Lelouche. Jsou prvními, kdo vidí mou práci. Tak to bylo vždy. Potom přichází na řadu tým mého francouzského nakladatele a pak několik velmi blízkých lidí. Ale je pravdou, že prvními jsou oni dva zaráz, protože jinak by na sebe žárlili. Moje dcera a můj manžel.

Nedávno vznikla také divadelní adaptace knihy Vyměnit vodu květinám. Podílela jste se na scénáři, nebo to pro vás bude překvapení?

Bude to pro mě překvapení, nechtěla jsem na scénáři spolupracovat, ani nic vidět, chci se nechat překvapit, až budu sedět v sále, jako divák. Mám naprostou důvěru v oba režiséry – Salomé Lelouche, mou nevlastní dceru, jejíž práci naprosto zbožňuju, a Mikaëla Chiriniana, jehož práci zbožňuji také, on je i skvělý herec a výborný režisér. Oba jsou výjimeční, takže jsem se rozhodla, že do toho nebudu zasahovat, protože jim věřím.

Román Vyměnit vodu květinám sklízí u českých čtenářů velmi pozitivní ohlasy. Letos vyjde v překladu váš nový román Tři. Můžete jej představit čtenářům?

Samozřejmě. Můj román, který vyšel ve Francii minulý rok, je příběhem tří přátel z dětství, dvou chlapců a jedné dívky, kteří se poznají v deseti letech a od té chvíle se neopustí. Společně vyrůstají a moc se milují. V okamžiku čtení nevíme, proč se tito tři kamarádi, kteří se měli tak rádi, o třicet let později už nevídají a nemluví spolu. Hned nevíme proč. To se postupně dozvídáme. Jejich příběh je vyprávěn čtvrtou postavou, kamarádkou těch tří, která je dobře znala a postupně nám jejich příběh odhaluje. Takže je to příběh tří přátel v průběhu třiceti let. Takže tak.

Na video se můžete podívat ZDE.

 

 

© 2022, Všechny práva vyhrazena, Nakladatelství Jota, s.r.o. Vytvořila digitální agentura FEO