Rozhovor s Ivanem Fílou, Kam po Česku: „Nesmírně mě baví měnit žánry”

Režisér, scenárista a spisovatel Ivan Fíla poslední roky neúnavně propaguje výjimečného hrdinu Františka Kriegla, o kterém by rád natočil celovečerní snímek. On sám přitom zažil tolik pozoruhodných životních zdarů i kotrmelců, jež by okamžitě vydaly na několik filmů a také rozhovorů.

Byl jste vždy zapálený do filmu?
Na základní škole jsem měl jedno období, kdy jsem tíhl k sportovním reportérům a komentátorům se zaměřením na fotbal či krasobruslení. Jinak jsem se ale hodně věnoval psaní a fotografii, která u mě rozvíjela vizualitu. Od ní už to pak byl jednoduchý přechod k filmu. Navíc jsem vyrůstal na úžasných italských a francouzských filmech se silnými lidskými příběhy.

Od režiséra Stevena Spielberga jste dostal pozvání pracovat přímo v Hollywoodu. To se každému jen tak nepoštěstí.
Ano, Steven se zamiloval do mého filmu Lea a pozval mě do L. A. Když jsem tam přiletěl, tak mě aura města ihned nabila neskutečnou energií a optimismem. Každý člověk tady žije nějaký hollywoodský sen, což je velmi nakažlivé. Zároveň je to ale často vzdálené od reality a člověk musí dávat pozor, aby nepodlehl iluzím.

Splnil jste si vy sám hollywoodský sen?
Neřekl bych, že jsem takový sen kdy měl. Určitě jsem ale za ním do Ameriky nejel, protože jsem byl do Los Angeles pozvaný na konkrétní spolupráci. Nemusel jsem se proto v džungli města a velmi soutěživém prostředí prosazovat. Měl jsem to štěstí, že jsem rovnou vklouzl do tvůrčího pracovního procesu. Skrze něj jsem si ale opět uvědomil onu pomíjivost úspěchu, která v Hollywoodu platí dvojnásob: kdo je dnes nahoře, může být zítra dole a jde to závratnou rychlostí. O úspěch musíte pokaždé nanovo bojovat.

Jak velký rozdíl vnímáte mezi americkým a českým filmovým světem?
Když přijedete z Hollywoodu do Čech, tak dostanete obrovskou ránu. Už jen ty české produkční podmínky, malomyslnost a provinčnost vás snesou neskutečně nízko. V Hollywoodu navíc dokáží ocenit váš talent a kvality, za které si vás váží. Nikdo by si tam také nedovolil pomlouvat nebo odsuzovat například zato, že jste náročný, což se v Čechách často stává režisérům, kteří si stojí za svým názorem a chtějí prosadit svoji vizi. Mají tam ve vás důvěru, protože od vás chtějí ten nejlepší výkon, a to je pro tvůrce velká podpora, která v Čechách často chybí.

Vedle cenami ověnčených filmů jste také autorem dvou diametrálně odlišných románů...
Nesmírně mě baví měnit žánry. Kniha Muž, který stál v cestě nám měla pomoct k dofinancování filmu. Už tehdy jsem tušil, že film by nemusel vzniknout a to téma mi připadalo tak závažné, že jsem napsal knihu způsobem, aby byla čtivá a oslovila i mladou generaci. Tento měsíc vyjde v novém vydání v nakladatelství JOTA, celkově už šestý dotisk. To nikdo nečekal. Pak mám také v šuplíku různé filmové látky, které jsem dřív psal nebo připravoval, a nyní je chci vyprávět v knižní podobě. Rozhodl jsem se tedy sáhnout po té nejpoetičtější, kterou byl právě Rytec kamejí, neboť jde o velice zvláštní příběh a velmi dlouho mi ležel v srdci. A i tahle kniha se setkala se čtenářem a stal se z ní bestseller.

Celý rozhovor čtěte zde>>

Autor: Tereza Blažková
Zdroj: www.kampocesku.cz