Knihcentrum.cz: Rozhovor nejen o DROBCÍCH V PEŘINÁCH

Petra Varaďová a Marie Maderová mají mnoho společného. Lásku k tradicím, kultuře, historii, umění. Jejich kniha Drobky v peřinách má čtenáře nabádat k tomu, aby zpomalili, naučili se navzájem si naslouchat, aby si spíše užívali, než jen spěchali a utráceli. Publikace je výzvou k naplněnému životu, který přinese potěšení a pocit sounáležitosti s každým prožitým okamžikem vaší existence. 

Jak jste se spolu seznámily?
Marie Maderová: Seznámil nás „život“ – jsme totiž praneteř a prateta. To zní jako pracharanda.

Co znamená název Drobky v peřinách?
M: Pro mě je to představa starého dobrého, venkova, folkloru, pohody, rituálu: povaluju se ve vysokých peřinách, k posteli si přinesu čaj a maminčiny buchty, k tomu bezva knížku a čtu si tak dlouho, dokud mě nezačnou píchat do zadku usychající drobky z koláče.

Petra Varaďová: S tím souzním.

Co všechno jste do knihy zařadily?
M: Je to netradiční směs oživených vzpomínek na život venkovského člověka, návodů a nápadů na „pomalý“ život bez soudobých urychlovačů, soukromých zkušeností, veselých osobních příhod, rozhovorů s výjimečnými lidmi… Je to taková „buchta“ se zajímavou náplní.

Vaši knihu doprovázejí úžasné fotografie. Kdo je jejich autorem?
P: Autorů fotografií je více. Jsou to lidé, kterým je blízká naše tradiční kultura, což se promítá i v jejich práci. Hledaly jsme fotografie, které dodají naší knize správnou náladu: návrat ke kořenům, lásku k tradicím, lehkost bytí, spojení s přírodou – ale zároveň budou současné. To vše jsme nalezly ve fotografiích Pavly Janečkové Hájkové (Vintage kitchen), Karolíny Ivanové (Kořeny s přírodou uvnitř), Marie Heidler Syrovátkové (Masha), Jany Cioskové a Veroniky Kateřiny Novákové (Žijeme na vsi).

Určitě je pro vás smutné, že v kraji, ze kterého pocházíte, se folklor vytrácí. Co všechno je toho příčinou a je nějaká šance na obnovení?
M: Přímo v naší rodné vesnici a přilehlém okolí snad nikdy ani pořádný folklor neexistoval. Nachází se totiž na „horkém“ území v blízkosti rakouských hranic, kde se dějiny přelévaly z jedné strany na druhou, kde folklor a tradice nemohly pořádně uzrát. Posledním pověstným hřebíčkem byl odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce. A nově příchozí neměli na co navázat… Nedávno jsem objevila starou, téměř stoletou pohlednici naší obce, v níž pisatel, Čech, se smíchem popisuje, jak ho pobavilo, že místní německé obyvatelstvo tančí kolem nastrojeného kozla. Vrtá mi hlavou, jestli to byl kozel masopustní nebo vinařský. To by nebylo špatné obnovit.

Celý rozhovor čtěte zde>>

Text: Kateřina Žídková 

Zdroj: www.knihcentrum.cz