Recenze: Jaké to je přijít o domov, vyrůstat v utečeneckém táboře, nemít nikdy bezpečí
„Myslím, že nikdo z nás si tu v našem pohodlí neumí představit, jaký život to vlastně je,“ píše ve své recenzi Lucie Kalodová.
Některé knihy by se měly číst povinně. Pro větší rozhled. Ačkoli nám média přinášejí informace ze zahraničí, troufnu si tvrdit, že izraelsko-palestinskému konfliktu rozumí do hloubky málokdo. O to cennější jsou pro mne knihy jako je tato.
Muž, který četl knihy je vlastně jednoduchý příběh jednoho starce, který má kdesi v Gaze knihkupectví. V momentě, kdy si ho chce vyfotit francouzský fotograf ho zastaví a vypráví mu svůj příběh...
Jaké to je přijít o domov, vyrůstat v utečeneckém táboře, nemít nikdy bezpečí. Ztrácet své blízké...
"Tahle země je nekonečnou litanií represí, nahromaděné nenávisti, jeden smutek překrývá další smutek."
"Sirotci jsou v naší kultuře posvatní."
"Rodiče, často neviditelní, živí nebo mrtví, jsou s tebou v každém okamžiku života. Aniž si to uvědomuješ. Jako samozřejmost. Jako lítost, kterou si v sobě poneseš po celou svou existenci. Člověk se z jejich nepřítomnosti nevyléčí."
"Právě tenhle jazyk mě naučil milovat. Jazyk, který slyšíme, když se mlčí."
Myslím, že nikdo z nás si tu v našem pohodlí neumí představit, jaký život to vlastně je.
Moc děkuji za tak silnou knihu.
Recenzi naleznete ZDE.
Instagram: @lucka.online.psycholog
Autorka: Lucie Kalodová
