„Když se mne lidé ptají, proč jsme si vlastně pořídili kozy, tak mi chvíli trvá, než si vzpomenu na ten úplně první moment, kdy mne napadlo, že strávím část (možná i zbytek) svého života v soužití s těmito vskutku svéráznými tvory. Někde na počátku byla asi touha po ještě větší soběstačnosti. Kdy mi přestalo stačit, že máme nejen vlastní vejce, med, občas i zeleninu a ovoce, a chtěla jsem se v budování nezávislosti na zásobování dostat ještě dál.“
Přemýšlíte jakou knihu byste si ještě do konce roku měli přečíst anebo hledáte vhodný dárek pro svoji maminku nebo babičku? Mrkněte na tuto knihu, která přináší úsměvné příběhy ze života samotné spisovatelky, která se rozhodla opustit výhody města a odstěhovat se na venkov, na samotu na pomezí Slovácka a Bílých Karpat.
Myslím, že takovýchto knih je na českém trhu málo a je to škoda, protože tento upřímný lidský humor vykouzlí úsměv na tváři každého, kdo se nechá pohltit autorčiným líčením života na samotě, života spjatého s přírodou, která člověku často do cesty staví nemalé překážky. Ale jak sama autorka říká, za ty výhledy to stojí.
Od této spisovatelky jsem četla pouze tuto její novinku, ale doma mám i předchozí knihy a už se těším, až bude příhodný čas, a přečtu si i je. Kniha Z kopce do kopce mě upoutala svojí veselou obálkou a následně i anotací. Moc ráda jsem si našla čas na tuto milou, úsměvnou knihu. Měla jsem pocit, jako bych stála po autorčině boku, viděla ten nádherný výhled na okolní krajinu, slyšela bzučení včel, které právě opylují rozkvetlou třešeň, ale slyšela i mečení koz, mňoukání koček, kdákání slepic a štěkot psů. Ano, tahle všechna zvířata autorka chová.
Hodnocení: 100%
Autor: Pavla Velehradská