Hmyz není hnus

Malá Amerika v Brně se chystá na setkání milovníků jídla s názvem Ochutnej svět. Mezi stánkaři bude i Milan Václavík, průkopník v propagaci a pojídání hmyzích dobrot a autor knihy Hmyz na talíři. Tvrdí, že hmyz je potravinou budoucnosti.

Proč jste to poprvé nedal? 
Nedokázal jsem překonat psychologickou bariéru. S tou ostatně bojuje každý a ve všech kulturách. Tak jako v Indii by nikdo místní nepozřel hovězí steak, v Arábii zase vepřový řízek, tak my jsme byli vychovaní v tom, že švábi, cvrčci nebo červi se prostě nejedí. Přitom v jiných kulturách je to běžné, a dokonce je to považované za delikatesu.

Takže kdy jste poprvé spořádal nějaký hmyz a co to bylo? 
Až v Brně a byla to larva brouka potemníka, ale švába jsem si dal až za měsíc. Tam jsem musel hodně bojovat. Pravdou ale je, že jsem reagoval jako většina lidí. Ježíš, to je dobré! Osobně mi nejvíc chutnají tarantule, ale také jsem je dal až napodruhé. Pěkně u piva v klídku.

Míříte na festival jídla na Malou Ameriku. Co lidem přichystáte? 
Třeba larvy potemníka brazilského na chilli, cvrčky na másle, sarančata na červeném víně, smažené štíry nebo tarantule. U těch je důležité spařit a důkladně opálit chloupky, které by mohly přivodit alergickou reakci. Tarantule jsou oblíbenou pochoutkou v Kambodži. Začalo se s nimi za Rudých Khmérů, kdy lidé neměli co jíst, tak to zkusili s pavouky. A možná připravíme i broučí lízátka.

Jak reagují lidé? 
Někteří přijdou natěšení speciálně na ně, jiní tvrdí, že by je v životě nevzali do pusy. Pokud je ale někdo vyhecuje, jsou překvapení. Kdyby totiž bylo hmyzí jídlo hnusné, nejedlo by je tolik lidí. Například v Africe milují sarančata, studenti si jejich chytáním na světlo dokonce přivydělávají na studia. V Jižní Americe zase mají rádi mravence. Udí je a chroupají ze sáčků jako popcorn. Všude po světě vznikají hmyzí podniky, pokrmy z něj se dostávají i do řetězců. A v Evropě už byl hmyz uznaný za potravinu. Jen v Česku ještě ne. Tady si zatím restauraci se sarančaty a cvrčky nebo červy neotevřete. Ani z nich nemůžete nic vyrábět jako třeba v Rakousku, kde prodávají hmyzí müsli, nebo v Polsku, kde frčí proteinové nakopávací nápoje pro sportovce. Jsou tady ale povolené degustace na vlastní riziko.

A je o ně zájem? 
Je, a jaký. Pokud hmyz umíte připravit a správně okořenit, dostanete do sebe notnou dávku bílkovin, nenasycených mastných kyselin nebo esenciálních kyselin, které si naše tělo neumí vyrobit. Vědci dokázali, že to, co člověk potřebuje na den, je obsažené ve 150 gramech hmyzu.

Myslíte, že vzniknou hmyzí farmy a řeznictví a místo vepřů nebo krav se vrhneme na sarančata? 
Tak masivní to nebude. Hmyz bude spíš doplňkem stravy. I když se s ním počítá do budoucna jako s potravinou, která může lidstvo spasit od hladu. Teď útočíme na 7,5 miliardy, ale v roce 2030 nás má být deset miliard. Někdo to musí živit. Proto se uvažuje o náhradních zdrojích – a jedním z nich je i hmyz.

A kde nakupujete suroviny na vaření vy? 
Od chovatele, který je živí salátem a mrkví, čistou přírodní stravou, často je přebírá a přesívá, odvětrává místo, kde je chová, takže vlastně nakupujeme čistou bílkovinu. Stejné druhy se dají koupit třeba ve zverimexu, ale ty bych nedoporučoval. Jsou určené pro zvířata, živené masokostní moučkou a chované v horších hygienických podmínkách.

Jste kuchař, nepřipadá vám, že jste se svým přechodem na hmyz tak trochu zpronevěřil svému řemeslu? 
Rozhodně ne, dělal jsem arabskou a indickou kuchyni a samozřejmě i českou. Teď se věnuji hlavně té hmyzí. S kamarádem Davidem Švejnohou děláme osvětu. Spolupracujeme s docentkou Marií Borkovcovou z Mendelovy univerzity, která je evropskou průkopnicí hmyzí gastronomie nazývané entomofágie. Ale, jak jsem řekl, je to potravina budoucnosti – velmi výživná, levná a rychloobrátková. Na výrobu kilogramu hovězího potřebujete například 22 litrů vody, na kilogram hmyzu jeden litr. Přitom obsahuje mnohem víc bílkovin než běžné maso. Takový cvrček nebo saranče má v sobě 65 % bílkovin, dvakrát více než kuře. Je to něco podobného, jako když před třiceti lety svět znovu objevil svět sóju. A dnes se přidává prakticky do všeho, protože je výživná a levná. Podobně to bude s hmyzí moučkou. Rozhodně si ale nemyslím, že šváby nebo sarančata my z moravských a českých zemí v dohledné době vyměníme za řízky nebo svíčkovou.

Autor: Milada Prokopová
Zdroj: http://brno.idnes.cz

© 2017, Všechny práva vyhrazena, Nakladatelství Jota, s.r.o. Vytvořilo Foreveryone