Voda v jezeře není nikdy sladká

Začátek třetího tisíciletí. Mladí lidé dospívají ve světě bez ideálů, kde se místo snů přepočítávají věci – co máš, co ti chybí. První SMSky, drobné zákazy, tichý odpor. Život plyne bez obzoru, jako nehybná hladina jezera, které však v hloubce skrývá zrádné proudy.

Jezero Bracciano – starověký kráter, dnes zaplněný vodou. Pach bahnitých řas, hutného písku a mokrého peří. Právě zde se na útěku před lhostejností Říma ocitá rodina, v níž vládne Antonia, hrdá, tvrdohlavá žena, která se sama stará o invalidního manžela a čtyři děti.

Antonia je nesmlouvavě čestná. Neuznává kompromisy. Věří ve společné dobro – a přesto chce svou jedinou dceru naučit spoléhat se jen na sebe a držet hlavu vztyčenou. A ta se učí. Nestěžovat si. Pilně studovat. Číst knihy. Ale i schovávat mobil do krabice od bot. Skákat do jezera, i když proudy stahují ke dnu.

Zdá se, že tahle pihovatá dívka často sklání hlavu, ale když zvedne pohled, temnota jejích očí vás pohltí. Nenechá se spoutat rozumem ani příkazy. Bude žít divoce – jako za nocí, kdy bez světel uhání tmou na skútru. Na křivdu odpovídá nečekaným výbuchem násilí, s chladnou odhodlaností němé nelítostné bohyně. A zkáza je tak nevyhnutelná.

Znepokojivý román Voda v jezeře není nikdy sladká byl přeložen do 25 jazyků