Julia Francková
Zády k sobě

Další naléhavý psychologický román držitelky prestižní Německé knižní ceny.

Východní Berlín a okolí ve druhé polovině padesátých a v první polovině šedesátých let minulého století. Násilně prosazovaná socialistická ideologie a její praktické důsledky, zejména stavba proslulé berlínské zdi uzavírající cestu na Západ, neblaze ovlivňují osudy dvou dorůstajících dětí a později mladých lidí. Ella a její o rok mladší bratr Thomas žijí s matkou, která má zájem pouze o svou práci – je sochařka – a o ideje socialismu. Děti jsou pro svobodnou matku jen jakási přítěž a zároveň hromosvod.

Ella a Thomas jsou jako děti jeden druhému oporou, i když Thomas podléhá dominantnější Elle a na rozdíl od ní miluje krkavčí matku. Zády k zádům sedávají někdy sourozenci, když Ella vypráví smyšlené historky. Zády k zádům znamená ovšem nejen oporu, ale také rozdílný pohled na svět, rozdílné směřování, rozdílné cíle. Ella se ve své nevyrovnanosti utíká do hysterie a bezcitnosti, zvláště poté, co je zneužita agentem státní bezpečnosti, Thomas se naopak uzavírá do svého nitra, tiše trpí a miluje a cíleně směřuje k dobrovolné smrti. Protest proti nelidsky chladné matce a heslům její ideologie se tak promítá do slovních projevů jejích dětí – Ella si z bezradnosti vymýšlí slova, která mají znít jako čarodějné formule, zaklínající i uzdravující, Thomas píše básně, v nichž se soustřeďuje na tematické okruhy strachu a smrti.

Básnické pokusy, které provázejí text a dokumentují vnitřní stav mladíka, jsou doslovně citované autentické pokusy autorčina strýce, který jako mladý muž v roce 1962 spáchal sebevraždu.

***

Julia Francková se narodila roku 1970 v Berlíně. Studovala amerikanistiku, filozofii a německou literaturu na berlínské univerzitě. V roce 1998 vyšla její prvotina Der neue Koch (Nový kuchař, 2000), následoval román Liebediener (Služebník lásky, 1999), Bauchlandung. Geschichten zum Anfassen (Nouzové přistání. Příběhy k ohmatání, 2000), Lagerfeuer (Táborový oheň, 2003). Za román Die Mittagsfrau (Polednice, 2007; česky Nakladatelství JOTA, 2008) obdržela Německou knižní cenu. Je považována za jednu z velkých nadějí současné německy psané literatury.

Ve svých prózách líčí na pozadí dějinných událostí osudy jednotlivců, které jejich vnitřní síla neuchrání před „vyhasnutím“.
Impulzem k fiktivním dějům jsou jí události z rodinné biografie. Její emigrace s matkou do západního Berlína v roce 1978 dala podnět k románu Táborový oheň, příběh jejího otce souzní s příběhem malého Petra v románu Polednice. Nejde ovšem o romány autobiografické, ale o zobecňující příběhy, v nichž autorka ukazuje, jak doba a její zvraty dramaticky ovlivnily lidské osudy.

Další autorčin román vydaný Nakladatelstvím JOTA:

vytisknout