Elizabeth Gilbertová
Poslední americký muž
| Formát: | 130 × 200 cm |
| Vazba: | pevná s přebalem |
| Počet stran: | 344 |
| Vydáno: | 23. 11. 2011 |
| ISBN: | 9788074620041 |
| EAN: | 9788074620041 |
| Překladatel: | Jan Sládek |
| Původní název: | The Last American Man |
Eustace Conway uměl v sedmi letech házet nožem tak, že by připíchnul ke stromu i veverku. To by sice mohlo vzbuzovat dojem, že se jedná o nějakého primitivního hrubiána, ale v Gilbertové životopisném příběhu je velkým americkým „protikulturním“ hrdinou.V sedmnácti letech Conway vyrazil do hor oblečený jen v kůžích, lovil a jedl. A když se blížil čtyřicítce, „vlastnil“ tisíc akrů čisté divočiny a žil jen v týpí v lese.
Gilbertová je Conwayova dobrá přítelkyně a ví o něm každou podrobnost. Se svým typicky odlehčeným a současně pronikavým stylem tak líčí životní příběh Eustace Conwaye, dobrodruha, milovníka přírody a propagátora nového životního stylu, podle jehož mínění dnešní Američané uvízli v nekonečném kolotoči honby za penězi a konzumu. Gilbertová popisuje Conwayův osobní a myšlenkový vývoj od dětství, kdy řešil neustálé konflikty s otcem, až po dospělost, v níž se snaží šířit své neortodoxní názory. Poutavě vypráví o jeho početných dobrodružstvích – putování Apalačskými horami, přejezdu Spojených států na koni a dalších – a současně bez sentimentálního idealizování kreslí jeho portrét. Dozvídáme se o jeho vztahu k současné společnosti, ale také třeba jeho početných neúspěšných milostných vztazích. To vše se odehrává na pozadí řady pronikavých kulturně-historických úvah, jimiž autorka nabízí čtenáři odstup a širší perspektivu. Podařilo se jí tak vytvořit propracovaný portrét komplikovaného muže.
Poslední americký muž je příjemně čtivá a současně hloubavá kniha na pomezí dobrodružného žánru a psychologicko-sociologické studie. Zaujme každého, kdo má rád neobyčejné životní příběhy a koho zajímají problémy a vývoj moderní společnosti.

***
Elizabeth Gilbertová (*1969) pochází z Connecticutu, kde vyrůstala na malé farmě. Rodina žila na venkově bez televize a gramofonu a to podle jejích slov vedlo k psaní prvních textů. V roce 1991 vystudovala politické vědy na Newyorské univerzitě, poté pracovala mimo jiné jako kuchařka, servírka a redaktorka. Své reportážní příběhy a povídky publikovala v časopise Esquire a později v SPIN, GQ, The New York Times Magazine, Allure, Real Simple, Travel + Leisure. Některé kratší texty jí pak posloužily jako základ k románům, a to i v případě knihy Poslední americký muž, který adaptovala podle článku z roku 1998 uveřejněného v GQ pod názvem Eustace Conway is Not Like Any Man You´ve Ever Met (Eustace Conway není jako žádný muž, kterého jste dosud potkali).
Světovou bestselerovou autorkou se stala díky svým memoárům Jíst, meditovat, milovat a V dobrém i ve zlém (vydalo Nakladatelství JOTA). První kniha si našla přes miliony čtenářů a vyšla ve čtyřiceti jazycích. Dostala se na čelo žebříčku bestselerů New York Times, kde vydržela 199 týdnů. Stejnojmenný film od společnosti Paramount v hlavní roli s Julií Robertsovou a Javierem Bardenem vstoupil do kin v srpnu loňského roku. Volné pokračování V dobrém i ve zlém bylo doposud prodáno do 27 zemí a okamžitě se ocitlo na žebříčku nejprodávanějších knih. Autorka byla v tomto roce zařazena časopisem Time Magazine na seznam 100 nejvlivnějších lidí na světě. Gilbertová získala několik ocenění, již za svou první knihu Pilgrims (Poutníci, 1997) obdržela Pushcart Prize a dostala se do finále PEN / Hemingway Award. Poslední americký muž byl nominován na National Book Award.
V Nakladatelství JOTA vychází i další autorčina kniha Drsní chlapi.
Webové stránky Elisabeth Gilbertové naleznete zde: http://www.elizabethgilbert.com/
***
„Od Útěku do divočiny od Jona Krakauera tu tak výborná studie amerického mužství ještě nebyla. Při četbě Posledního amerického muže budete mít pocit, že si s přáteli vyprávíte nad lahví červeného o nějakém neuvěřitelném týpkovi.“
Outside Magazine
„Živý, propracovaný portrét nekonečně komplikovaného muže.“
San Francisco Chronicle
Klára KUBÍČKOVÁ, Mladá fronta Dnes, 12. prosince 2011, s. 8.
Autorka bestselleru Jíst, meditovat, milovat Elizabeth Gilbertová napsala reportážní studii o moderním zálesákovi. Žije ve srubu v horách, ale žádná romantika to není. I na divočině se totiž dá slušně vydělat.
Když mu bylo sedm, dokázal připíchnout nožem ke stromu veverku na sto kroků, ve čtrnácti ji zasáhl v běhu šípem. V sedmnácti odešel z domu do divočiny a v devatenácti přešel ze státu Maine přes Apalačské hory do Georgie za čtyři měsíce jen se spacákem. Cestou se živil jako lovec a sběrač. Pak obeplul na kajaku Aljašku. Seznamte se, Eustace Conway. Jeho reálný život zachytila bestselleristka Elizabeth Gilbertová v knize Poslední americký muž, která byla nominovaná na National Book Award.
Z knihy nejdřív sálá Eustacovo charizma skrze autorčin obdiv k němu tak silně, že svobodné čtenářky si málem začnou balit batoh směr divočina. I přes místy nekritické nadšení z Conwayových názorů a životních kodexů,...
Zobrazit celou recenzi
Klára KUBÍČKOVÁ, Mladá fronta Dnes, 12. prosince 2011, s. 8.
Autorka bestselleru Jíst, meditovat, milovat Elizabeth Gilbertová napsala reportážní studii o moderním zálesákovi. Žije ve srubu v horách, ale žádná romantika to není. I na divočině se totiž dá slušně vydělat.
Když mu bylo sedm, dokázal připíchnout nožem ke stromu veverku na sto kroků, ve čtrnácti ji zasáhl v běhu šípem. V sedmnácti odešel z domu do divočiny a v devatenácti přešel ze státu Maine přes Apalačské hory do Georgie za čtyři měsíce jen se spacákem. Cestou se živil jako lovec a sběrač. Pak obeplul na kajaku Aljašku. Seznamte se, Eustace Conway. Jeho reálný život zachytila bestselleristka Elizabeth Gilbertová v knize Poslední americký muž, která byla nominovaná na National Book Award.
Z knihy nejdřív sálá Eustacovo charizma skrze autorčin obdiv k němu tak silně, že svobodné čtenářky si málem začnou balit batoh směr divočina. I přes místy nekritické nadšení z Conwayových názorů a životních kodexů, které Gilbertová příliš neskrývá, se však příběh posledního amerického muže začne prokreslovat a nabírat na detailech tak odpudivých, že si každá soudná čtenářka zase rychle vybalí.
Začalo to romanticky
Eustace nenávidí konzumní kulturu a hromadění bohatství, ale vlastní tisíc akrů půdy. Živí se přednáškami o tom, jak přežít v divočině, ale víc času už tráví v kanceláři ve srubu jejich domlouváním. Je autoritativní, dominantní, tyranský. Z jeho zážitkové farmy utíkají žáci, kteří nevydrželi hrubé zacházení a drsnou jedenáctihodinovou pracovní dobu. A přitom to začalo tak romanticky, přechodem hor, útěkem do divočiny!
Gilbertová nevytvořila z příběhu posledního amerického muže klasický román, je to kniha mezi reportáží, publicistikou, sociologickým esejem a deníkem. S Eustacem se spřátelila, vedla s ním dlouhé rozhovory, stejně jako s řadou jeho přátel, členů rodiny, bývalých milenek a partnerek – žádná s ním nakonec nezůstala. Ne že by se nenašlo dost posthippie divošek či novodobých horolezkyň a turistek, které by to nechtěly zkusit, žádná s ním však nevydržela.
Otcové a děti
Poslední americký muž je totiž poměrně trefnou analýzou současného mužství, byť vychází z amerických poměrů, které lze s těmi středoevropskými srovnávat jen částečně.
Zatímco u nás odcházejí mladí muži na zkušenou do města, v Americe odcházejí městští chlapci do hor, aby se naučili přežít a zocelili se. Ani jedni, ani druzí však neutečou sami před sebou, ani před svými dominantními a věčně doma chybějícími otci. Gilbertová možná trochu nezamýšleně napsala knihu o složitém vztahu mezi synem a otcem, která může být platná na obou stranách Atlantiku.
Místy je kniha příliš zdlouhavá, autorka ji zahlcuje maličkostmi z Conwayova života a má potřebu říct čtenáři úplně všechno, aniž by to prosela přes síto zachycující nudu a opakování podobných příhod. Ale není to špatná kniha, opět vybízí ke zfilmování. Na jejího hrdinu je však třeba pohlížet jako na nešťastného antihrdinu, který si poradí v lese, ale ne mezi lidmi. Ještě že kritika hromadění peněz tak dobře vydělává.
Recenze: kniha 60 %
Skrýt celou recenzi
Během dvou let strávených na gastonské státní Eustace dosáhl výborných výsledků, takže mohl přejít na čtyřleté studium na Apalačskou státní univerzitu sídlící v horském městě Boone v Severní Karolíně. Zpočátku se bál, jak se mu bude na univerzitě dařit, protože mu bylo jasné, že ve srovnání s gastonskou státní bude tamní studium nepoměrně náročnější. Po dlouhých letech prakticky nepřetržitého ponižování ze strany otce si příliš nevěřil, takže se jeho obavám není co divit. Navíc ho znepokojoval i fakt, že bude mít spoustu nových spolužáků.
Byl tak nervózní, že na první den výuky si dokonce nevzal ani své obvyklé kožené oblečení; pro jistotu na sebe nechtěl vůbec upozorňovat. Nasoukal se do běžných plátěných kalhot, ke kterým si natáhl košili, naskočil na motorku a pěkně časně zrána vyrazil od svého týpí, aby se trochu porozhlédl po školním pozemku a podíval se, kde jsou jednotlivé učebny. Cestou do města si ale všiml čerstvě sraženého králíka, který ležel přímo u silnice. Jak měl ve zvyku, okamžitě zastavil a sebral ho. (Eustace se sraženými zvířaty živil už hodně dlouho, dalo by se říct, že byla pravidelnou součástí jeho jídelníčku. Vždy při tom dodržoval jednoduché pravidlo: pokud v kožichu našel živé blechy, maso bylo stále ještě čerstvé a dalo se jíst.) Strčil tedy králíka do batohu a pokračoval v cestě. Do učebny číslo 101 na přednášku archeologie dorazil jako první. Byl tam ve skutečnosti dřív o celou hodinu, takže se v klidu zorientoval a našel tu nejlepší cestu. Stejně mu ale zbylo dost času, a protože ho nechtěl jen tak zbůhdarma utrácet, napadlo ho, že by mohl vytáhnout králíka a začít ho stahovat z kůže.
A pak dostal nápad! Vzpomněl si, jak mu matka opakovaně říkala: „Školu budeš mít takovou, jakou si ji sám uděláš.“ A tak si řekl, že to zkusí. Chvilku se poptával lidí kolem a nakonec se mu podařilo najít profesorku, která měla vést první přednášku. Představil se a vyjevil jí svůj plán. Byla to profesorka Clawsonová a na univerzitu přišla z Harvardu, kde právě dokončila studium. Byl to tedy nejen její první den v novém působišti, ale byla to taky vůbec první přednáška v životě a současně její první setkání s Jihem.
„Samozřejmě je to vaše hodina a já vám do ní nechci mluvit,“ oslovil ji Eustace, „ale možná bychom mohli ten výklad o archeologii trochu oživit, kdybych něco řekl o tom, jak žiju tradičním stylem uprostřed divoké přírody. Taky tady s sebou mám tady toho králíka, kterého jsem před chvílí našel mrtvého u silnice – asi ho srazilo auto – a potřeboval bych ho stáhnout z kůže, aby byl na večer nachystaný k jídlu. Co kdybyste mě ho nechala stáhnout před třídou a brala to jako součást výkladu? Používal bych kamenné nástroje, které jsem si vyrobil, přesně takové, jaké měli dávní lidé. Klidně bych nějaký mohl před ostatními vyrobit. To by přece byla skvělá ukázka praktické archeologie, nebo ne?“
Profesorka na něj dlouho bez hnutí zírala. Pak se ale vzpamatovala a řekla: „Tak dobře. To by šlo.“
Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.
Dále doporučujeme
| Dlouhá cesta Skutečný příběh strastiplné pouti za svobodou | Slavomir Rawicz | 238 Kč |
| Zničená V dubajském vězení za to, že byla znásilněna | Touria Tiouliová | 158 Kč |
| Slzy v temnotě Bataanský pochod smrti | Normanovi, Michael & Elizabeth, M. | 318 Kč |
| Nikdy o tom nemluv Skutečný příběh dětství zničeného krutostí, strachem a lhostejností | Kathy O´Beirneová | 214 Kč |
| Odsouzená Jak se žije ve výkonu trestu | Kamila Velikovská | 238 Kč |








K této publikaci zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro možnost přidávání komentářů se musíte přihlásit.