Vladimír Plešinger
Na střeše Afriky
| Formát: | 160 × 230 mm |
| Vazba: | pevná vazba |
| Počet stran: | 380 |
| Vydáno: | 2. 2. 2012 |
| ISBN: | 978-80-7462-073-7 |
| EAN: | 9788074620737 |
Běžná cena: 378 Kč
Naše cena: 302 Kč
Habeší za války, Etiopií v míru
Etiopie je zemí s jedinečnou přírodou, fascinujícími dějinami a se současností, která při překotném růstu populace a při počtu etnik, která tam žijí, ani nemůže být jiná než komplikovaná. Známý autor, zaměřující se na exotickou tematiku, využil svých pracovních i soukromých pobytů k tomu, aby slovem, fotografiemi i přílohami tuto výjimečnou a přes prastaré styky s Evropou stále tajemnou africkou zemi přiblížil čtenáři z nejrůznějších úhlů.
Velká většina Etiopanů žije v rozlehlé Etiopské vysočině v nadmořských výškách přesahujících naše nejvyšší hory, což reflektuje název knihy. Neznamená to však, že pozornosti ujdou ostatní partie země, pro změnu zahrnující i nejnižší místa Afriky. V knize je kladen zvláštní důraz na poznávání země Evropany, mezi nimiž jsou tak známá jména, jako jsou Bruce, Burton nebo Rimbaud, ale mezi nimiž se neztratí ani Češi Antonín Stecker a Adolf Parlesák. Těmto dvěma jsou věnovány samostatné kapitoly, které mohou být pro některé čtenáře objevné, protože zjistí, že máme skvělé a neprávem zapomenuté cestovatele.
Víte, proč nemají Etiopané rádi, když se jejich zemi říká Etiopie?
Věděli jste, že Etiopie drží světový rekord v počtu historických hlavních měst?
Ve které jiné africké zemi byste hledali středověký hrad?
Co je to tef, indžéra nebo snad ferendži?
Všechny tyto a mnohé jiné otázky zodpovídá Vladimír Plešinger ve svém nejnovějším cestopise Na střeše Afriky.
Kniha byla představena v pořadu Živě NA JEDNIČCE.
Záznam můžete zhlédnut zde (Beseda: Na střeše Afriky).
***
Vladimír Plešinger (*1938)
Rodák z Posázaví, vyrůstal v Kladně a studoval v Praze. Po ukončení studia přírodních věd na Univerzitě Karlově pracoval v Praze jako geolog. V šedesátých letech cestoval v rámci možností režimu profesně i turisticky po zemích východního bloku, a jako hráč košíkové i v západní Evropě a severní Africe. V roce 1968 absolvoval odbornou stáž na École National du Génie Rural v Paříži. Po mnoha pokusech o zaměstnání v zahraničí se mu pak podařilo odletět služebně do Venezuely, kde strávil šest let, zprvu jako zástupce vedoucího a pak jako vedoucí československé geologicko-vrtařské expedice. S krátkými přestávkami pak následovaly několikaleté pracovní pobyty na projektech OSN v Gambii, Senegalu a Středoafrické republice, a později i pobyty v Tádžikistánu, Peru a Etiopii. Když se k nim přičtou kratší konzultační pobyty a turistické cesty, navštívil více než 80 zemí v pěti světadílech.
Od mládí časopisecky publikoval jak v odborném, tak v literárním tisku. Po prvních větších cestách se soustředil na populárně zeměpisnou publicistiku, a později na psaní knih. Své knihy nazývá „pobytopisy“, protože vycházejí nikoliv z turistických nebo expedičních cest, nýbrž z delších pobytů v jednotlivých zemích. Všechny jeho dosavadní knihy měly příznivý ohlas a obdržely v rámci žánru významné ceny. Dílo Kniha Konga (JOTA, 2007) bylo oceněno jako nejlepší česká kniha literatury faktu za rok 2007 cenou E. E. Kische. V Nakladatelství JOTA vyšla i jeho další kniha Peru pod kůží (2010).
V současné době žije v Praze a nepřestává pracovat jak ve svém oboru, tak v psaní nové knihy.
Další knihy Vladimíra Plešingera v Nakladatelství JOTA:
Kebre Negast není psán v amharštině, nýbrž v semitském jazyce ge-ez,používaném v historickém Aksumu a potom v době dominance amharštiny už jenom v křesťanské liturgii. Přepis textů v ge-ez do moderních jazyků klade překážky v reprodukci samohlásek, takže v současné historické a populární literatuře Kebre může být i Kebra, Negast má další verze Nagast a Negest, a Menelik bývá i Menilekem.
Od biblického textu se etiopský epos odchyluje především v tom, že královna ze Sáby se nevracela z Izraele jako panna, neboť byla svedena Šalamounem, a následně v tom, že měla se Šalamounem syna. Nebylo to však tak jednoduché, jak se může zdát na první pohled.
Šalamoun mohl mít kteroukoliv ženu, na niž se podíval. Jako macho byl svého druhu rekordman: měl prý čtyři sta „královen“ a šest set konkubín. Ale Makeda ho odmítala – ne snad, že by a priori nechtěla, ale její kralování mělo svá pravidla. Šalamoun ovšem nebyl jen moudrý. Když šlo o ženy, nescházela mu rafinovaná vychytralost. Alespoň podle Kebre Negast. Stojí za to přeložit si pár odstavců z 29. a 30. kapitoly eposu, líčících, jak dosáhl svého.
Nejprve si oba dopřáli bohatou hostinu, a potom jí navrhl, aby si odpočinula.
A ona mu řekla: „Přísahej mi při svém Bohovi, Bohovi Izraele, že si mě nevezmeš silou. Neboť já jsem podle zákona mužů panna, a kdybych byla svedena, obrátila by se má cesta zpátky v cestu smutku, trápení a trýzně.“
A Šalamoun jí řekl: „Přísahám, že si tě nevezmu násilím, ale ty musíš přísahat, že ani ty si násilím nevezmeš cokoliv z mého domu.“ A královna se tomu zasmála a řekla: „Jak ty, moudrý muž, můžeš mluvit jako blázen? Měla bych ukrást nebo odnést z domu králova něco, co mi král nedal? Nemysli si, že jsem přišla v touze po bohatství. Vždyť mé vlastní království je stejně bohaté jako tvoje, a proč bych si přála něco, co už mám? Přijela jsem jenom kvůli tvé moudrosti.“ A on jí přísahal a ona jemu také.
A král šel k posteli na jedné straně místnosti a sluhové připravili postel pro ni na druhé straně. A Šalamoun řekl mladému sluhovi: „Naplň nádobu vodou, vedle dej hrnek a postav ho sem před očima královny.“ Mluvil k sluhovi jiným jazykem, jemuž královna nerozuměla, a poslal sluhu spát. A sám král jenom předstíral, že spí. Jeho dům byl osvětlený jako za dne, protože ve své moudrosti nechal dát na strop zářící perly, které byly jako slunce, měsíc a hvězdy.
A královna trochu spala. A pak se vzbudila a měla ústa suchá žízní, protože Šalamoun jí dal jídlo, po němž je každý žíznivý. Zvedla se a potichu přistoupila k nádobě a zvedla hrnek, aby se napila vody. A Šalamoun uchopil její ruku dřív, než se mohla napít, a řekl jí: „Proč nedodržuješ přísahu, že si nevezmeš silou nic z mého domu?“ A ona se zalekla: „Je přísaha porušena tím, že piju vodu?“ A král jí řekl: „Můžeš najít pod oblohou něco, co je lepší než voda?“ A královna řekla: „ Zhřešila jsem sama proti sobě, a ty už nejsi vázán přísahou. Ale nech mě zahnat mou žízeň.“ A on jí dovolil pít, a když se napila, vnutil jí svoji vůli a spali spolu.
Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.
Dále doporučujeme
| Bílý pavouk Dobývání stěny smrti | Heinrich Harrer | 278 Kč |
| Plavby "sebevrahů" - dárkové provedení s DVD | Miroslav Náplava | 398 Kč |
| Na cestě po České republice | Jan Cézar | 238 Kč |
| Na cestě po České republice 2 Ve stopách oblíbeného televizního putování | Jan Cézar | 238 Kč |
| Embéčkem kolem světa – dárkové provedení s DVD | Michal Vičar | 342 Kč |
04/2-12 v 14.59 napsal ján Roháč:
Rád by som Vás upozornil, že obálka na knihe pána Plešingera je mierne povedané neoriginálna -- ten istý motív, iba s ináč umiestenou páskou s titulom, bol použitý roku 2002 na knihe F. F. Kuruca Reflexie v africkej samote, ktorú vydalo vydavateľstvo Fortuna Print v Bratislave... Že by náhoda?
Přidat komentář
Pro možnost přidávání komentářů se musíte přihlásit.