Zdeněk Kožmín
Skácel
| Formát: | 130 × 200 mm |
| Vazba: | pevná šitá vazba s přebalem |
| Počet stran: | 232 |
| Vydáno: | – |
| ISBN: | 8072174010 |
| EAN: | 9788072174010 |
Běžná cena: 248 Kč
Sleva: 32%
Akční cena: 169 Kč
Excelentní, netradičně pojatá monografie jednoho z našich nejlepších básníků.
Její autor, Zdeněk Kožmín, sleduje Skácelovu poezii v jejím vývoji. Jde o jemnou, pozornou a textu oddanou interpretaci jednotlivých sbírek. Pomalu a s tichou trpělivostí v ní skládá podstatu toho, čím Skácelovo dílo dráždilo a dráždí neustále. Co to je? Především živorodé napětí mezi až domáckou blízkostí Skácelovy poezie a tím, čím tato poezie neustále jakémukoli našemu přivlastnění vzdoruje. Dochází v ní k setkání jednoho z největších českých básníků 20. století s jiným velkým básníkem - básníkem interpretace.
Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z archivu básníkovy ženy, jež činí spolu s ilustracemi Jana Steklíka z knihy výjimečnou událost.
3. DOPLNĚNÉ VYDÁNÍ VYŠLO 31. 3. 2006
Odkrývání skácelovských světů
Nakladatelství Jota vydalo v reedici Kožmínovu monografii o Janu Skácelovi
Kožmínova kniha věnovaná jednomu z největších českých básníků druhé poloviny 20. století Janu Skácelovi vyšla poprvé před dvanácti lety. Zdeněk Kožmín, profesor české literatury na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, byl dlouholetý Skácelův přítel, proto je celkem nasnadě, že monografie vzešla z jeho pera.
Nejedná se však o klasickou monografii, alespoň ne v tom smyslu, že by byla důrazně akcentována provázanost mezi životem a dílem básníka.
Samozřejmě že Kožmín reflektuje důležité mezníky básníkova života, které formovaly jeho osobnost a měly vliv na jeho tvorbu, ale při svých úvahách nad básníkovým dílem se především snaží vycházet vždy z básně samé.
V úvodních kapitolách nám dává Kožmín nahlédnout do Skácelova dětství, k němuž se ve svých básních Skácel tak rád a často vracel, a doby zrání, kdy nelibě nesl, že musel za protektorátu jako totálně nasazený pracovat pro fašistické Německo. Po válce se Skácel zapsal na brněnskou Filozofickou fakultu, ale vydržel tam pouhý rok.
Proměny a...
Zobrazit celou recenzi
Nakladatelství Jota vydalo v reedici Kožmínovu monografii o Janu Skácelovi
Kožmínova kniha věnovaná jednomu z největších českých básníků druhé poloviny 20. století Janu Skácelovi vyšla poprvé před dvanácti lety. Zdeněk Kožmín, profesor české literatury na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, byl dlouholetý Skácelův přítel, proto je celkem nasnadě, že monografie vzešla z jeho pera.
Nejedná se však o klasickou monografii, alespoň ne v tom smyslu, že by byla důrazně akcentována provázanost mezi životem a dílem básníka.
Samozřejmě že Kožmín reflektuje důležité mezníky básníkova života, které formovaly jeho osobnost a měly vliv na jeho tvorbu, ale při svých úvahách nad básníkovým dílem se především snaží vycházet vždy z básně samé.
V úvodních kapitolách nám dává Kožmín nahlédnout do Skácelova dětství, k němuž se ve svých básních Skácel tak rád a často vracel, a doby zrání, kdy nelibě nesl, že musel za protektorátu jako totálně nasazený pracovat pro fašistické Německo. Po válce se Skácel zapsal na brněnskou Filozofickou fakultu, ale vydržel tam pouhý rok.
Proměny a...
Zobrazit celou recenzi
Odkrývání skácelovských světů
Nakladatelství Jota vydalo v reedici Kožmínovu monografii o Janu Skácelovi
Kožmínova kniha věnovaná jednomu z největších českých básníků druhé poloviny 20. století Janu Skácelovi vyšla poprvé před dvanácti lety. Zdeněk Kožmín, profesor české literatury na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, byl dlouholetý Skácelův přítel, proto je celkem nasnadě, že monografie vzešla z jeho pera.
Nejedná se však o klasickou monografii, alespoň ne v tom smyslu, že by byla důrazně akcentována provázanost mezi životem a dílem básníka.
Samozřejmě že Kožmín reflektuje důležité mezníky básníkova života, které formovaly jeho osobnost a měly vliv na jeho tvorbu, ale při svých úvahách nad básníkovým dílem se především snaží vycházet vždy z básně samé.
V úvodních kapitolách nám dává Kožmín nahlédnout do Skácelova dětství, k němuž se ve svých básních Skácel tak rád a často vracel, a doby zrání, kdy nelibě nesl, že musel za protektorátu jako totálně nasazený pracovat pro fašistické Německo. Po válce se Skácel zapsal na brněnskou Filozofickou fakultu, ale vydržel tam pouhý rok.
Proměny a konstatny ve Skácelově tvorbě, tak by se dalo charakterizovat primární východisko Kožminova přístupu ke Skácelovu dílu. Převážná část knihy je věnovaná velice citlivé interpretaci básnikových sbírek od jeho prvotiny Kolik příležitostí má růže (1957) až po posmrtně vydanou knížku A znovu láska (1981). Propojení a návratnost určitých motivů v rámci celé Skácelovy tvorby, kterých si Kožmín všímá především, tak postupně před čtenářem odkrývají osudová zákoutí Skácelovy lyriky.
Zajímavý je způsob, jakým Skácel vstupoval do literatury: "Jednou prý neměl na cigarety, tak se rozhodl vhodit jednu básničku z válečných dopisů do schránky Rovnosti," píše Kožmín. Sám Skácel k tomu v rozhovoru s A. J. Liehmem dodává: "Oldřich Mikulášek mě potom mnohokrát zval, abych někdy za ním zašel do redakce. Zašel jsem až v osmačtyřicátém. Styděl jsem se. (...) Potkali jsme se v tom osmačtyřicátém skoro náhodou a končilo to tak, že jsme pili tři dny a tři noci. Věřil ve mě a doslova mne k poezii dostrkal. Vděčím mu za jednu věc: Za dlouhých rozhovorů, obyčejně u vína, jinak se s ním taky těžko dalo mluvit, mě infikoval poezií."
Skácel pak od roku 1948 pracoval také v redakci Rovnosti, ale pro zásadní neshody s tehdejší požadovanou linií kulturní tvorby byl nakonec vyhozen a na vlastní přání šel pracovat do továrny. Brzy také prohlédl zrůdnost komunistického režimu a po původním okouzlení revolučními ideály se od nich vzápětí odvrací. V uvolňující se atmosféře šedesátých let pak působil jako šéfredaktor časopisu Host do domu, předtím jako redaktor v rozhlase, počátkem 70. let se ocitá na indexu. Teprve v první polovině 80. let, na sklonku života, mu mohou vyjít některé jeho sbírky. Ačkoliv je Skácel především básník, z jeho práce v rozhlase a v Hostu do domu vzešla kniha drobných črt, postřehů a vzpomínek na dětství s názvem Jedenáctý bíly kůň.
Kožmín své pojednání uzavírá vřazením Skácelovy poezie do kontextu české literatury a konfrontaci básníkovy tvorby s dílem Oldřicha Mikuláška a Vladimíra Holana, o jehož rehabilitaci, a tedy opětovnou možnost znovu vydávat své sbírky, se Skácel zasloužil měrou nebývalou. Knihu ukončují autorovy vzpomínky na poslední léta básníkova života, kdy byl Skácel už těžce nemocný. Básník podlehl vleklé respirační chorobě čtrnáct dní před sametovou revolucí.
Kniha obsahuje řadu fotografií a výběr z bibliografie o životě a díle Jana Skácela.
VOLNÝ, vik, 19.4.2006 web.volny.cz/noviny/kultura/literatura/odkryvani-skacelovských-svetu
KNIHY - Zdeněk Kožmín SKÁCEL
JOTA - Netradičně pojatá monografie jednoho z našich nejlepších básníků. Autor, blízký básníkův přítel, se vědomě vzdává přísně vědecké objektivity a s neobvyklým zaujetím mapuje lidské i básnické osudy Jana Skácela. Hledá a nachází v jeho díle motivy procházející všemi sbírkami, interpretuje jeho básně. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z archívu básníkovy ženy.
Reflex, 20. 4. 2006, str. 26, rubrika: Knihy (red)
Skrýt celou recenzi
Nakladatelství Jota vydalo v reedici Kožmínovu monografii o Janu Skácelovi
Kožmínova kniha věnovaná jednomu z největších českých básníků druhé poloviny 20. století Janu Skácelovi vyšla poprvé před dvanácti lety. Zdeněk Kožmín, profesor české literatury na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, byl dlouholetý Skácelův přítel, proto je celkem nasnadě, že monografie vzešla z jeho pera.
Nejedná se však o klasickou monografii, alespoň ne v tom smyslu, že by byla důrazně akcentována provázanost mezi životem a dílem básníka.
Samozřejmě že Kožmín reflektuje důležité mezníky básníkova života, které formovaly jeho osobnost a měly vliv na jeho tvorbu, ale při svých úvahách nad básníkovým dílem se především snaží vycházet vždy z básně samé.
V úvodních kapitolách nám dává Kožmín nahlédnout do Skácelova dětství, k němuž se ve svých básních Skácel tak rád a často vracel, a doby zrání, kdy nelibě nesl, že musel za protektorátu jako totálně nasazený pracovat pro fašistické Německo. Po válce se Skácel zapsal na brněnskou Filozofickou fakultu, ale vydržel tam pouhý rok.
Proměny a konstatny ve Skácelově tvorbě, tak by se dalo charakterizovat primární východisko Kožminova přístupu ke Skácelovu dílu. Převážná část knihy je věnovaná velice citlivé interpretaci básnikových sbírek od jeho prvotiny Kolik příležitostí má růže (1957) až po posmrtně vydanou knížku A znovu láska (1981). Propojení a návratnost určitých motivů v rámci celé Skácelovy tvorby, kterých si Kožmín všímá především, tak postupně před čtenářem odkrývají osudová zákoutí Skácelovy lyriky.
Zajímavý je způsob, jakým Skácel vstupoval do literatury: "Jednou prý neměl na cigarety, tak se rozhodl vhodit jednu básničku z válečných dopisů do schránky Rovnosti," píše Kožmín. Sám Skácel k tomu v rozhovoru s A. J. Liehmem dodává: "Oldřich Mikulášek mě potom mnohokrát zval, abych někdy za ním zašel do redakce. Zašel jsem až v osmačtyřicátém. Styděl jsem se. (...) Potkali jsme se v tom osmačtyřicátém skoro náhodou a končilo to tak, že jsme pili tři dny a tři noci. Věřil ve mě a doslova mne k poezii dostrkal. Vděčím mu za jednu věc: Za dlouhých rozhovorů, obyčejně u vína, jinak se s ním taky těžko dalo mluvit, mě infikoval poezií."
Skácel pak od roku 1948 pracoval také v redakci Rovnosti, ale pro zásadní neshody s tehdejší požadovanou linií kulturní tvorby byl nakonec vyhozen a na vlastní přání šel pracovat do továrny. Brzy také prohlédl zrůdnost komunistického režimu a po původním okouzlení revolučními ideály se od nich vzápětí odvrací. V uvolňující se atmosféře šedesátých let pak působil jako šéfredaktor časopisu Host do domu, předtím jako redaktor v rozhlase, počátkem 70. let se ocitá na indexu. Teprve v první polovině 80. let, na sklonku života, mu mohou vyjít některé jeho sbírky. Ačkoliv je Skácel především básník, z jeho práce v rozhlase a v Hostu do domu vzešla kniha drobných črt, postřehů a vzpomínek na dětství s názvem Jedenáctý bíly kůň.
Kožmín své pojednání uzavírá vřazením Skácelovy poezie do kontextu české literatury a konfrontaci básníkovy tvorby s dílem Oldřicha Mikuláška a Vladimíra Holana, o jehož rehabilitaci, a tedy opětovnou možnost znovu vydávat své sbírky, se Skácel zasloužil měrou nebývalou. Knihu ukončují autorovy vzpomínky na poslední léta básníkova života, kdy byl Skácel už těžce nemocný. Básník podlehl vleklé respirační chorobě čtrnáct dní před sametovou revolucí.
Kniha obsahuje řadu fotografií a výběr z bibliografie o životě a díle Jana Skácela.
VOLNÝ, vik, 19.4.2006 web.volny.cz/noviny/kultura/literatura/odkryvani-skacelovských-svetu
KNIHY - Zdeněk Kožmín SKÁCEL
JOTA - Netradičně pojatá monografie jednoho z našich nejlepších básníků. Autor, blízký básníkův přítel, se vědomě vzdává přísně vědecké objektivity a s neobvyklým zaujetím mapuje lidské i básnické osudy Jana Skácela. Hledá a nachází v jeho díle motivy procházející všemi sbírkami, interpretuje jeho básně. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z archívu básníkovy ženy.
Reflex, 20. 4. 2006, str. 26, rubrika: Knihy (red)
Skrýt celou recenzi
Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.
Dále doporučujeme
| Che Životopisný komiks | Spain Rodriguez | 222 Kč |
| OPEN Otevřená zpověď | Andre Agassi | 318 Kč |
| Guderian Vzpomínky generála | Heinz Guderian | 382 Kč |
| Vášně mysli Román o životě Sigmunda Freuda | Irving Stone | 478 Kč |
| Marilyn První české vydání doplněné slavnými fotografiemi | Norman Mailer | 278 Kč |
K této publikaci zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro možnost přidávání komentářů se musíte přihlásit.