Jarmila Loukotková

Jarmila Loukotková (1923–2007), česká prozaička a překladatelka, byla dcerou  amerikanisty, lingvisty a etnografa Čestmíra Loukotky.

Ve svých románech čerpala z bohatých dějin antiky a středověku, o které jevila zájem už od studií na reálném gymnáziu v Praze. Po maturitě studovala francouzštinu na soukromé jazykové škole a pracovala jako úřednice na pražském magistrátu. V letech 1945–49 studovala estetiku a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, překládala a adaptovala divadelní texty, přispívala do různých periodik (Svobodné slovo, Květy,Vlasta aj.) a současně se věnovala literatuře. První soubor povídek pod názvem Jasmín vydala již v sedmnácti letech.

Ve své nejlepší prozaické tvorbě se zabývala především historickými tématy – antikou a francouzskými dějinami 15. století. Její první historický román Není římského lidu vyšel v roce 1949, zanedlouho následovala dvojdílná freska Spartakus (1950) a Smrtí boj nekončí (1957). K jejím vrcholným dílům patří i romány Pro koho krev (1968), Pod maskou smích (1977),Navzdory básník zpívá (1957) nebo Bůh či ďábel (1957). Vydávala také povídky, vědecká pojednání i příběhy ze současnosti, např. Dar jitra prvního (1971) či Medúza (1973). Celkem napsala osmnáct knih a přeložila všechna díla francouzského básníka Villona.

Jarmila Loukotková patří mezi nejlepší české autory historické prózy. Její knihy vycházejí k potěšení čtenářů znovu a znovu již po desetiletí.

© 2022, Všechny práva vyhrazena, Nakladatelství Jota, s.r.o. Vytvořila digitální agentura FEO