Ciao bella

Jak dospět, naučit se odpouštět a zamilovat si těstoviny.

„Nedávno jsem se dozvěděla, že trpím tetrafobií, strachem z čísla čtyři. Ten je velmi rozšířen hlavně v Asii. To je sen! Konečně lidé, kteří mi rozumí! Možná bych se měla přestěhovat…“
„Máte ještě hodně fobií?“
„Kolik mi můžete věnovat času?“

Anna trpí úzkostí – děsí ji dav, hluk, jízda po dálnici nebo třeba i naklíčené brambory… A také je ke své hrůze podruhé těhotná. Aby se s tímto novým těhotenstvím vyrovnala, rozhodne se navštívit psycholožku.

Na sezeních Anna vypráví s černočerným humorem sobě vlastním příběhy ze života. A vrací se v nich, ať chce, nebo nechce, do slunné a teplé Itálie, země svého dětství. Odsud ji jako malou holčičku spolu s autistickou sestrou a nešťastnou matkou odvezli do cizí, studené Francie a odloučili od otce, svérázné milované babičky i magického moře. Před očima nám tak vyvstává všechno její příbuzenstvo a celá rodinná historie…

Jak moc ovlivňují zážitky z dětství náš život v dospělosti? Dokážeme odpustit neodpustitelné? Jak překonat svůj strach a vykročit k lepší budoucnosti?

Pozor, četba této knížky může způsobit nevratné následky: Naučíte se mluvit rukama, poslouchat srdcem, všemu (a hlavně sobě) se smát nebo být závislý na těstovinách al dente.