Catherine Cussetová
Skvělá budoucnost

„Strhující krása tohoto velkého - a zvláštním způsobem živého a melancholického – románu, tkví v jeho síle, založené nikoliv na záměně nebo pravdivosti, ale naopak v jeho mlčenlivosti, hraničí se lží. A samotou.“  –  Fabienne Pascaudová, Télérama

„Silný román, který črtá osud odvážné matky s empatií, ale bez shovívavosti. Dlouhý a rozlehlý příběh přináší velké množství postav. Díky velkému talentu a tříleté práci na románu dokázala Catherine Cussetová uspět se svou ambiciózním podnikem.“  –  Jean-Claude Perrier, Le Figaro

„Škodolibá báchorka o fatální reprodukci nedorozumění.“  –  Jean-Luc Douin, Le Monde

„Catherine Cussetové se podařil velký úspěch: být v srdci příběhu a mužských dějin zároveň. Cussetové se daří nebýt mnohomluvná, dávajíc přednost náčrtu před vyleštěným popisem. Zralá kniha, která vypovídá rovněž o její vlastní proměně.“  - Christiane Ferniotová, L´Express

BRILANTNÍ SÁGA O LÁSCE, NEPOCHOPENÍ I KOMUNISMU

Osudy hrdinů románu francouzské autorky Catherine Cussetové Skvělá budoucnost se prolínají s dějinnými zvraty druhé poloviny minulého století
Skvělá budoucnost, Catherine Cussetová, Překlad Šárka Belisová. JOTA, 304 stran

Mládí prožila v Rumunsku, s mužem a synem se jí podařilo emigrovat do Izraele (manželovi izraelští příbuzní je od Ceaušeskova režimu vykoupili za deset tisíc dolarů) a odtud do vytoužených Spojených států. Elena Tiberescu chce svému synovi zajistit skvělou budoucnost. A to nešlo ani v komunistickém Rumunsku, ani v Izraeli, kde by Alexandru musel do armády amožná by v některé z válek na Blízkém východě zahynul. V Americe se z jaderné fyzičky Eleny (své jméno "k smrti nenáviděla", protože stejné nosila žena diktátora Ceaušeska) stane úspěšná počítačová expertka Helen a rodina získá i nové příjmení: coby američtí občané jsou Tibbovi.
Přes polovinu minulého století se rozkládá děj románu Skvělá budoucnost. Kniha francouzské autorky Catherine Cussetové je brilantní sága, trpce ironický, chytrý a formálně i psychologicky rafinovaný příběh o lásce a vzájemných nedorozuměních na pozadí leckdy i nás se dotýkajících událostí. Je tu například vzpomínka na 23. srpen 1968, kdy se bukurešťská manifestace u příležitosti státního svátku změnila v obrovskou demonstraci na podporu Československa, dva dny předtím přepadeného Sověty a jejich spojenci.
Rumunsko se tehdy postavilo proti vpádu a Elena – marně – "začala doufat, že i v její zemi je spravedlnost".

Žida si nevezmeš, neber si Francouzku

Kromě toho, že se Elena narodila v nevhodné zemi, ohrozilo její budoucnost i to, že se zamilovala do Žida. V antisemitském Rumunsku si nejen zkomplikovala své společenské uplatnění, ale proti její lásce se postavili i rodiče. Nicméně Elena si Jacoba vyvzdorovala. A pak udělá stejnou chybu. Když se její syn, úspěšný student Harvardu, zamiluje do Francouzky Marie, Elena – Helen je ostře proti. Bojí se: odtáhne ho do Francie a co ho čeká v zemi, kde je člověk bez šancí, když nemá správný přízvuk? Jen zdlouhavě Helen hledá cestu ke své snaše a líčení jejích obav, averzí, nepochopení je perfektní studií ženy poznamenané od mládí strachem, který ji neopouští ani ve svobodné zemi, a ovládané až patologickým mateřským citem.
Skvělá budoucnost byla v roce 2008 nominována na prestižní francouzské ceny Goncourt a Médicis a získala ocenění Prix Goncourt des Lycéens, které udílí porota složená z patnáci- až osmnáctiletých studentů. Je pozoruhodné, že tak mladí lidé dokážou ocenit tak psychologicky složitý text s četnými historickými souvislostmi.
Asi zkrátka mají dobrý vkus.

Mladá fronta DNES, 4. 3. 2011, autor: Alena Slezáková, str. 10, mutace: Brno; Jižní Morava; Moravskoslezský; Olomoucký; Vysočina; Zlínský 

MÁM RÁDA LIBERTINSKÉ ROMÁNY

Dobře napsaný román je jako autorovým dechem nafouknutý balónek, který se pak sám volně vznáší, říká francouzská spisovatelka Catherine Cussetová. Její nový román Skvělá budoucnost, který v těchto dnech vydává brněnské nakladatelství Jota, tato slova zcela naplňuje. Autobiograficky laděný příběh se odehrává v Rumunsku, Izraeli a Spojených státech a vypráví životní příběh Eleny, která se rozhodne odejít z komunistického Rumunska do Spojených států, aby naplnila svou touhu po svobodě a svému jedinému synovi zajistila skvělou budoucnost. Promyšlené prolínání dvou časových rovin a psychologicky přesná analýza lidských vztahů, to jsou přednosti knihy, kterou autorka příští týden osobně představí v Praze a Brně.

Skvělá budoucnost ve Francii získala prestižní cenu Prix Goncourt des lycéens, udělovanou studenty. Čím podle vás kniha zaujala mladé čtenáře?

Studenti sami uvedli tři důvody, proč se jim můj román líbil. Zaujala je jeho struktura – střídání minulosti a přítomnosti. Líbilo se jim, že se prostřednictvím Elenina příběhu dozvěděli o komunistickém Rumunsku. A kromě toho jim dvě postavy z románu připadaly blízké: rumunská tchyně a francouzská snacha – a to i přesto, že jsou jim věkem velmi vzdálené –, zůstaly s nimi i poté, co knihu dočetli. To je ta nejhezčí poklona, jakou vám čtenář může složit.

V knize se opakuje stejná situace – rodiče se staví proti sňatku jejich potomka s partnerem, kterého jejich dcera či syn miluje. Hlavní hrdinka Helen se v této situaci ocitne nejprve v roli dcery, poté jako matka. Jak je možné, že se člověk během let nepozorovaně ocitne na druhé straně "barikády"?

Hlavní myšlenkou mého románu je, že minulost se nedá smazat. Což je to, oč se snaží Helen. Jako dítě a mladá žena byla velmi citlivá a v Rumunsku nešťastná, hlavně po tom, co se zamilovala do Jacoba a poznala antisemitismus. Když emigrovala do Ameriky, přijala novou identitu: už není Elenou Tiberescovou, ale stává se Helen Tibbovou. Už se nikdy nevrátí do Rumunska – dokonce ani po pádu berlínské zdi. A už nikdy nespatří své rodiče poté, co ji v roce 1981 přijedou navštívit do Spojených států. Rozhodla se nechat minulost za sebou a zcela se ztotožnit se svým novým životem. Ale minulost se vrací a pronásleduje ji. Chtě nechtě opakuje stejnou situaci, kterou sama prožila jako oběť v Rumunsku. Má pochopitelně své důvody: obává se, že pokud si její syn vezme francouzskou dívku, emigruje znovu do jiné země a všechno, co kvůli němu obětovala, tak přijde nazmar. Nakonec Helen udělá to samé, co provedli její rodiče jí.
Věřím, že v nás zůstávají stopy minulosti, minulých traumat a my je znovu přehráváme v našich životech. Minulosti se nemůžeme zbavit. Jsme v ní – v našem dětství – zakořenění.

Ta francouzská dívka, to jste vy. V postavě Marie jste zachytila svou vlastní zkušenost francouzské snachy v americké rodině. Proč jste se k příběhu vrátila až nyní, kdy máte již svou vlastní rodinu?

Ono to chce nějaký čas, než emoce dozrají. Léta jsem nedokázala pochopit nepřátelství ze strany manželovy matky. To, že jsem začala psát, ovšem nebyla věc rozhodnutí. Jednoho lednového rána v roce 2006 jsem se probudila a v mé mysli byl obraz, který pocházel z doby před třinácti léty: je to ta scéna z kuchyně v New Jersey, kdy mi moje tchyně zabrání, abych ji objala, a vyděšeně proti mně vztáhne ruce: "Ne!" Ten obraz byl velice silný a já ihned pocítila chuť o něm napsat.

Proč jste se ale rozhodla těžiště příběhu posunout k jiné postavě (Helen), než která představuje vás (Marie)?
Elena neboli Helen je skutečně hlavní postavou v srdci příběhu. Mně samotné chvíli trvalo, než jsem pochopila proč. V prvním náčrtu mého románu byla Helen jen jednou z postav nahlíženou ze zorného úhlu Marie. Jenže pak bylo těžké spojit milou, odvážnou a dojemnou mladou Elenu s trpkou Helenou, jak se jevila v očích své snachy. Abych to vyřešila, musela jsem do příběhu vnést Helenin pohled na Marii. Tímto způsobem si čtenáři mohou spojit mladou Elenu se starší Helenou a pochopit, že Helen není nějaké monstrum, ale jen vystrašená žena s jizvami na duši.

Četla knihu vaše tchyně?

Ano, četla. Její první reakce byla, že je to krásné. Je to samozřejmě složité. Vždyť jde o její život, tak jak ho vidím já.

Do jaké míry je román vlastně autobiografický? Pochází skutečně rodina vašeho manžela z Besarábie či Rumunska? A co jste o těchto dvou zemích věděla, než jste potkala manžela?

Můj román je autobiografický v tom směru, že rodina mého manžela skutečně odešla z Rumunska, když mu (stejně jako jeho románovému alter egu) bylo dvanáct let. Předtím než jsem v roce 1988 potkala svého manžela, nevěděla jsem o Rumunsku vůbec nic. Musela jsem napsat celý román, abych opravdu pochopila, odkud vlastně pochází.

V knize v podstatě popisujete vznik drobné americké "šlechty" – rodin s kulturním rozhledem a vysokým vzděláním, kteří tyto hodnoty předávají svým dětem...

V prvé řadě, moje rodina vlastně není americká. Jsem Francouzka, můj manžel Rumun, naše dcera je produktem těchto dvou kultur a je Američanka – a přesně tohle je Amerika, hlavně v New Yorku: každý pochází odjinud a přináší s sebou svou kulturu!

Z knihy plyne, že na Helenině a Mariině neschopnosti navázat bližší vztah se podílel i obecnější kulturní konflikt mezi Francií a Amerikou. Jak se vy jako rodilá Francouzka žijící dlouhodobě v Americe na vztahy mezi Francouzi a Američany díváte?

Helen a Marie pochází z velice odlišných prostředí. Helen žila v mládí v zemi s totalitním režimem. Studovala chemii, přestože milovala francouzštinu a literaturu – neměla na výběr. Silně toužila po odchodu a svobodě. Svobodu jí dala Amerika a Elen se za to cítí bez přestání vděčná. Oproti tomu Marie se ve svobodě narodila a také v ní vyrůstala. Svým způsobem nezná cenu svobody. Připadá jí jako něco naprosto přirozeného. Když pohlíží na Helenin život, projevuje přirozenou domýšlivost a poukazuje na nadřazenost francouzského způsobu života. Můj román zavrhuje takovou domýšlivost a ukazuje, že pramení z Mariiny neznalosti Helenina původu.
Mezi americkým a francouzským způsobem života ale určitě rozdíl je. Když to zevšeobecním, řekla bych, že ve Spojených státech existuje puritánská etika práce, zatímco ve Francii hédonistická etika požitku. Jinými slovy kvalita života je lepší ve Francii: více dovolené, více volného času, více večírků, menší důraz na práci.

Paříž byla hlavním kulturním městem světa zhruba do 60. let, kdy ji vystřídal právě New York. Jaký je rozdíl mezi kulturní Paříží a New Yorkem?

To je pro mě příliš obecná otázka. Měli byste se zeptat mého bratra Fran ç oise Cusseta, který napsal knihu o pronikání francouzských teorií do amerického života. Paříž je stále kulturní město! Já osobně se cítím více doma v Paříži, cítím se jako francouzská spisovatelka. Každopádně kulturní vztahy mezi Francií a Spojenými státy jsou složité a oboustranně tvořené směsí obdivu, závisti, fascinace a odporu.

Přednášela jste na Yale francouzskou literaturu osmnáctého století. Proč právě toto období?

Za univerzitních studií jsem napsala dvě diplomové práce: jednu ve Francii o markýzi de Sade, druhou na Yale o libertinském románu. Na Yale jsem pak jedenáct let přednášela literaturu 18. století. Jedním z mých nejoblíbenějších románů napříč všemi obdobími jsou Laclosovy Nebezpečné známosti. Mám ráda libertinské romány, protože učí toleranci. Bojují proti náboženství a metafyzice a demaskují přetvářku a pokrytectví a dělají to ale odlehčeně a s humorem – tím, že ukazují postavy (kněze, mravokárce, metafyziky) polapené do svých vlastních lží a rozporů. Lidská rozporuplnost a slepota zajímá i mě, proto mám tak blízko k 18. století. A vůbec nejzajímavější mi připadá to, jakými způsoby klameme sami sebe.

Co vás vlastně přivedlo ke psaní? Jaká je cesta od někoho, kdo o literatuře přednáší, k tomu, kdo ji tvoří?
Když jsem byla malá, mou vášní bylo čtení, a vždy jsem hodně psala. Brzy jsem věděla, že chci být spisovatelkou. Svůj život jsem si ale musela zasloužit: moji rodiče chtěli, abych se stala profesorkou. Celé roky jsem trávila studiem a dělala ty nejtěžší zkoušky a soutěže ve Francii. Dostala jsem se na École normale supérieure a složila rigorózní zkoušky z klasických jazyků. Čtu řecky i latinsky bez slovníku. Všechna tahle studia ale nějak vysušila mou fantazii. Najednou jsem nebyla schopná psát. Když mi bylo dvacet pět, prožila jsem velké milostné zklamání. Psát jsem začala, abych překonala bolest, byl to záchranný prostředek. Tímto způsobem jsem napsala svůj první román. Otevřelo mi to dveře k tomu, abych začala znovu psát. Pak už jsem s psaním nemohla přestat. Uvědomila jsem si, že musím ukončit svou akademickou dráhu, protože už mě zajímalo jen psaní. Je to moje vášeň. A je pro mě těžké dělat cokoliv jiného.

Co je pro vás podstatou psaní? Dopátrat se něčeho klíčového v mezilidských vztazích?

Možná cosi oživit? Psaní ráda přirovnávám k balónkům, které děti nafukují. Dobrá kniha je jako nafouknutý balónek, špatná jako vypuštěný. Psaní je, jako když naplníte balónek vzduchem a necháte ho, aby se volně vznášel na obloze. Psaní má co do činění s emocemi a bolestí. Má blízko k pochopení a k tomu, že sami sebe stavíme na místo někoho jiného. To se snadno říká, ale těžko dělá!

Delší verzi rozhovoru najdete na www.literarky.cz.

Foto: Catherine Cussetová (1963) je francouzská spisovatelka, esejistka a vysokoškolská pedagožka. Vydala dosud devět románů (všechny v nakladatelství Gallimard), jejichž tématem jsou často rodinné vztahy, sexuální, ale i citová touha po naplnění, stejně jako i obecně kulturní konflikty mezi Amerikou a Evropou. Autorčiny romány byly přeloženy do čtrnácti jazyků. Její Román o Janě vyšel česky v roce 2002 v nakladatelství Motto.

Literární noviny, 10. 3. 2011, str. 20, autor: Taťána JANUŠOVÁ, Vojtěch PROBST, rubrika: Nové knihy, oblast: Časopisy – kultura a TV

 

CATHERINE CUSSET:  RÁDA SE DO BRNA VRÁTÍM A ZÍSKÁM JINÉ VZPOMÍNKY

Brno /ROZHOVOR/ - Francouzská spisovatelka Catherine Cusset, jejíž nejúspěšnější román Skvělá budoucnost nedávno vyšel také v češtině, navštívila ve středu jižní Moravu.  I když Catherine Cusset žije od roku 1990 v USA, své knihy píše francouzsky.
Autor: archiv Catherine Cusset
Catherine Cusset se narodila ve Francii, kde také vystudovala literaturu. S touhou poznat jinou kulturu a naučit se anglicky odjela v roce 1986 do USA, kde se nakonec také vdala a začala přednášet na Yaleově univerzitě.

Dosud napsala devět románů, z nichž v češtině vyšel pouze jeden. Druhou knihu Catherine Cusset vydalo pod názvem Skvělá budoucnost brněnské nakladatelství Jota. Tento román autorka představí Brňanům osobně, a to na středečním autorském čtení v knihkupectví Academia.

Na autorském čtení v Brně představíte knihu Skvělá budoucnost. Příběh zachycuje vztah mladé Rumunky Elen a Žida Jakoba a střet těchto dvou odlišných kultur. Nakolik jste při psaní čerpala z vlastního života?
Inspirovala jsem se osudem své tchyně, která stejně jako Elena v knize emigrovala z Rumunska. Ve Francii jsem vyrůstala v židovském i katolickém prostředí. Matka byla ateistka židovského původu a otec věřící katolík. S kulturními či náboženskými konflikty jsem se ale nesetkala. Teprve když jsem v USA poznala svého budoucího muže a jeho rodiče naší svatbě bránili, poznala jsem, co to kulturní konflikt doopravdy je. A tato zkušenost i mé přání tento konflikt pochopit mě inspirovaly k napsání románu.

Hovoříte o inspiraci. V kterém románu tedy čtenáři najdou nejvíce ze života Catherine Cusset?
Nejvíce autobiografických prvků mají dva romány, které však do češtiny přeloženy nejsou. První z nich, Jouir, vypráví o mém citovém a sexuálním životě od mých šesti do dvaatřiceti let. Je to sled obrazů popisujících skutečné události bez jakýchkoliv komentářů. Druhý román, La haine de la famille, je o mé matce, o vztahu mezi matkou a dcerou a třech generacích žen – babičky, matky a dcery.

A váš nejméně autobiografický text? Kniha, která se zcela odlišuje od vašich ostatních?
Je to román Le problème avec Jane a ten do češtiny přeložen byl. Je to příběh o americké profesorce, která poštou dostává rukopis nazvaný Le problème avec Jane. Ten velmi detailně popisuje její citový a profesní život. Profesorka se snaží zjistit, kdo je autorem rukopisu. K románu mě inspirovaly zkušenosti z Yaleovy univerzity, ale Jane nejsem já. Chtěla jsem napsat smyšlený román, abych si po autobiografickém románu Jouir dokázala, že jsem schopna napsat i ryzí fikci.

Jak už jste zmínila, vyrůstala jste v židovském a katolickém prostředí současně. K jaké víře se přikláníte?
Moje matka byla Židovka. A i když jsem pokřtěná a dostalo se mi katolické výchovy, nejsem věřící. Co se kultury týče, je mi bližší ta francouzská a evropská než americká.

Kulturní tradice ve svých dílech překračuje – stejně jako vy, také spisovatel W. G. Sebald. Jeho slova citujete v úvodu knihy Skvělá budoucnost: „Čas neexistuje, je to jen množství do sebe vklíněných prostorů, mezi nimiž mohou živí i mrtví přecházet.“ Jak jste si k tomuto německému autorovi našla cestu?
To už si nevzpomínám. V posledních letech se o W. G. Sebaldovi ve Francii hodně mluví. Jeho kniha Austerlitz se mnou přímo otřásla, i když její začátek se nečte snadno. Četla jsem ji několikrát.

Narodila jste se v Paříži, už více než dvacet let však žijete v USA. Proč jste se rozhodla z Francie odejít?
Poprvé jsem do USA odjela jako vyučující francouzštiny na Yaleově univerzitě. To bylo v roce 1986. Bylo mi třiadvacet a neuměla jsem ani slovo anglicky, protože na škole jsem se učila němčinu, řečtinu a latinu. Chtěla jsem se naučit angličtinu a poznat americký kontinent.

A pak jste potkala svého muže...
Manžela jsem poznala v roce 1988 a po krátkém návratu do Francie a bouřlivém milostném románku jsem si ho v roce 1990 vzala. V tom roce jsem také do Spojených států emigrovala.

Píšete své knihy ve francouzštině, nebo v angličtině?
Píši francouzsky, protože je to moje rodná řeč. První verze románů Problème avec Jane a Skvělá budoucnost jsem však napsala v angličtině. Možná proto, že se příběhy těchto dvou románů odehrávají ve Spojených státech. Teprve potom jsem je přeložila do francouzštiny. První verzi Problème avec Jane jsem psala v Praze, kde se kolem mě mluvilo cizí řečí, a angličtina mi chyběla jako „můj jazyk“. Francouzština však zůstává jazykem, který naprosto ovládám. Nikoliv angličtina.

V češtině vychází teprve vaše druhá kniha. Podle čeho se rozhodujete, který titul v češtině vydáte?
Dosud jsem neodmítla žádnou z nabídek českých nakladatelů...

V České republice je i pro prestižní autory téměř nemožné uživit se pouze psaním. Jak je to v USA?
Jako spisovatelé se uživí jen ti nejslavnější. Většina autorů tak vyučuje tvůrčí psaní na univerzitách. Ve Francii je to jednodušší, protože životní náklady tam nejsou tak vysoké. Kdybych žila ve Francii, určitě bych mohla žít ze svých autorských práv. Ale člověk nikdy neví: člověk má úspěch s jednou knihou a s další už ne. Být spisovatelem s sebou nese rizika!

Vzhledem k tomu, že jste v České republice nějakou dobu žila, máte jistě srovnání. Jak ke knihám přistupují Češi v porovnání s Francouzi a Američany?
Nevím, jaký vztah mají Češi ke knihám, ale věřím, že – podobně jako Francouzi – je jejich vztah vřelejší než u Američanů.

Kdybyste měla vyjmenovat pozitivní a negativní vlastnosti typické pro Čechy podle toho, jak jste je měla možnost poznat, jaké to jsou?
Češi jsou hrdí, mají smysl pro humor a milují hudbu.

Do Brna nepřijedete poprvé. Vzpomenete si ještě na svůj první dojem z tohoto města?
V Brně jsem už byla v červenci roku 1986. Přijela jsem do Československa se svým francouzským přítelem autem mé matky. Bylo mi dvacet tři let. Ve městě jsme našli hotel a potom jel přítel zaparkovat. Po třech hodinách po něm stále nebylo ani památky. Měla jsem příšerný strach. Zadržela jej policie, protože jel v zakázaném směru jízdy, když ve městě zabloudil. Ráda se do Brna vrátím a získám tu jiné vzpomínky.

Kdo je Catherine Cusset?
- narodila se v Paříži v roce 1963
- napsala knihu povídek a devět románů, z nichž největší ohlasy vyvolala kniha Skvělá budoucnost, která získala cenu Prix Goncourt des Lycéens
- v roce 1990 emigrovala do Spojených států amerických, kde se vdala a kde nyní žije. Má jedenáctiletou dceru
- k jejím oblíbeným autorům patří Laclos, Balzac, Flaubert, Proust, Dostojevskij, Annie Ernaux
- ve volném čase ráda čte, jezdí na kole, baví ji turistika
- pracuje na knize Rendez-vous en Inde, která vyjde v roce 2012.

AUTORSKÉ ČTENÍ CATHERINE CUSSET V BRNĚ:
16. března 2011 v 17.00 hod. v knihkupectví Academia (nám. Svobody 13). Vstup je volný, hostem čtení bude Chantal Poullain, která je kmotrou knihy.
 

Brněnský deník, 14. března 2011, autor: Markéta Stulírová, rubrika: Kultura - region

CESTA KOLEM SVĚTA A ČTENÍ

Švýcar, který v solárním vozidle objel svět, doplnil Skvělou budoucnost francouzské spisovatelky.

Foto: Kolem světa Švýcar Louis Palmer, který jako první absolvoval ve svém automobilu na solární pohon cestu kolem světa, včera v Praze představil svůj speciální dopravní prostředek. Přesněji řečeno část vozidla, bez přívěsu se solárními panely. FOTO: Michal Doležal, ČTK

Foto: Autorské čtení Francouzská spisovatelka Catherine Cussetová se ve Francouzském institutu ve Štěpánské ulici včera zúčastnila předčítání z vlastní úspěšné knihy Skvělá budoucnost. FOTO: Michal Doležal, ČTK

Mladá fronta DNES, 15. 3. 2011, str. 6, rubrika: Praha společnost, mutace: Praha, oblast: Celostátní deníky

BONJOUR BRNO A PŘÍVAL FRANCIE

Francouzskou hudbu, literaturu, kinematografii i gastronomii přiblíží Brňanům v březnu a dubnu sedmnáctý ročník festivalu Bonjour Brno. Měsíční přehlídka začíná právě dnes.

BRNO Francouzské dny nabídnou Brňanům celý měsíc kultury země galského kohouta, a to doslova na všechny způsoby. "Chceme představit frankofonní kulturu v jejích tradicích, ale i nových formách," sdělila Dita Friáková z pořádající brněnské Francouzské aliance.
Přehlídka začne dnes a čítá desítky akcí, jejichž podrobný rozpis najdou zájemci na webových stránkách www.bonjourbrno.cz. Bonbonkem bude třeba setkání se spisovatelkou Catherine Cussetovou, která přijede do Brna představit český překlad své knihySkvělá budoucnost. Právě za ni získala prestižní Goncourtovu cenu. Setkání s ceněnou literátkou bude dnes v 17 hodin první festivalovou akcí a uskuteční se v knihkupectví Academia na náměstí Svobody. Za zmínku jistě stojí skutečnost, že patronkou setkání bude herečka Chantal Poullain.

Kdo hodí nejblíže košonek?

"Novinkou letošního ročníku bude například bližší pohled na život Romů ve Francii," dodala Friáková. Mluví o výstavním projektu... a jejich stíny tančí dál sestaveném z fotografií a koláží Mariny Obradovic, která studovala a žije ve Francii. Její fascinace Romy a romskou kulturou tvoří základ jejích neopakovatelných portrétních snímků. Vernisáž se za účasti autorky uskuteční 7. dubna v Muzeu romské kultury. Vyhledávaným bodem přehlídky je i letos turnaj v pétanque, tradiční francouzské hře, která získává stále větší oblibu i v Česku. Datum této festivalové rarity letos připadne na neděli 3. 4. od 11 hodin. Turnaj v parku Lužánky doprovodí ochutnávka pastisu Ricard.
Francie může zájemcům o program festivalu projít i žaludkem. Pro milovníky francouzské kuchyně jsou od 29. března připravena gastronomická setkání v restauraci La Bouchée. Jeden z večerů je věnován speciálně regionu Gers, známému především díky specialitám z kachen. "Brňané tak ochutnají také foie gras, tedy tučná játra intenzivně vykrmovaných kachen a husí, jejichž způsob výroby i konzumace je ve Francii považován za národní kulturní památku," poznamenala Friáková. Obdivovatelům francouzských vín je určena degustace v Moravské bance vín.
Filmová část festivalu Bonjour Brno začne v kině Art koncem března. Jedna z filmových sekcí se věnuje zajímavé dokumentární tvorbě o Paříži. Hudba je zastoupena především dvěma dubnovými koncerty na Flédě. Přijede například francouzské jazzové trio Paradox a dýdžej Vitalic. V nabídce je i řada přednášek. Příští středu přímo ve Francouzské alianci vystoupí třeba jeden z nejvýznamnějších alžírských dramatiků Sliman Benaissa.

Mladá fronta DNES, 16. 3. 2011, str. 7, autor: Luboš Mareček, rubrika: Jižní Morava, oblast: Celostátní deníky

REŽISÉR PENDZEL NAHLÉDNE DO ŽIVOTA FRANCOUZŮ

V Brně dnes startuje 17. ročník festivalu Bonjour Brno, který nabídne filmové projekce, ochutnávky i setkání s francouzskými umělci
Tradiční, ale i nové formy přibližující současnou francouzskou kulturu nabídne festival Bonjour Brno. Sedmnáctý ročník této přehlídky dnes zahájí spisovatelka Catherine Cusset, která přečte úryvky ze svého nejúspěšnějšího románu Skvělá budoucnost. "Při psaní knihy jsem se inspirovala osudem své tchyně, která stejně jako Elena v knize emigrovala z Rumunska," říká autorka, která jižní Moravu navštíví podruhé. "V Brně jsem už byla v létě roku 1986. Do Československa jsem přijela s přítelem. Ve městě jsme našli hotel a on jel zaparkovat auto. Byl však pryč více než tři hodiny a já měla hrozný strach. Zadržela jej policie, protože jel v zakázaném směru jízdy, když zabloudil. Ráda se do Brna vrátím a získám tu jiné vzpomínky," řekla pro Deník Rovnost Catherine Cusset.
Dalším významným hostem festivalu, tentokrát z oblasti filmu, bude režisér Thomas Pendzel. "Jeho dokument 5–7 rue Corbeau je sondou do života obyvatel Paříže. Pendzel film v Brně uvede osobně, po projekci se zúčastní diskuze," uvedla Dita Friáková z institutu Alliance Française Brno.
Upřesnila, že promítání dokumentu je součástí cyklu Portréty z Paříže. Další filmové žánry divákům nabízí Festival francouzského filmu, který začne 30. března v kině Art. Výběr osmi filmů představí tradiční i nové žánry francouzské kinematografie. Malý sál kina pak hostí filmy s divadelní tématikou, a to pravidelně v pondělí od 11. dubna.
Poprvé v historii nahlédne Bonjour Brno do života Romů ve Francii. Stane se tak u příležitosti dvou akcí v Muzeu romské kultury. To letos slaví 20. výročí svého založení. "Výstavu fotografií a koláží Mariny Obradovic zahájí 7. dubna vernisáž za účasti autorky, o den později začne debata Kaj džan manušale? neboli Kam jdete, lidé?," upozornila na festivalové novinky Friáková.
Pro milovníky francouzské kuchyně organizátoři připravili gastronomická setkání v restauraci La Bouchée. Ta vyvrcholí labužnickým večerem zaměřeným na oblast Gers. "Tato oblast je známá především specialitami z kachny a foie gras," doplnila Friáková.
Úplný program je na www.bonjourbrno.cz.

Blanenský deník, 16. 3. 2011, str. 8, autor: Markéta Stulírová, rubrika: Kultura-region, oblast: Regionální deníky – Jihomoravský kraj, vyšlo také v: Brněnský deník; Břeclavský deník; Hodonínský deník; Vyškovský deník; Znojemský deník
 

ČEŠTINA MI ZNÍ SKORO JAKO FRANCOUZŠTINA, ŘÍKÁ SPISOVATELKA

Brno navštívila francouzsko-americká spisovatelka Catherine Cussetová. V Literární kavárně představila oceňovanou knihu Skvělábudoucnost. Knihu pokřtila herečka Chantal Poullainová. 

BRNO Hluboký hlas Chantal Poullainové včera Brňanům předčítal úryvek z oceňované knihy Skvělá budoucnost. Přestože mnozí návštěvníci přišli spíš kvůli kmotře knihy, francouzská spisovatelka Catherine Cussetová obecenstvo zaujala. Mimo jiné i svou češtinou.
"Vybavují se mi útržkovitá slova jako těhotná, česnek, protože. Myslím, že kdybych se začala dnes češtinu učit, dělala bych velké pokroky," rozesmála publikum v kavárně Cussetová. Čeština a francouzština mají podle ní hodně společného. "Když poslouchám lidi na ulici v České republice, připadám si trochu jako ve Francii," vyprávěla spisovatelka, která před lety prožila dva roky v Praze.
Do Brna přijela představit knihu, která dostala v roce 2008 prestižní ocenění Prix Goncourt des Lycéens. 

Když začnete číst, nemůžete už přestat, smála se Poullainová

Hned při předčítání části knihy se ukázalo, že autorka není tak odměřená a klidná, jak by se mohla na první pohled zdát. Poté, co Chantal Poullainová přečetla úryvek ve francouzštině a měl následovat jeho český překlad, autorka vstala. "Teď dělám něco, co je u mě normální. Věčně měním rozhodnutí na poslední chvíli. Přečtěte raději tohle. Je to úplný začátek knihy, první stránka," vysvětlovala roztržitě autorka.
Chantal Poullainová se podle svých slov od románu Skvělá budoucnost nedokázala odtrhnout. "Když začnete, nemůžete už tu knihu pustit. Pojednává o tom, že minulost nikdy nezmizí. Ale všechno, co jsme prožili, nás posiluje," líčila osobitou francouzskou češtinou herečka. Ačkoli se s autorkou románu seznámila teprve předevčírem, působily jako dávné známé.
Lidé se při besedě ptali nejvíce na to, jak vlastně autorka píše a přemýšlí. "Ačkoli žiji v Americe, francouzština je pro mě rodná řeč, ve které si dokážu vymýšlet. Anglicky oslovím někoho na ulici, francouzsky však přemýšlím," reagovala na dotaz Cussetová. Nepopřela ani vliv Prahy na některé její romány. "Je romantická. Napsala jsem tam Román o Janě a také Zpověď lakomé ženy. Není vyloučené, že Praze věnuji celou jednu knihu," uvažovala autorka.
Stejně jako Catherine Cussetová i hrdinové Skvělé budoucnosti hodně cestují a zažívají střety kultur. Hlavní postava, Rumunka Elena, se před válkou proti vůli rodičů provdá za mladého Žida. Poté, co s ním emigruje do USA, chce svému synovi na Západě nabídnout onu "skvělou budoucnost". Musí se ale smířit s novou snachou, Francouzkou. 

Foto: Čtení si přišel poslechnout také ředitel Alliance française Brno Nikolas Bitaudeau.

Foto: Herečka Jana Nováková z Divadelního studia V přečetla jeden úryvek.

Foto: Spisovatelka Catherine Cussetová a herečka Chantal Poullainová při křtu knihy. 3x foto: O. B. Mierny, MF DNES

Mladá fronta DNES, 17. 3. 2011, str. 4, autor: Michal Horák, rubrika a mutace: Brno, oblast: Celostátní deníky

Catherine Cusset: Skvělá budoucnost

Sága, která pojímá čtyři generace a táhne se od roku 1941 až téměř do současnosti, více než na historickém pozadí staví na napětí rodinných vztahů. V centru stojí postava Rumunky Eleny, která emigruje z Ceauşescova "království" do Spojených států. Je trochu protivná, sebestředná a to, co kdysi dělala její nevlastní matka jí, teď v trochu pozměněné podobě a době dělá své francouzské snaše. Spisovatelka tak prostřednictvím někdy trochu chladného popisu Elenina života zkoumá, nakolik je rodičovství oddělitelné od vlastnictví. Román obdržel Prix Goncourt des Lycéens za rok 2008, jeho autorka pobývala nějakou dobu i v Praze, teď žije a učí ve Spojených státech. Přeložila Šárka Balisová. (Jota)

Právo, 17. 3. 2011, str. 7, rubrika: Salon, mutace: Příloha, oblast: Celostátní deníky

CATHERINE CUSSETOVÁ ROMÁN SKVĚLÁ BUDOUCNOST POKŘTILA V ČECHÁCH HNED DVAKRÁT

V úterý Palácem knih Luxor v Praze zněla líbezná francouzština. Přivezla ji tam francouzská spisovatelka Catherine Cussetová a česko-francouzská herečka Chantal Poullain. Společně pokřtily román Cussetové Skvělá budoucnost.

Virtuózní sága o čtyřech generacích sahající od roku 1941 až po rok 2006 – tak popisuje román nakladatelství Jota, které knihu ve výběrové Zlaté edici přineslo na pulty českých knihkupectví. Hlavním motivem příběhu je neochota rodičů přijmout nastávající nebo nastávajícího svého dítěte. Před třemi lety za tento román získala letos osmačtyřicetiletá autorka prestižní francouzskou cenu Prix Goncourt des Lycéens.
Kromě křtu se v Praze Catherine Cussetová zastavila také ve Francouzském institutu nebo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde měla přednášku. Ochuzené nebylo ani Brno, kam spisovatelčina cesta vedla následující den, 16. března. Studenty Masarykovy univerzity taktéž potěšila přednáškou a v knihkupectví Academia s kmotrou Chantal Poullain (stejně jako v hlavním městě) Skvělou budoucnost pokřtila.

Topzine.cz, 18. 3. 2011, autor: Michal Žák

KŘTEM KNIHY ZAČAL V BRNĚ MĚSÍČNÍ FESTIVAL FRANCOUZSKÉ KULTURY

Lidé v Brně mají od nynějška do půli dubna příležitost k bližšímu poznání francouzské kultury. Křtem knihy spisovatelky Catherine Cussetové začal festival Bonjour Brno. "Návštěvníci se mohou již posedmnácté těšit na širokou nabídku kulturních akcí z různých oblastí, především koncerty, divadlo, filmové projekce, přednášky, výstavy, gastronomické večery, ale i tradiční turnaj v pétanque," sdělila novinářům Dita Friáková z pořádající Francouzské aliance v Brně. Cussetová je na návštěvě České republiky u příležitosti vydání překladu jejího románu Skvělá budoucnost. Autorka za dílo získala prestižní ocenění - Goncourtovu cenu za rok 2008, uvedla Lucie Horská z nakladatelství Jota, které překlad vydává. Cussetová má k Česku vztah. V 90. letech strávila dva roky v Praze.

Radio Praha ČRo 7, 16. 3. 2011, str. 1, autor: Vilém Faltýnek, rubrika: Zprávy Radia Praha: Středa, 16. březen, 2011, oblast: Internet – společnost a životní styl

SKVĚLÁ BUDOUCNOST CATHERINE CUSSETOVÉ

Francouzská spisovatelka Catherine Cussetová pokřtila ve středu 16. března spolu s herečkou Chantal Poullain knihu Skvělá budoucnost, kterou v překladu Śárky Belisové vydává Nakladatelství Jota. Ve Francii za knihu autorka získala prestižní Goncourtovu cenu.
Autogramiáda v Literární kavárně knihkupectví Academia zahájila 17. ročník festivalu Bonjour Brno, který potrvá do 15. dubna.
V knize, v níž se zajímavou formou prolíná minulost se současností, se jakoby ironií osudu opakuje situace - syn se ožení s někým, koho jeho matka nedokáže přijmout, stejně jako kdysi její rodiče jejího manžela.
Hlavní linii románu tvoří nesnadná cesta matky k přijetí snachy a smíření s vlastním dítětem. Právě to činí – vedle nahlédnutí do života a psychiky lidí z bývalého socialistického bloku, kteří se rozhodli pro svobodu – hlavní hodnotu tohoto románu.
Za román Skvělá budoucnost (Un briliant avenir, Gallimard, 2008) získala autorka prestižní ocenění - Prix Goncourt des Lycéens 2008.

O autorce:
Catherine Cussetová (*1963) je francouzská spisovatelka, esejistka a vysokoškolská pedagožka. Vydala dosud devět románů, z nichž Skvělá budoucnost patří mezi nejpozoruhodnější.
Přes dvacet let žije se svým manželem ve Spojených státech amerických, kde přednáší na Yale University francouzskou literaturu 18. století. V letech 1997-1999 žila v Praze.
Autorčiny romány byly přeloženy do čtrnácti jazyků. Česky vyšel v roce 2002 Román o Janě (Le problème avec Jane) a nyní Skvělá budoucnost.

informacezbrna.cz, 18. 3. 2011, admin

CATHERINE CUSSETOVÁ: Skvělá budoucnost,

LITERATURA

Sladkobolný podtitul O lásce, jež vzdorovala předsudkům by neměl odradit. Cenami ověnčený román ze Zlaté edice je poutavým a dramatickým příběhem ženy, která se v dospělosti stane obětí stejných předsudků, jaké jí samé v mládí málem zničily život. V knize se prolínají dvě časové roviny vyprávění – ta, v níž Rumunka Elena v 50.letech dospívá a vymaňuje se z vlivu uzurpátorských rodičů, a ta, kdy tatáž postava na sklonku života v nové americké vlasti omezuje svého syna. V obou příbězích hraje největší roli střet rodičovské starostlivosti s předsudky, které mohou mít rodiče vůči vyvoleným svých potomků – zatímco Elena se v mládí hodlá provdat za Žida, její syn si vyvolil Francouzku. Stejně důležité je ale prostředí, v němž se ony příběhy odehrávají, tedy především kontrast mezi životem v socialistickém Rumunsku a možná až příliš glorifikovaným životním stylem ve Spojených státech. V každém časoprostoru však postavy především upínají zraky k oné titulní skvělé budoucnosti – to, že ji hodlají svým bližním zajistit i proti jejich vůli a za cenu mezigeneračního odcizení, je už pro ně vedlejší.

Týden, 21. 3. 2011, str. 79, autor: Irena Hejdová, rubrika: Tipy, oblast: Časopisy – ekonomika a politika

SOUBOJ S VLASTNÍMI PŘEDSUDKY

Bude to skvělá budoucnost. Vnitřní život Helen, hlavní hrdinky románu francouzské spisovatelky Catherine Cussetové, se celý život orientuje ve směru těchto slov. A nejde přitom jen o plané snění, ale i úsilí, jež ona i další postavy po jejím boku – manžel Jakob a syn Alexandru – tomuto cíli věnují. Román Skvělá budoucnost přitom paradoxně začíná sebevraždou Helenina muže v okamžiku, kdy se zdá, že všechna snaha a vypětí konečně přinášejí plody. Právě tehdy se rovněž otevírá autorkou promyšleně vystavěná naratická konstrukce v podobě nelineární, vzpomínkami i skoky v čase zaznamenané historie čtyř generací mezi léty 1941 a 2006.
Čtenář přitom neputuje pouze časem, ale i geograficky. Z komunistického Rumunska do Izraele a pak přes Itálii až do Spojených států. Tudy utíkají nejprve před nelidským režimem, válečným konfliktem, a poté již sami před sebou hrdinové. Klid ovšem nenajdou ani v Americe. V antisemitském Ceauşeskově Rumunsku narazila Helen kvůli svatbě se židovským inženýrem Jakobem na odsudky společnosti a totální nesouhlas rodičů. V kosmopolitním New Yorku sice protižidovské nálady nehrozí, ale Helen podobně jako její rodiče nedokáže překonat své předsudky a přijmout Francouzku Marii, do níž se zamiloval její syn. Roztržka mezi nimi je proto nevyhnutelná.
Na první pohled triviální rodinná zápletka přinejmenším vynikne ze dvou důvodů. Prvním je osa celého vyprávění o bolestné a nesnadné cestě matky přijmout snachu a smířit se s vlastním synem, kde je nutné sestoupit do osobní minulosti a hledat v ní odpovědi na aktuální naléhavé otázky. Což spisovatelka zvládla dobře, tak jako i formu tohoto niterného psychologického vývoje. Vyfabulovaný příběh je napsán krátkými až minimalistickými větami, jež mu dodávají tolik potřebnou reálnost a připomínají styl vlastní spíš americké než francouzské literatuře.
Catherine Cussetová (48) ostatně žije už přes dvacet let v New Yorku. A vzhledem k obsahu knihy nepřekvapí ani to, že její manžel je rumunského původu. Nejde také o žádnou začínající spisovatelku. Má za sebou devět knih, česky vyšel už v roce 2002 její Román o Jane. Ve Francii byla Skvělá budoucnost navržena na cenu Médicis i Goncourtovu cenu a kritika ji popsala jako krásné dílo, jež se "zaplňuje tak jako v životě sobectvím, násilím, žárlivostí, ale i něhou a láskou, tak jako dotyky štětce zaplňují impresionistické plátno". Dodejme i marností, jíž představuje sobecké a nevypočitatelné ego každého člověka, hlavní překážku v dosažení třeba i skvělé přítomnosti.

Respekt, 21. 3. 2011, str. 63, autor: Jaroslav Formánek

Romány Catherine Cussetové, francouzské spisovatelky žijící v USA, byly přeloženy do více než patnácti jazyků. Nejznámějším z nich je Un brillant avenir, který v roce 2008 získal ocenění Prix Goncourt des Lycéens a nyní vychází v českém překladu pod názvem Skvělá budoucnost.

Ve své knize klade autorka důraz na vykreslení vztahů mezi jednotlivými aktéry příběhu, avšak neméně důležité je i pozadí románu – střet několika odlišných kultur. To vyvolává otázku, do jaké míry je právě tato kniha autobiografická. Životní pouť Catherine Cussetové totiž poznamenala setkání s různými kulturami: narodila se ve Francii židovské matce a otci katolického vyznání. Nyní již dvacet let žije ve Spojených státech, kde se provdala za rumunského emigranta. Dva roky strávila také v České republice.

Příběh vašeho románu začíná v komunistickém a antisemitském Rumunsku v roce 1958. Elena se zamiluje do mladého Žida, kterého si proti vůli rodičů vezme a uprchne s ním do USA. Narodí se jim syn, kterému chtějí připravit „skvělou budoucnost“. Ten se však zamiluje do Francouzky, což se jeho matce příliš nelíbí... Nakolik je vaše kniha autobiografická?
Skvělá budoucnost obsahuje autobiografické prvky, protože popisuje vztah mezi snachou a tchýní. A já jsem se inspirovala svým vlastním vztahem ke tchýni. Je to však román. Hlavní hrdinkou je Elena, která se narodila v roce 1936 v Rumunsku a přes Izrael a Řím se svou rodinou emigrovala v roce 1975 do Spojených států. Elena nejsem já. Její pohled na svět je určující pro celý román.

Proč jste si vybrala právě Rumunsko jako zemi, kde všechno začíná i končí?
Můj manžel je původem Rumun a, jako Alex, emigroval v roce 1975 do Spojených států. Byla bych mohla děj přenést a vybrat si jinou zemi bývalého východního bloku – kupříkladu Českou republiku, kterou znám lépe než Rumunsko, protože jsem v ní žila. Rumunsko má však z mého pohledu mimořádnou historii vzhledem k Ceauşescuovi a svému blízkému vztahu k Francii: Bukurešť je nazývána Paříží Balkánu a Rumuni jsou frankofilové. Elena má k Francii dvojznačný vztah – cítí k ní obdiv i strach. V roce 1950 četla a obdivovala Bídníky Viktora Huga a v roce 1968 objevila Západ během své pracovní cesty do Paříže. Ve vztahu ke své snaše trpí komplexem méněcennosti a zároveň cítí hrůzu při představě, že Marie přiměje jejího syna k další emigraci a odvede si ho do Francie.

Prožila jste si vy sama nějaké trápení týkající se mezigeneračních konfliktů?
A kdo si je neprožil? Vztah mezi matkou a dcerou je velmi komplikovaný a já jsem se mu věnovala ve své knize La haine de la famille (nebylo přeloženo do češtiny, pozn. red.). V románu Skvělá budoucnost jsem se zaměřila na vztah mezi snachou a tchýní. Jen zřídka bývá tento vztah nekomplikovaný, zejména pokud se týká jediného syna. A o to složitější je v kontextu emigrace, kdy rodiče svému synovi obětovali úplně všechno. Dvě ženy, matka a manželka, v blízkosti jednoho muže – to může vyvolat jedině konflikty. Elena je přesvědčená, že Marie není vhodnou manželkou pro jejího syna. A Marie nechápe nepřátelské chování své tchýně. Tuto knihu jsem chtěla napsat právě proto, že i já jsem pocítila nepřátelství ze strany své tchýně. A skrze příběh jsem chtěla pochopit někoho, kdo není jako já a prožil si svůj vlastní, nesnadný život.

Myslíte si, že rodiče milenců ve vaší knize mají pravdu, když své děti odrazují od sňatku? Domníváte se, že je opravdu obtížné překonat problémy pocházející z kulturních odlišností? Anebo je, podle vás, láska silnější než tyto kulturní rozdíly?
Ne, nemyslím si, že láska všechno překoná. V každém případě jsem dlouho nemohla pochopit takovýto nesouhlas se sňatkem, dokud jsem se neseznámila s příběhem rodičů mého manžela. Já sama pocházím z Francie, z demokratické země, kde dnes, zdá se mi, nejsou náboženské a rasové odlišnosti překážkou k sňatku. Minimálně ne v takovém městském, sociálním a intelektuálním prostředí, v němž jsem vyrůstala. Můj otec byl praktikující věřící a matka ateistka židovského původu. Jejich odlišné náboženské vyznání jim však nebránilo v tom, aby se vzali.
Když jsem se však zabývala Eleninou bolestnou minulostí, pochopila jsem její odvahu a vůli, které musela vynaložit, aby překonala překážky, které se před ní stavěly. Tehdy jsem také porozuměla tomu, proč nesouhlasila s tím, aby si její syn vzal Francouzku. Uvědomila jsem si, že měla strach. To však neznamená, že měla pravdu.
Ve vztahu k lásce jsem romantička a liberál – věřím pouze ve svobodný projev milostné touhy a nemyslím si, že láska, které jsou kladeny překážky, může být impulzem k pomstychtivému chování. Domnívám se také, že minulost zůstává v nás a stále se opakuje. Tlak, který na nás vyvíjejí rodiče, můžeme přenést na své vlastní děti.

Proč jste emigrovala z Francie do Spojených států? V čem je podle vás život ve Francii odlišný od toho ve Spojených státech?
Poprvé jsem, jako lektorka na Yaleově univerzitě, jela do Spojených států v roce 1986, protože jsem se nikdy neučila anglicky (na škole jsem měla němčinu, latinu a řečtinu) a domnívala jsem se, že v dnešním světě nemůžu žít bez toho, abych uměla anglicky a znala Ameriku. V roce 1990, po dvou letech strávených ve Francii, jsem si vzala Američana a znovu odjela do Států.
Ve skutečnosti ve Spojených státech ani nebydlím – žiju v New Yorku, kosmopolitním městě, jehož obyvatelé pocházejí z celého světa. Miluju New York, protože je to krásné město a je odtud vidět moře. Život se tam však točí kolem práce. V New Yorku je velmi konkurenční prostředí a člověk to pocítí už v dětství. Zdá se mi, že život je lepší, příjemnější, v Paříži.

Co jste dělala během těch dvou let, které jste strávila v České republice?
V České republice jsem bydlela dva roky – mezi lety 1996 až 1999, v době, kdy jsem na Yaleově univerzitě přednášela francouzskou literaturu 18. století. Dostala jsem dovolenou a odjela jsem za manželem, který byl novinář a založil v Praze anglicky psaný týdeník The Prague Business Journal. Pokaždé, když jsem měla přednášet v Americe, musela jsem zdolávat vzdálenost mezi New Haven a Prahou. Hodně jsem létala s Českými aeroliniemi… V Praze jsem nepracovala a nikoho jsem tam neznala. Společensky jsem žila jenom prostřednictvím svého manžela. První rok jsme dokonce neměli ani telefon. Hodně jsem četla (všechny anglosaské autory, které jsem dosud neznala, a české autory ve francouzském překladu), hodně jsem psala (Le problème avec Jane a La haine de la famille) a viděla jsem také mnoho oper. Velmi ráda jsem si v Praze vyrazila. Nikde jinde jsem nechodila tak často na koncerty a do opery! Na roky strávené v Praze vzpomínám s nostalgií, i když samota a nedostatek sluníčka v zimě pro mě byly těžké. Otěhotněla jsem tam a dosud si pamatuji slovo „těhotná“! Moje jediná dcera strávila své první měsíce před narozením v Praze a já si myslím, že právě díky tomu má hudební sluch a miluje muziku.

Kniha Skvělá budoucnost získala cenu Prix Goncourt des Lycéens. Bylo to pro vás překvapení? Dostala jste od čtenářů knihy nějaké dopisy? Proč se jim líbil právě tento váš román? Vzpomínáte si na nějaké příjemné setkání s některým z vašich čtenářů?
To ocenění pro mě znamenalo naprosté překvapení a obrovskou radost. O této ceně rozhodují studenti ve věku od 14 do 18 let. A v mém románu žádná postava v tomto věku není. Jak se ti studenti mohli identifikovat s rumunskou tchýní a francouzskou snachou? Říkali, že jim byly tyto postavy velmi blízké a že s nimi museli zůstat, dokud knihu nedočetli. A také byli rádi, že prostřednictvím této knihy mohli objevit kousek komunistické minulosti.
Dostala jsem mnoho dopisů od francouzských čtenářů. V knize se jim líbilo střídání uplynulého a přítomného děje, které odhaluje spojitost mezi příběhem Eleny a Marie. Líbil se jim příběh těchto dvou žen, které se nejdřív nenáviděly, ale nakonec se naučily mít se vzájemně rády.
Vzpomínám si na jednoho francouzského čtenáře, který za mnou přišel v Římě a řekl mi: „Nechápu to. Vy jste zpovídala mé prarodiče? To je příběh mé rodiny!“ Už mnohokrát jsem dostala takovou reakci od čtenářů, jejichž rodina emigrovala z nějaké země východního bloku. Z mého pohledu je však nejdůležitější pravdivé vykreslení mezilidských vztahů, v tomto případě vztahu mezi Elenou a Marií. Pro mě je největším komplimentem, když nějaká čtenářka na konci knihy pláče a lituje, že už příběh skončil.

Veronika Dufková
 

 
Skrýt celou recenzi