Elizabeth Stroutová
Olive Kitteridgeová
| Formát: | 145 × 210 mm |
| Vazba: | pevná vazba s přebalem |
| Počet stran: | 296 |
| Vydáno: | 27. 5. 2010 |
| ISBN: | 9788072177547 |
| EAN: | 9788072177547 |
| Překladatel: | Libuše Čižmárová |
| Původní název: | Olive Kitteridge |
Běžná cena: 298 Kč
Naše cena: 238 Kč
O ženě s nezlomnou životní silou
Městečko Crosby v Maine se může jevit jako zcela bezvýznamné. Pro učitelku na penzi však představuje střed světa. Lidé zde prožívají svá dramata - touhu, zoufalství, žárlivost, naději i lásku.
Jak se lidé z městečka potýkají se všemi svými problémy, Olive dospívá k pochopení sebe sama a svého života; někdy bolestně, ale vždy s nelítostnou upřímností. Kniha Olive Kitteridgeová skýtá hluboký vhled do okolností a podmínek lidského života, do jeho tragédií i radostí a ukazuje, jaké trpělivosti je v něm třeba.
Elizabeth Stroutová, nejčtenější spisovatelka novin New York Times, spojila třináct pronikavých příběhů do uceleného románu prostřednictvím nezapomenutelné hrdinky Olive Kitteridgeové.
Autorka získala za tuto knihu v roce 2009 Pulitzerovu cenu.
Američanka Elizabeth Stroutová vyprávěla Praze, jak se píše bestseller - článek o návštěvě autorky v České republice si můžete přečíst na iDNES.cz zde
Představení knihy v pořadu 3 minuty s... (viz. záložka video)
Městečko Crosby v Maine se může jevit jako zcela bezvýznamné. Pro učitelku na penzi však představuje střed světa. Lidé zde prožívají svá dramata - touhu, zoufalství, žárlivost, naději i lásku. Kniha Olive Kitteridgeová skýtá hluboký vhled do okolností a podmínek lidského života, do jeho tragédií i radostí a ukazuje, jaké trpělivosti je v něm třeba. Elizabeth Stroutová, nejčtenější spisovatelka novin New York Times, spojila třináct pronikavých příběhů do uceleného románu prostřednictvím nezapomenutelné hrdinky Olive Kitteridgeové.
Knihu vydává brněnské Nakladatelství Jota. Vydává Jota
Hodonínský deník, 1. 6. 2010, str. 8, rubrika: Kultura-region, oblast: Regionální deníky - Jihomoravský kraj
vyšlo také v mutacích: Blanenský, Brněnský, Břeclavský, Vyškovský, Znojemský deník
Elizabeth Stroutová OLIVE KITTERIDGEOVÁ
Sbírka 13 povídek zasazených do malého amerického města Maine, jež...
Zobrazit celou recenzi
Městečko Crosby v Maine se může jevit jako zcela bezvýznamné. Pro učitelku na penzi však představuje střed světa. Lidé zde prožívají svá dramata - touhu, zoufalství, žárlivost, naději i lásku. Kniha Olive Kitteridgeová skýtá hluboký vhled do okolností a podmínek lidského života, do jeho tragédií i radostí a ukazuje, jaké trpělivosti je v něm třeba. Elizabeth Stroutová, nejčtenější spisovatelka novin New York Times, spojila třináct pronikavých příběhů do uceleného románu prostřednictvím nezapomenutelné hrdinky Olive Kitteridgeové.
Knihu vydává brněnské Nakladatelství Jota. Vydává Jota
Hodonínský deník, 1. 6. 2010, str. 8, rubrika: Kultura-region, oblast: Regionální deníky - Jihomoravský kraj
vyšlo také v mutacích: Blanenský, Brněnský, Břeclavský, Vyškovský, Znojemský deník
Elizabeth Stroutová OLIVE KITTERIDGEOVÁ
Sbírka 13 povídek zasazených do malého amerického města Maine, jež jsou nabité silnými emocemi a vzájemně propojené uhlazeným prozaickým stylem a hlavní hrdinkou, neotesanou, chybující a fascinující Olive. Elizabeth Stroutová, nejčtenější spisovatelka novin New York Times, spojila třináct pronikavých příběhů do uceleného románu prostřednictvím nezapomenutelné hrdinky Olive Kitteridgeové. Jako jednu z nejlepších knih roku ji uvedly The Washington Post Book World, San Francisco Chronicle a další.
Městečko Crosby v Maine se může jevit jako zcela bezvýznamné. Pro učitelku na penzi však představuje střed světa. Lidé zde prožívají svá dramata - touhu, zoufalství, žárlivost, naději i lásku.
Jak se lidé z městečka potýkají se všemi svými problémy, Olive dospívá k pochopení sebe sama a svého života; někdy bolestně, ale vždy s nelítostnou upřímností.
Kniha Olive Kitteridgeová skýtá hluboký vhled do lidského života, do jeho tragédií i radostí, a ukazuje, jaké trpělivosti je v něm třeba.
Kniha Olive Kitteridgeová autorky Elizabeth Stroutové získala Pulitzerovu cenu za rok 2009!
Čertnakoze.cz, 1. 6. 2010, autor: redakce, rubrika: Tipy, knihy
OLIVE KITTERIDGEOVÁ
Nejčtenější spisovatelka novin New York Times spojila třináct pronikavých příběhů do uceleného románu prostřednictvím nezapomenutelné hrdinky. Jota
Hospodářské noviny, www. iHNed.cz, 9. 6. 2010, str. 4, mutace: IN, oblast: Celostátní deníky
KNIŽNÍ NOVINKY: Na pultech knihkupectví se nyní objevily samé skvosty
Tento týden vás seznámíme se dvěma překladovými knihami: jedna z nich obdržela Pullitzerovu cenu, druhá chce být románovou poctu Haruki Murakamimu. Tou třetí novinkou letošního týdne je druhý svazek rozsáhlého literárně-historického díla Martina C. Putny o české katolické literatuře.
Románovou poctu Hakuri Murakamimu, držiteli Ceny Franze Kafky, složil David Mitchell knihou sencislo9. Román líčí příběh venkovského chlapce z malého ostrůvku na jihu Japonska, který přichází do Tokia hledat svého nikdy nepoznaného otce – a musí se přitom vypořádat s nejrůznějšími nástrahami. Vtip, parodie, jazyková tvořivost na vás čekají i v překladu Petry Diestlerové.
Kvalita nade vše
Knihu Olive Kitteridgeová – O ženě s nezlomnou vůlí k životu vydalo nakladatelství Jota jako první titul své nové Zlaté edice. V té by měla vycházet prozaická díla současných renomovaných autorů z celého světa. A takovou autorkou Elizabeth Stroutová rozhodně je! Loni totiž získala Pullitzerovu cenu právě za tuto knihu o podzimu života jedné paní učitelky. Příběh touhy, zoufalství, žárlivost a naděje můžete spolu s hlavní hrdinkou knihy prožít na 296 stránkách i vy.
Nakladatelství Torst vydalo druhý svazek rozsáhlého souhrnného díla Martina C. Putny o české katolické literatuře. Autor v ní čtivou esejistickou formou mapuje a vykládá českou katolickou literatuře v období první i druhé republiky a za nacistické okupace. Kniha Česká katolická literatura 1918-1945 je mimořádná nejen svým rozsahem (1392 stran), ale především tím, že českou katolickou literaturu vsazuje do širšího rámce katolického myšlení evropského a světového.
Topzine.cz, 11. 6. 2010, autor: redakce, rubrika: Knižní novinky, nové knihy
LETNÍ ČTENÍ aneb Co ještě přibalit do kufru.
Kufr sbalený, pasy připravené Jen by to ještě chtělo nějakou novou knížku. Nemusíte zmateně pobíhat po knihkupectví. Vyberte si z tuctu našich tipů a jděte najisto.
Poklad, který by měl mít v knihovně každý milovník současné literatury. Román Olive Kitteridgeová byl loni zaslouženě odměněn Pulitzerovou cenou. Ponořte se do maloměstského prostředí, na němž je ve třinácti příbězích demonstrován svět učitelky na penzi Olive. Pohltí vás.
MF Plus, 25.06.2010, autor: Lucie Hášová Truhelková
VÝBĚR KNIHY - Elizabeth Strout: Olive Kitteridgeová
Kniha, která se pyšní Pulitzerovou cenou za rok 2009, má být revoluční nejspíš v tom, že hlavní hrdinka Olive je navýsost nesympatická, prostořeká, trochu maloměstská a náladová. Dřív než začneme provolávat slávu by nebylo marné připomenout si, že takové postavy tady už byly. Olive funguje jako tmelící prvek v třinácti povídkách, někde se jen mihne, občas ale vystupuje jako postava hlavní nebo také poradní. Snaží se tak – více či méně úspěšně – popasovat s manželskými problémy, nešťastnými lás -kami i poruchami příjmu potravy. Nicméně je pěkné projet si neduhy amerického malého člověka s dámou, kterou byste si domů na hamburger určitě nepozvali. Přeložila Libuše Čižmárová. (Jota)
PRÁVO, 12. 8. 2010, str. 7, rubrika: Salon, mutace: Příloha, oblast: Celostátní deníky
„A co dělá Tony teď?“
„Tony je ženatý a má dvě malý děti. Pracuje pro jednu neziskovou organizaci a věčně se hádá se svou ženou.“ Denise zvedla oči k Henrymu: „Neříkejte Henrymu, že jsem to povídala.“
„Ne.“
„Ona je hrozně nervózní a pořád ječí. Páni, takhle bych žít nechtěla.“
„Ne, tak by se žít nemělo.“
Zazvonil telefon a Denise se rozverně otočila na podpatku a šla ho vzít. „Vesnická lékárna. Dobré ráno. Co pro vás můžu udělat?“ Odmlka. „Ano, jistě, máme multivitaminy
s železem… Není vůbec zač.“
O polední přestávce povídala Denise statnému, dětsky vyhlížejícímu Jerrymu: „Manžel mluvil o Tonym celou dobu, co
jsme byli na procházce. O šrámech, který utržili, když byli malí.
Když jednou někam šli a vrátili se až dlouho po setmění, řekla
Tonymu matka: ‚Já jsem měla takovou starost, Tony, já tě zabiju.‘“ Denise si ometla smítko z rukávu šedého svetru. „Vždycky jsem si říkala, že je to legrační. Měla strach, že by její kluk mohl být mrtvý, a pak řekne, že ho zabije.“
„Jen počkejte,“ ozval se Henry Kitteridge, když obcházel krabice, které Jerry přivezl do zadní místnosti. „Od první horečky děcka si nepřestanete dělat starosti.“
„Já nemůžu čekat,“ poznamenala Denise a Henryho poprvé napadlo, že Denise bude mít brzy děti a přestane pro něho pracovat.
Pak najednou promluvil Jerry. „Máš ho ráda? Tonyho? Vycházíte spolu?“
„Mám ho ráda,“ odpověděla Denise. „Bohudíky. Dost jsem se toho setkání děsila. Máš nějakýho nejlepšího kamaráda z dětství, Jerry?“
„Asi jo,“ přitakal Jerry a do tučných, hladkých tváří mu začala stoupat červeň. „Ale tak nějak jsme šli různými cestami.“
„Moje nejlepší kamarádka začala být najednou moc do větru, když jsme přešly na druhý stupeň. Chceš ještě sodovku?“ dodala Denise.
Sobota doma: k obědu byly krabí sendviče, grilované se sýrem. Christopher si právě vkládal jeden do úst, když zazvonil telefon a Olive ho šla zvednout. Christopher bez toho, že by ho někdo o něco žádal, se sendvičem v ruce čekal. Henrymu obraz toho okamžiku jaksi utkvěl v mysli, synův instinktivní ohled ve chvíli, kdy ze sousedního pokoje slyšeli Olive mluvit:
„Bože, chudinko moje,“ řekla hlasem, který si Henry bude navždy pamatovat, tak ohromeným a zděšeným, jako by najednou odhodila celou svou vnější slupku. „Chudinko moje.“
A pak se Henry zvedl a šel do vedlejšího pokoje. Moc si z toho už nepamatuje, jen tenký Denisin hlásek a potom pár okamžiků, kdy mluvil s jejím tchánem.
Pohřeb se konal v kostele Panny Marie Kajícné, tři hodiny cesty v rodném městě Henryho Thibodeaua. Kostel byl velký a temný, s obrovskými vitrážovými okny, a na vyvýšeném pódiu vpředu stál kněz v bílém vrstveném rouchu a pohupoval kadidelnicí. Když Olive s Henrym dorazili, Denise už seděla vpředu vedle svých rodičů a sester. Rakev byla zavřená; byla zavřená i večer předtím při bdění u mrtvého. Kostel byl téměř
plný. Henry, který seděl vedle Olive skoro vzadu, nikoho nepoznával, teprve přítomnost kohosi velkého a tichého ho přiměla zvednout oči. Byl tam Jerry McCarthy. Henry a Olive se
posunuli, aby mu udělali místo.
Jerry zašeptal: „Četl jsem o tom v novinách,“ a Henry na okamžik položil ruku na chlapcovo tučné stehno.
Bohoslužba se táhla; četlo se z bible, pak bylo další čtení, potom složitá příprava na svaté přijímání. Kněz vzal ubrusy, rozložil je a pokryl jimi stůl a lidé pak postupně vstávali ze
svých míst v lavicích, uličku za uličkou, chodili dopředu, poklekali a otvírali ústa pro oplatku. Všichni pili ze stejného velikého stříbrného poháru. Henry a Olive zůstali, kde byli.
Navzdory pocitu něčeho neskutečného, který na Henryho dolehl, ho zarazilo, jak je nehygienické, když všichni tihle lidé pijí ze stejného poháru. Nakonec ho — cynicky — ohromilo, že až byli všichni hotovi, kněz zvrátil svou zobákovitou hlavu dozadu a vypil, co zbylo.
Šest mladých mužů neslo rakev střední uličkou. Olive dloubla Henryho loktem a ten kývl. Jeden z nosičů, z poslední dvojice, měl tvář tak bílou a vypadal tak zdrceně, až měl Henry
strach, že rakev upustí. Byl to Tony Kuzio, který před pár dny, když v ranním šeru považoval Henryho Thibodeaua za jelena, stiskl spoušť pušky a zabil svého nejlepšího kamaráda.
Kdo jí měl pomoct? Její otec žil daleko, kdesi na severu Vermontu, s invalidní manželkou, bratři se svými ženami bydleli několik hodin cesty odtud, její tchán a tchyně byli bez sebe zármutkem. Dva týdny u tchánů pobyla, a když se vrátila zpátky do práce, řekla Henrymu, že už u nich nemohla zůstat. Jsou milí, ale ona slyšela tchyni celou noc plakat a to ji přimělo k rozhodnutí: potřebuje být sama, aby mohla sama i plakat.
„Jistěže, Denise.“
„Ale nemůžu se vrátit zpátky do přívěsu.“
„Ne.“
Tu noc seděl s bradou v dlaních na posteli. „Olive,“ řekl, „to děvče je naprosto bezmocný. Ona neřídí, a v životě nevypsala jediný šek.“
„Jak se to tak stane,“ opáčila Olive, „že člověk vyroste ve Vermontu a neumí ani řídit auto?“
„Já nevím,“ odpověděl Henry, „neměl jsem tušení, že neumí řídit.“
„No, já teď docela chápu, proč si ji Henry vzal. Nejdřív jsem si nebyla jistá. Pak když jsem se dívala na její matku na pohřbu — chudinka. Ale nezdá se, že by v sobě měla trochu páry.“
„Byla přece bez sebe zármutkem.“
Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.
Dále doporučujeme
| Dívka v puntíkových šatech | Beryl Bainbridgeová | 198 Kč |
| Holubi vzlétají | Melinda Nadjová Abonjiová | 238 Kč |
| Buddhovi sirotci Příběh osudového setkání ze současného Nepálu | Samrát Upádhjáj | 318 Kč |
| Vládkyně koření | Chitra Banerjee Divakaruni | 238 Kč |
| Parrot a Olivier v Americe | Peter Carey | 358 Kč |
![[2012/valentyn.jpg]](http://www.jota.cz/content/images/2012/valentyn.jpg)
![[2012/festival%20cyklocestovani.jpg]](http://www.jota.cz/content/images/2012/festival%20cyklocestovani.jpg)
K této publikaci zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro možnost přidávání komentářů se musíte přihlásit.