J. Bousfield, R. Humphreys, N. Walker a kol.
RAKOUSKO + DVD

Korutanská jezera obklopená horami vypadají romanticky. Ostatně jako celý jih Rakouska. Většina lidí, kteří se tu zastaví cestou na Jadran nebo do Itálie, má ale pocit, že dovolená tady musí být drahá a jezerní voda studená. Ani jedno není pravda.

Pádlujeme na kánoi přes jezero Faaker See. V jeho hladině se odrážejí okolní kopce. Na horizontu se tyčí hřebeny pohoří Karavanky a na modrém nebi, jako vystřiženém z prospektu cestovní kanceláře, pluje jen pár bílých mraků.  Přeťali jsme jezero a potokem, který se dlouze klikatí rákosím, míříme do malé zátoky. V průzračné vodě se tu cachtají děti a plave i pár dospělých. Má něco mezi 23 a 24 °C. V létě, jako bylo to letošní, může dosáhnout teploty 26 a místy až 29 °C. Blízkost hranice s Itálií a Slovinskem, tedy i blízkost klimatu Středozemního moře, je znát. Také pravděpodobnost, že tu budete mít hezké počasí, je docela vysoká.
U Faaker See a u dalších jezer (Wörthersee, Klopeinersee, Ossiachersee aj.) jsou kempy, ve kterých seženete ubytování i od 30 eur za noc. Bývají při tom velmi dobře vybavené. Nejde jen o umývárny a záchody, ale také o různá sportoviště, restaurace a diskotéky, nebo i o kuchyňské kouty, kde si uvaříte a vyperete prádlo. Stále častější samozřejmostí je wifi připojení k internetu atd.
Konkrétní údaje najdete na www.camping.at.

Po adrenalinu přišla euforie

Dívka sviští na laně ve výšce pěti metrů nad zemí. Přímo proti stromu. Je na něm vyrobená jakási pavoučí síť z lan. Těsně před sítí zavříská, ale přistání do ní zvládne dobře a měkce. Sjezd je udělaný tak, aby před ní výrazně zpomalila.
Jsme v parku Waldseilgarten Taborhöhe. Lana, provazové mosty, lávky i sjezdy na lanech vedou od jednoho stromu ke druhému. Nejprve ve dvou metrech a postupně až ve dvaceti. Lidé, kteří tu šplhají, mají speciální popruhy a jsou zajištění. Ale i tak není snadné překonat strach a obavy.
Když konečně přistanou na konci trasy, kterých je tu podle obtížnosti deset, bývá vidět, jak na většině z nich pořádně zapracoval adrenalin. S chutí si jdou dát pivko nebo panáka na uklidnění.
Z vyhlídky hned vedle areálu jsou vidět tyrkysové vody jezera Faaker See pod námi. Sledujeme je z výšky zhruba tisíc metrů. Jezero odsud vypadá pomalu
jako zátoka v Karibiku. Díky přísným hygienickým i ekologickým předpisům je voda v korutanských jezerech mimořádně čistá. Jedno z nich, Weissensee, dokonce dostalo Evropskou cenu za životní prostředí. vzdálených domů nebo pouličních lamp. Všechny zvuky sem do té výšky doléhají jen vzdáleně. A mohutné kopce kolem vypadají jako dřímající strážci, kteří mlčky dohlížejí na tu idylku. Kupodivu nemusí být až tak drahá, zvládnete si udělat romantickou pohodu i za 10, ale třeba také za 50 eur (víc na: www.burg-landskron.at).

Na opičí hoře

Vcházíme do areálu, který je obehnaný vysokým plotem. Hned u vchodu sedí na kládě opice: japonský makak. Klidně nás sleduje. Zhruba stovka těchto opic tu žije volně v jakési rezervaci, vybudované speciálně pro ně.
"Nedívejte se jim upřeně do očí," nabádají nás naši průvodci. "Upřený pohled je výzva k boji." Pár minut nato zamířila jedna z dívek svůj fotoaparát na makaka stojícího u cesty. Přiblížila se ale moc blízko a koukla mu do očí. Opičák vyrazil s křikem proti ní. V poslední chvíli však uhnul. Dívka vylekaně vyjekla. "Opičák by jí nic neudělal," vysvětluje průvodkyně. "I vzájemné souboje mezi nimi bývají většinou jen rituální. Ale lepší je být opatrný."
Hodila pak dalšímu makakovi kousek banánu do dřevěného kola s plexisklem. Skrz něj bylo vidět, že uvnitř je bludiště. Opice chytře otáčela kolem tak, aby se banán dokutálel dřevěným labyrintem ven, až k ní.
Turisté si fotí mláďata, která jezdí na svých matkách jako na koni nebo se pevně drží na jejich prsou. Také sledují makaky, jak vyšplhají s neuvěřitelnou rychlostí až na vrcholek smrků a honí se nebo plavou v rybníčku za chutným soustem. Ralf, šéf jednoho z opičích klanů, dokonce nenápadně krade kus banánu ošetřovatelce přímo z kožené brašny, kterou má na boku (www.affenberg.com).

Diamantová horečka

Malá červená budova v městečku Radenthein se ostře zařezává do skal. V prvním patře tu mají granátovou komnatu, jakousi Orlí show

Z mohutné orlice skalní je malá tečka vysoko na obloze. Krouží ve výšce jednoho až dvou kilometrů a soustředěně pátrá po kořisti. Sedíme v kamenném amfiteátru na vrcholu zříceniny hradu Landskron, kousek za Villachem. Přišli jsme sem kvůli show s dravými ptáky. Cestou do amfiteátru jsme si mnohé z nich mohli prohlédnout ve voliérách.
Jeden ze sokolníků táhne po trávníku před námi liščí kůži na provázku. Když orlice zpozoruje lišku, srazí křídla k tělu. Střemhlavým letem, rychlostí blízké 200 km/h se řítí dolů na trávník. Těsně nad ním rozevře své perutě, zadrnčí peří a orlice Simona zaryje své pařáty do lišky. Ošetřovatel jí pak dává z rukavice kusy masa. Chvíli trvá, než lovem rozrušený pták pustí liščí kůži.
Podobné kousky, kdy dravci létají z rukavice jednoho sokolníka do rukavice druhého nebo v letu zvládnou chňapnout po kousíčku masa, tu předváděli jestřábi, sokoli, ale třeba také Anastázie, elegantně vyhlížející sova sněžná.

Oběd na hradbách

Na Landskronu mají výbornou restauraci. Sedím u bývalé hradební zdi. Je z ní krásný pohled na okolní hory, řeku Drávu, jezero Ossiachsee a malebná městečka i vesnice.
Usrkávám lahodné prosecco, jeden z vyhlášených italských sektů, a pak se pustím do pstruha. Není sice z Lavantallu. korutanské oblasti proslulé špičkovým chovem zdejších ryb. Ale ve smetanové omáčce, s kousíčkem másla a s bylinkami se rozplývá na jazyku jako básnička pro zamilované. Ještě příjemnější než oběd tu bývají večeře. K jídlu i k vínu zní tichá hudba a v dálce se mihotají světla vzdálených domů nebo pouličních lamp. Všechny zvuky sem do té výšky doléhají jen vzdáleně. A mohutné kopce kolem vypadají jako dřímající strážci, kteří mlčky dohlížejí na tu idylku. Kupodivu nemusí být až tak drahá, zvládnete si udělat romantickou pohodu i za 10, ale třeba také za 50 eur (víc na: www.burg-landskron.at).

Romantika jako hit

Na plošině, která plave uprostřed jezera Millstätter See, stojí slavnostně prostřený stůl a na něm svíčky. Sedí u něj dvojice a nalévá šampaňské. Když skleničky cinknou o sebe, zazvoní sklo až někam ke břehu. Vlny jemně šplouchají o plošinu a v hladině jezera se leskne měsíc, hvězdy i mihotavé světlo svíček.
Číšník z nedalekého hotelu Koller jim veze jídlo na motorovém člunu. Pojede několikrát.
Romantická večeře má několik chodů. Je o ni obrovský zájem. Zájemci se objednávají několik týdnů dopředu.
I když není levná. Vyjde na více než 300 eur.
Prý je to ideální příležitost, jak někoho požádat o ruku, oslavit výročí svatby nebo jen dát partnerovi dárek, na který do konce života nezapomene. (víc na www.millstaettersee. at).
Ale i člověk, pro kterého je tohle přílišný luxus, si tu může užít romantickou večeři ve dvou. Pravda, jen na břehu jezera nebo na molu, které do něj vybíhá. Ale za mnohem přijatelnější peníze. Stačí navštívit některou z restaurací u vody.

Balkón ke hvězdám

Naše auto dlouze stoupá strmými serpentýnami do jednoho z kopců nad Millstätter See. Nakonec zastaví u jednoho z penziónů. Kousek odsud vybíhá ze stráně do otevřeného prostoru plošina. Jako kdyby z ní měla startovat letadla. Říká se jí tu Sternebalkon, tedy Balkón ke hvězdám.
Sedím na balkónu na lavičce a uzobávám místní specialitu, reindling, koláč se skořicí a s rozinkami. Na lesknoucí se hladině jezera se zvolna vznášejí plachetnice a z oparu vystupují pásma okolních hor. Když slunce sklouzne za ně, začne krajinu postupně pohlcovat nádech růžové. Do ticha znějí jen zvonce ovcí a zurčení nedalekého pramene. 

Praktické rady Spoustu užitečných informací o Korutanech, včetně ubytování, typů na perfektní cyklotrasy a další atrakce, najdete na www.korutany.com a www.austria.info/cz. Hodně praktických rad obsahuje také Turistický průvodce Rakousko (nakladatelství JOTA). Centrem regionu je Klagenfurt, za vidění stojí i Villach. Stále více Čechů využívá při návštěvě této oblasti také speciální kartu. Zaplatí za ni 34 eur, ale umožní jim pak využít bezplatně 100 různých míst, služeb nebo atrakcí. Obvykle se vyplatí už při návštěvě čtyř míst. Češi jich většinou zvládnou 20 až 25.

STYL - Právo, 24. 8. 2010, str. 24, autor: Petr Veselý, rubrika: Cestování, oblast: Časopisy - suplementy

 
Skrýt celou recenzi