Jenny Smithová
Jak zacvičit s rodiči

K této publikaci zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář 

Ale on ohavný není — zdaleka ne. Je vysoký, má sportovní postavu a slámově žluté vlasy a krásné oči — takové ty hluboké modré, ve kterých se úplně ztratíte. A bradu nemá ani trochu špičatou! Kdyby se přihlásil do X Factoru, musel by vyhrát, i kdyby kňoural jak přiškrcená kočka, protože všechny holky, maminky a babičky z celý země by pro něj hlasovaly.

Je tak hezkej! Když ho vidím, úplně se mi zastaví srdce a Hannah mi musí připomínat, abych nezapomněla dýchat.

To, že jsme se zamilovaly do Bena Claydena, nás úplně zničilo. Nikdo jinej se nevyrovná jeho dokonalosti.

Například já jsem kdysi měla něco s Thomasem Finchem. Jeho kamarád Neil Parkhouse požádal Hannah, aby se mě zeptala, jestli bych nechtěla s Thomasem chodit, a já řekla ano, ale pak jsme spolu nikdy ani nepromluvili — no není to bláznivý?? Vím, že jsem se mu líbila. Jednou při matice si napsal moje jméno propiskou na předloktí.

Thomas Finch má roztomilý štěňátko s čokoládově hnědýma očima a rozčepýřenýma kaštanově hnědýma chlupama, ale protože mi nikdy neřekl ani slovo, celý naše chození bylo dost zvláštní. Dala jsem mu kopačky zrovna před prázdninama.

Udělala jsem to pěkně zbaběle.

JÁ: Hannah, mohla bys říct Thomasovi Finchovi, že už s ním nechodím?

HANNAH: Ne. Řekni mu to sama. To není fér, aby to za tebe říkal někdo jinej. Kdyby dal někdo košem mně, chtěla bych, aby to udělal sám, a neposílal kamaráda, aby tu špinavou práci udělal za něj!

JÁ: Kudrnko, neřekla bys Thomasovi Finchovi, že už s ním nechodím?

KUDRNKA: Tak jo.

(Kudrnka jde za Thomasem Finchem.)

KUDRNKA: Katie říká, že už s tebou nechodí.

THOMAS FINCH: No jo no.

Thomas se mnou od té doby nepromluvil (takže nedošlo k žádné změně!!). Neviděla jsem ho léta. Myslím, že odjel na prázdniny do Španělska.

Možná jsem se s Thomasem neměla rozcházet. Je to docela příjemný s někým chodit; člověk vypadá hned oblíbenější. To zní, jako kdyby mně na něm nikdy nezáleželo, což není pravda. Ve skutečnosti jsem měla Thomase opravdu ráda, ale on mně to nemohl oplácet, jinak by přece přišel aspoň na něco, co mi říct. Je to prostě můj osud — zůstat sama, plešatá a bezzubá…

Do letních prázdnin zbývá jenom pár týdnů, takže si to líně užívám, píšu tohle a nemusím myslet na domácí úkoly nebo na učitele ani na svou zlou sestřenici Leanne (svoji úhlavní nepřítelkyni).

Kromě toho, že bydlím v Brindletonu a každý můj pohyb sleduje asi stovka mých příbuzných a mám abnormálně hubený nohy a nechodím s Benem Claydenem a několika dalších věcí, je teď všechno docela v pořádku.

Život je fajn, když ho máte pod kontrolou.

Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.