Patrick Haimzadeh
V srdci Kaddáfího Libye

Patrick Haimzadeh - V srdci Kaddáfího Libye

Jan KONDRY, A2, 18. ledna 2012, s. 28

Přeložil Josef Brož Jota 2011, 160 s.

Avanturistická zahraniční politika, teatrální vystupování, nezapomenutelné módní výstřelky, brutální konec. Tyto atributy spojené s osobností samozvaného plukovníka Kaddáfího se vybaví leckomu. Horší už to je se znalostí reálií pro mnohé tak trochu tajemné země, jíž Kaddáfí přes čtyřicet let železnou pěstí vládl.

Nepříliš rozsáhlý text díky kombinaci popularizační formy psaní, určené široké veřejnosti, a absence snahy o "skandální odhalení"poslouží jako přehledná a výstižná příručka k vývoji tohoto mladého státu, rozkládajícího se na území se starodávnou historií. Haimzadeh komplexně vykresluje postavu Kaddáfího, v níž se vedle nepopiratelných diktátorských a egomaniakálních sklonů zračila i notná dávka politické dovednosti a vypočítavosti, jež mu, spolu s klientelistickou sítí vybudovanou pomocí ropné renty, umožnila udržet si svoji pozici tak dlouho.

Autor si všímá i historických a kulturních vazeb mezi libyjskými regiony a zvláště antagonismu mezi Tripolskem a Kyrenaikou, který se táhne už od antiky a trvá v podstatě dodnes. Ve vztahu k Libyi se zvlášť často objevuje slovo kmeny a není to jen prázdný pojem. To, co je v Evropě vnímáno značně archaicky, hraje v životě Libyjců významnou úlohu sociální sítě a rovněž regulátoru násilí. Největší překážku stabilizace a případné snahy o demokratizaci země tak pravděpodobně nebudou představovat islamisté, jimiž se neustále straší, ale především složité kmenové vztahy a touha po ovládnutí ropného bohatství.

***

V srdci Kaddáfího Libye

Zdeněk HRABICA, Haló noviny, 26. 8. 2011, s. 5

Ještě někteří máme v živé paměti Kaddáfího trochu exotické státní návštěvy na Pražském hradě i jeho okázalá přijetí. Včera mi napsal můj vzdělaný kolega Luboš Gőbl několik řádků: »Vzpomínám na první návštěvu plukovníka Kaddáfího v Praze. Byl uvítán prezidentem Gustávem Husákem již na Hradčanském náměstí a choval se značně neobratně. Protokol měl co dělat, aby situaci zvládl (v dnešním pojmosloví se dostavil »diktátor« s třicetiminutovým zpožděním). Mladému plukovníkovi se tehdy dostalo nejvyšších poct – a proč ne? Měl jednu z nejčistší nafty, která se kdy těžila, a na tehdejší rozdělení sil ve světě měl také značný vliv. Navíc dokázal zvládnout zem, která měla, a podnes má, pro nás těžce pochopitelné kmenové uspořádání. A zisky z nafty vracel skutečně do národního hospodářství zpět. Vyhlásil projekt ozelenění pouště, a ten se dařil, peníze šly do průmyslu. Díky vývozu nafty do Albánie udržel tuto balkánskou zemi po léta v hospodářsky přežitelném stavu. Název země v arabštině byl trochu popletený (Džamaharia, Ištirákia, Velká arabská lidová a socialistická džamáháríje), obsahoval nějaký pleonasmus či protimluv a vzpomínám, že si ostatní Arabové z něho utahovali. A studenti, co studovali u nás, měli kromě stipendia ještě pravidelně a proti ostatním výrazné přilepšení z ambasády. I v arabské komunitě byli svými zvyky a tradicemi zaostalí, ale bohatí. A dokázali naštvat i Američany – a to se neodpouští! A tak díky členství v NATO jsme znovu v další válce, kterou nikdy nikdo nevyhlásil a nikdo nemůže vyhrát. Spustili jsme něco, o čem nikdo neví, jak to zvládnout. Opravdu nevím, zda je to vymyšlené přímo hlavou.« 

Teď jsem již drahný čas, od rána do večera, krmen ideologickou kanonádou slov o hrdinných rebelech, o statečných povstalcích, o nutném nepřestajném obranném bombardování letectvem NATO a neviditelnými letadly USA na strategické cíle Kaddáfího režimu. V rozmluvách s nejbližším okolím jsme v pohledu na další nyní vedenou válku zajedno – nejde ani tak o Kaddáfího režim (o jeho nahrazení snad ne demokracií) – ale o to nejcennější - o »bílou« naftu. O podmanění Libye především k prospěchu jiných. 

Český čtenář nemá k dispozici žádnou rozsáhlejší literaturu, jež by srozumitelným a především blízkým pravdě pomohla odpovědět na otázku, proč jsme znovu vyrukovali s těžkou municí a odhodlali se k bombardování země, někdy označované za »bránu Afriky«, v jejímž čele stojí neuvěřitelných 42 let Kaddáfí. Přece jenom se stalo něco, co zaslouží uznání. 

Brněnské nakladatelství Jota připravilo nyní české vydání knihy bývalého důstojníka francouzských vzdušných sil v Tripolisu, a také diplomata, Patricka Haimzadeha V srdci Kaddáfího Libye. Nepíši tyto své řádky jako obligátní recenzi o skvělé knize, která pomůže nastavit zrcadlo pravdě a klamu, ale abych upozornil, že v 21. století by nemělo již být zákonem, že mocenské zájmy budou jednotlivce vláčet v neznalosti a ve lži. 

Kdo z věrozvěstů, vnášejících každodenně chaos do myšlení milionů obyvatel České republiky, by se odvážil ve svých projevech a textech uvádět slova Haimzadeha: »…můžeme konstatovat, že je nepravděpodobné, že to byla touha po svobodě, co mělo vyburcovat proměnu libyjské společnosti. Páky kmenových struktur a ropného bohatství, jež zajišťovaly stabilitu režimu plukovníka Kaddáfího během 40 let, zůstanou patrně zachovány, ať už ho nahradí jakýkoliv jiný režim. Nelze naroubovat na libyjský příklad naše pojetí modernismu, kde má jedinec navrch proti skupině a kde vybrané vztahy stojí nad příslušností krve. Byla by to stejná chyba, jako chtít srovnávat libyjskou mládež s mládeží tuniskou či egyptskou, nebo považovat Facebook a sociální sítě za nezbytnou a dostatečnou podmínku svržení diktátora.« 

Spolu s autorem vynikající knihy věřme, že navzdory proamerickému (s přizvukováním NATO) tažení proti další arabské naftové zemi bude nový pokaddáfijský režim více respektovat lidská práva. A to i přesto, že tamní ropné bohatství a sociální organizace jsou zcela spjaty s klientelismem. Co to znamená, je nadmíru jasné: vyšší bere a vítěz má pravdu. 

***

Co víme o Libyi kromě toho, že jí vládne (zdánlivě odjakživa) nečitelný diktátor Muammar Kaddáfí? Jana KLUSÁKOVÁ přichází s knižní novinkou, která může tento stav změnit.

Jana KLUSÁKOVÁ, Český rozhlas-Radiožurnál, 23. 07. 20011

Jota vydala knihu V SRDCI KADDÁFÍHO LIBYE, z níž se skutečně dozvíte (s trochou nadsázky) cokoliv o Libyi i o tom, co k současné situaci vedlo. Napsal ji Patrick Haimzadeh, bývalý důstojník francouzských vzdušných sil, který působil v Libyi (a v řadě dalších arabských zemí) jako diplomat.

Kapitola Portrét diktátora začíná takto:

Libye bývá často spojována pouze se svým vůdcem plukovníkem Muammarem Kaddáfím. Je pravda, že jeho životní osudy by byly hodny celému eposu. Syn prostého pouštního beduína ze Syrty dokázal uvést v čin revoluci a nastolit režim, který nemá ve světě obdoby. Jeho vlastní obraz, tvoří několik proměn, s nimiž jsme měli co dočinění: nejprve to byl mladý revoluční hrdina panarabského hnutí, poté mluvčího silného odporu vůči imperialismu a naposledy až do dnešních dnů starý africký kmet. Plukovník Muammar Kaddáfí dosud - během posledních čtyřicet let - unikl všem vražedným pokusům a geopolitickým proměnám.

            Jakou část jeho obrazu tvoří jeho vlastní přesvědčení a jakou jen hrané postoje a politický kalkul? Jedná se o opravdu o nějakého pomatence nebo pouze mimořádně talentovaného herce? Je utopistou, nebo pragmatikem?

Odpověď nejen na tyto otázky najdete v knize Patricka Haimzadeha V srdci Kaddáfího Libye. Přeložil Josef Brož.


***


Počátkem roku 2011 zasáhla arabský svět revoluční vlna, která panuje dodnes. Jedním ze zainteresovaných států je i Libye. Situaci a vývoj v této zemi mapuje kniha Patricka Haimzadeha s názvem V srdci Kaddáfího Libye.

Patrick Haimzadeh působil tři roky jako diplomat v Libyi a je považován za jednoho z největších znalců tohoto státu. Přesto přiznává, že získat informace o této zemi, jež si chrání své území před zbytkem světa, bylo často nad lidské síly. Přesto se tato geografická, historická i společenská analýza Libye, která je nezbytná k porozumění důvodům, proč k revoluci vůbec došlo, nakonec objevila na pultech knihkupectví.

Haimzadeh nevnímá svou prvotinu jako politologickou publikaci nebo sociologickou studii, nepovažuje ji ani za novinářskou reportáž či cestopis, ačkoliv je kniha dle autorových slov vším dohromady.

Diktátor Kaddáfí vládne Libyi už 42 let
Schéma knihy se opírá o čtyři základní oblasti: tzv. Zelenou knihu, tedy Kaddáfího politické názory a návrhy na hierarchii společnosti i režimu, dále o Kaddáfího projevy, oficiální libyjské instituce a realitu terénu. Kniha kromě výše uvedených oblastí předkládá čtenářům portrét hlavy státu Muammara Al-Kaddáfího, jehož postavení v zemi bylo od roku 1969 do února 2011 neotřesitelné, i portrét jeho potomstva, klanu věrných i opozice.

Kaddáfí od 1. září 1969, kdy v zemi způsobil státní převrat, ukončil tak trvání monarchie a sám se ujal vlády, vládl Libyi nepřetržitě téměř 42 let. Lidem byl vnímán jako revoluční očišťovatel přicházející z pouště a po celou dobu dával lidu najevo, že žije střídmě a bez zbytečné okázalosti. Velké plus si vysloužil mezi ženskou populací, když se otevřeně postavil proti polygamii, setřel rozdíl mezi muži a ženami, požehnal vzdělávání žen a podpořil vstup slabšího pohlaví do politiky. Zároveň v roce 2002 zlegalizoval volný obchod, čímž umožnil obživu menším podnikatelům.

Publikace se snaží seznámit čtenáře s Libyí a jejími reáliemi co možná nejschůdněji, přibližuje každodenní život běžného občana, klade důraz na důležitost kmenové příslušnosti, soustředí se i na fakt, že v Libyi oficiálně neexistuje armáda, ale že země disponuje spíše lidem ve zbrani. Kniha neopomíjí nepostradatelnost ropného bohatství, které z Libye činí rentiérskou zemi. Těžba ropy znamená 92% zisku země, proto je v celém státě poskytována zdarma zdravotní péče, rozvíjí se infrastruktura a ve veřejné sféře jsou garantovaná pracovní místa.

Autor kromě vyčerpávajícího popisu diktátora Kaddáfího a jeho režimu vhodně charakterizuje jednotlivé libyjské regiony Tripolisko, Kyrenaiku a Fezzán a osvětluje tak příčiny vzniku revoluce dne 17. února 2011. Zároveň připomíná, že Libye není ani Tunisko, ani Egypt, a proto je třeba na situaci v zemi nahlížet pod jiným zorným úhlem a vzájemně neporovnávat vývoj revoluce.

Celkové hodnocení: Kniha je uceleným, přehledně strukturovaným popisem Libye a jejího vůdce i nástinem příčin vzniku revoluce. Na trhu je podobná publikace ojedinělá, zejména proto, že Libye je země neprostupná, novinářům zapovězená a turistům se teprve velmi pozvolna otevírající. Haimzadehův výtvor je významným a velmi slušným kusem libyjské mozaiky, kterou svět teprve skládá.

Plus: Podrobná mapa Libye, fotografická vložka uprostřed knihy, chronologie současné Libye.

Minus: Přemíra informací, které nárazově způsobují mírnou dezorientaci v textu. Nicméně všechny dílčí a doplňkové informace jsou nedílnou součástí práce a dohromady tvoří komplexní pohled na libyjský stát.

Hodnocení: 80 %

 

Samcová Jana

Autor

***

Kniha o Libyi

Co vlastně víme o Libyi kromě toho, že v ní po dvaačtyřicet let vládl vrtošivý a megalomanský plukovník Kaddáfí a že díky boji povstalců podporovanému bombardéry NATO i speciálními jednotkami se znovu mimo jiné rozhoduje o tom, kdo bude využívat štědré nerostné bohatství státu?
Snaží se na to odpovědět Patrick Haimzadeh v knize VsrdciKaddáfíhoLibye(Jota, přeložil Josef Brož, 155 stran, 248 Kč). Bývalý důstojník francouzských vzdušných sil, patřící k nejlepším znalcům země. Působil v ní několik let jako diplomat. A připomíná hned v úvodu, že v době Kaddáfího převratu bylo zemi pouhých dvacet let. Historický exkurz neopomíná italskou kolonizaci (1911-1940). Je to poutavá prohlídka země, jejíž 95 procent tvoří saharská poušť.

Právo, 07.09.2011

 

 
Skrýt celou recenzi