Naše nabídka

 

Přihlášení

 

Nákupní košík

V košíku zatím nemáte
žádné zboží.

 
 

Katalog ke stažení

Katalog nakladatelství Jota pro jaro a léto 2014 ke stažení ve formátu PDF
PDF

 

Zasílání novinek

Zde se můžete zaregistrovat pro zasílání novinek na Váš email.

 

Doporučte nás

Líbí se Vám tento web? Můžete jej doporučit přátelům.

 

Partneři

 
 
Jak být líný

Tom Hodgkinson
Jak být líný

Formát: 145 × 210 mm
Vazba: pevná vazba s přebalem
Počet stran: 344
Vydáno: 25. 8. 2010
ISBN: 9788072177783
EAN: 9788072177783
Překladatel: Lívie Bencková a Petr Oliver
Původní název: How to be Idle

Do košíku Běžná cena: 248 Kč
Naše cena: 198 Kč

 

Elektronickou knihu lze zakoupit přes:
   

Nicnedělání je dřina

Když vás ráno budík vytrhne ze spánku, máte pocit, že byste nejraději zůstali zachumlaní v teplé posteli, četli si knížku, usrkávali šálek kávy a celý den jen tak lenošili? Tom Hodgkinson, zakladatel časopisu Idler (Lenoch), si to nepřeje, on to dělá. Od tohoto milovníka svobody a umění nicnedělání vychází nikoliv jen obyčejná kniha, nýbrž přímo protilátka proti naší prací posedlé kultuře. V knize Jak být líný Tom Hodgkinson předkládá učenou a zároveň rozverně podanou obhajobu nového způsobu života, který může praktikovat každý bez výjimky — žít šťastně nicneděláním. Rozebírá celé spektrum otázek, jimiž se moderní lenoch zabývá, jak se pořádně vyspat, kdy to v práci zabalit, jak se těšit ze života — a zároveň rozjímá o dílech takových slavných obhájců těchto ctností, jakými byli Oscar Wilde, Robert Louis Stevenson a Nietzsche, jež všichni přiznali, že svá nejlepší díla napsali v posteli.

Tom Hodgkinson je šéfredaktorem časopisu Idler (Lenoch), který se těší stále větší popularitě a jeho revoluční díla se překládají do mnoha jazyků.  

V českém překladu již vyšla autorova veleúspěšná kniha Líný rodič  aneb Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství, jež s humorem chrlí návrhy, jak se rodičovstvím neztrhat.  V Nakladatelství JOTA vyšly i další knihy Toma Hodgkinsona:  Jak být volný aneb Užívejte života naplno a Staré dobré časy.
Na konci října 2012 vychází další kniha pro lenochy, na které se Tom také podílel: Kniha líných radostí.

Další dotisk úspěšného titulu vyšel 11. července 2012.

Foto: Copyright Chris Floyd

 
 

vytisknout

K této publikaci zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář 

Pro možnost přidávání komentářů se musíte přihlásit.

 Moc by mě zajímalo, zda Benjamin Franklin, těžce pracující americký racionalista a průkopník průmyslu, věděl, kolik utrpení světu způsobí, když, opojen puritánskou horlivostí, šířil v roce 1757 svůj otřepaný a zjevně nepravdivý aforismus: „Časně jít spát a časně vstávat, a budeš
bohatý, moudrý a zdravý.“
Je smutné, že již od raného dětství nás tyranizuje morální mýtus, jenž říká, že je správné, vhodné a zdravé, abychom hned po probuzení vyskočili z postele a co nejrychleji a nejveseleji se pustili do nějaké užitečné činnosti. V mém případě to byla má matka, která, jak si jasně vzpomínám, na mě každé ráno ječela, abych vylezl z postele. Já jsem měl ale oči zavřené, dělal jsem všechno proto, aby můj sen trval co nejdéle, a vyvíjel jsem maximální snahu, abych dokázal ignorovat matčino ječení. A jak jsem tam tak ležel, v pohodlí a blaženosti, začal jsem vypočítávat nejkratší čas potřebný k tomu, abych vstal, nasnídal se a došel do školy a ještě měl několik vteřin k dobru, než začne ranní shromáždění žáků a učitelů na počátku vyučovacího dne. Všechno tohle duševní úsilí a vynalézavost měly jediný účel – užít si ještě pár okamžiků spánku navíc. A takhle se lenoch začíná učit svému řemeslu.
Proces vymývání mozků zahájí rodiče a pak přijde škola, která na tom, aby nám vštípila své poslání, tedy nezbytnost časného vstávání, zapracuje ještě usilovněji. Já osobně jsem se ze své fyzické neschopnosti po ránu vstát obviňoval ještě dlouho po dosažení dvaceti let. Celé roky jsem zápasil s pocitem sebenenávisti, který doprovázel moji ranní netečnost. Dával jsem si předsevzetí, že vstanu v osm. Jako student jsem si vypracoval promyšlený poplašný systém. Koupil jsem si časový spínač a seřídil ho tak, aby současně zapnul kávovar i přehrávač, do kterého jsem vložil svou nejhlasitější nahrávku, It’s Alive od skupiny Ramones. Čas spuštění jsem nastavil na 7:50, hlasitost na ohlušující. Jelikož to byl živý koncert, první skladbě předcházel hluk v publiku. Výskot a povzbuzování fanoušků mě probudily a já jsem věděl, že mám jen pár vteřin na to, abych vyskočil z postele a ztlumil hlasitost ještě předtím, než Dee Dee Ramone spustí „raz – dva – tři – čtyři“ a já a mí spolubydlící se ocitneme pod palbou úvodních akordů „Rockaway Beach“ zesílených na nejvyšší stupeň. V další fázi jsem měl vypít kafe a svou tělesnou schránku udržet ve stavu bdělosti. Fungovalo to jen napůl. Když jsem uslyšel povyk publika, vyletěl jsem z postele a na chvíli se zakymácel. Pak jsem pochopitelně snížil hlasitost na minimum, kafe se ani nedotkl a rychle zalezl zpátky do náruče teplé a útulné peřiny. Kolem půl jedenácté jsem se probral k vědomí a až do dvanácti jsem podřimoval. Teprve
potom jsem v záchvatu sebenenávisti vyvrávoral z postele. Tehdy jsem byl opravdový moralista – dokonce jsem si vyrobil plakát, na kterém stálo: „Nejdřív je vzdělávání, pak zábava.“ Byla to snaha držet krok s módou, neboť se jednalo o verš z jedné skladby od hardcorové kapely
Bad Brains, ovšem poučení z tohoto verše – myslím, že se mnou budete
souhlasit – je deprimující. Dnes to dělám naopak.
Teprve po mnoha letech jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo je líný a kdo zažívá protichůdné pocity slasti a viny zároveň. Na toto téma existuje početná literatura. A ta pochází od těch nejlepších, nejzábavnějších a nejpříjemnějších autorů. V roce 1889 vydal viktoriánský humorista Jerome K. Jerome esej nazvanou „O lenošení“. Jen si představte, o co lépe jsem se cítil, jakmile jsem si přečetl následující pasáž, v níž Jerome přemítá nad radostmi pospávání:
Ach, jak je to lahodné obrátiti se a pospati si „jen tak pět minut“. Je na světě lidský tvor, uvažuji, který by ráno ochotně vstával, vyjma hrdiny „povídek pro hochy“ z nedělních škol? Jsou lidé, jimž je holou nemožností vstávati v pravý čas. Mají-li, řekněme, býti v osm vzhůru, zůstanou ležeti do půl deváté. Změní-li se okolnosti a v půl deváté by měli čas vstávati, nemohou vstávati před devátou. Podobají se tomu státníkovi, o němž se říkalo, že přišel vždy přesně o půl hodiny pozdě. Zkoušejí to všelijak. Koupí si budík (důmyslný přístroj, který spustí v nepravou dobu a vzbudí nepravé lidi). (…) Znal jsem člověka, který skutečně vstal a vzal studenou koupel, avšak ani to nepomohlo, protože pak skočil zpět do postele, aby se zahřál.
 

Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.

 
 

Dále doporučujeme

Jak se stát Pařížankou Anne Berest, Audrey Diwan, Caroline de Maigret, Sophie Mas Připravujeme Přidat do košíku
Golf - Dokonalý průvodce hrou Vivien Saundersová 279 Kč Přidat do košíku
Šik po milánsku Fabiana Giacomotti 302 Kč Přidat do košíku
Tajemství dobrého spánku Ronald L. Kotler a Maryann Karinchová 190 Kč Přidat do košíku
Příručka dámy v běhu Jediný osobní trenér, kterého kdy budete potřebovat Ruth Fieldová 214 Kč Přidat do košíku


další knihy » 

 

Vyhledávání

 

Aktuality

 
 

www.stava.cz

 
 
 

JOTA ve společnosti