Kolektiv autorů
100 nejslavnějších vědců
| Formát: | 145 × 210 mm |
| Vazba: | pevná vazba s přebalem |
| Počet stran: | 308 |
| Vydáno: | 3. 6. 2009 |
| ISBN: | 9788072176588 |
| EAN: | 9788072176588 |
| Překladatel: | Libuše Čižmárová |
| Původní název: | The 100 Most Influential Scientists |
Běžná cena: 298 Kč
Naše cena: 238 Kč
Nejvýznamnější osobnosti vědy od starověkého Řecka po současnost
Encyklopedie Britannica
Kniha je součástí souboru průvodců Encyklopedie Britanniky a poskytuje náhled do života a díla sta vědců od starověkého Řecka po současnost. Kniha předkládá základní a zásadní informace o stovce vybraných filozofů a badatelů všech dob počínaje starověkým kosmologem Thaletem z Milétu (asi 624 - 546 př. Kr.) a konče sirem Timem Berners-Leem (*1955 ), který je považován za zakladatele soustavy propojených hypertextových dokumentů zvané World Wide Web. Je psána jasným, přesným a čtivým jazykem a informuje čtenáře o základních životopisných datech vědců, historickém a vědeckém kontextu doby, v níž žili, o jejich základních dílech a významu těchto děl pro budoucnost.
Kniha je určena především pro žáky druhého stupně základních škol, středoškoláky a učitele, ale také pro čtenáře každého věku, kteří chtějí získat nebo si zopakovat základní informace z historie světové vědy.
Předmluvu napsal John Gribbin, autor mnoha desítek populárně vědeckých knih.
V řadě Encyklopedie Britannica vydalo Nakladatelství Jota tituly:
Kniha představena překladatelkou v pořadu 3 minuty s.... (záložka video)
CO PRÁVĚ PŘEKLÁDÁM
Když člověk dobře ovládá češtinu, není velký problém překládat literaturu, která si nečiní příliš velké umělecké ambice a pracuje s běžnou slovní zásobou a frazeologií. V době internetu je možné na webu najít téměř všechno: slova, která nejsou ve slovnících, i informace o reáliích v našich končinách nepříliš známých. Před internetem to bylo horší: z každé knihy jsem měla vypsáno několik desítek dotazů, s nimiž jsem se pak obracela na rodilé mluvčí. Naštěstí jsou Američané stále velice vstřícní, protože mi někdy nepomůže ani internet: když jsem si například nevěděla rady s ponorkou, obrátila jsem se na jednoho bývalého námořníka, který kdysi na ponorce sloužil, a ten mi vše ochotně vysvětlil. Když člověk dobře porozumí originálu, pak už zbývá jen text přeložit tak, jak by jej autor napsal, kdyby byl Čech. Tohle nám kladl na srdce pan doktor Aleš Tichý v překladatelském semináři, který jsem kdysi absolvovala během studia angličtiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Je to dobrá rada, ale někdy nepomůže. Klasické jsou nepřeložitelné slovní hříčky, o kterých toho bylo napsáno už spousta. Nedávno jsem...
Zobrazit celou recenzi
Když člověk dobře ovládá češtinu, není velký problém překládat literaturu, která si nečiní příliš velké umělecké ambice a pracuje s běžnou slovní zásobou a frazeologií. V době internetu je možné na webu najít téměř všechno: slova, která nejsou ve slovnících, i informace o reáliích v našich končinách nepříliš známých. Před internetem to bylo horší: z každé knihy jsem měla vypsáno několik desítek dotazů, s nimiž jsem se pak obracela na rodilé mluvčí. Naštěstí jsou Američané stále velice vstřícní, protože mi někdy nepomůže ani internet: když jsem si například nevěděla rady s ponorkou, obrátila jsem se na jednoho bývalého námořníka, který kdysi na ponorce sloužil, a ten mi vše ochotně vysvětlil. Když člověk dobře porozumí originálu, pak už zbývá jen text přeložit tak, jak by jej autor napsal, kdyby byl Čech. Tohle nám kladl na srdce pan doktor Aleš Tichý v překladatelském semináři, který jsem kdysi absolvovala během studia angličtiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Je to dobrá rada, ale někdy nepomůže. Klasické jsou nepřeložitelné slovní hříčky, o kterých toho bylo napsáno už spousta. Nedávno jsem...
Zobrazit celou recenzi
CO PRÁVĚ PŘEKLÁDÁM
Když člověk dobře ovládá češtinu, není velký problém překládat literaturu, která si nečiní příliš velké umělecké ambice a pracuje s běžnou slovní zásobou a frazeologií. V době internetu je možné na webu najít téměř všechno: slova, která nejsou ve slovnících, i informace o reáliích v našich končinách nepříliš známých. Před internetem to bylo horší: z každé knihy jsem měla vypsáno několik desítek dotazů, s nimiž jsem se pak obracela na rodilé mluvčí. Naštěstí jsou Američané stále velice vstřícní, protože mi někdy nepomůže ani internet: když jsem si například nevěděla rady s ponorkou, obrátila jsem se na jednoho bývalého námořníka, který kdysi na ponorce sloužil, a ten mi vše ochotně vysvětlil. Když člověk dobře porozumí originálu, pak už zbývá jen text přeložit tak, jak by jej autor napsal, kdyby byl Čech. Tohle nám kladl na srdce pan doktor Aleš Tichý v překladatelském semináři, který jsem kdysi absolvovala během studia angličtiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Je to dobrá rada, ale někdy nepomůže. Klasické jsou nepřeložitelné slovní hříčky, o kterých toho bylo napsáno už spousta. Nedávno jsem překládala detektivku s originálním názvem Darkhouse, což je hříčka se slovem lighthouse, maják. Šlo o maják, který se ukázal nebýt takovým světlem, jak se zprvu zdálo. Slovo maják bylo třeba v titulu zachovat, protože to byl celý leitmotiv knihy. Čtenáři ať posoudí, jak jsem si poradila. U populárně naučných knih je zase třeba vždy ověřit, zda a jak - pokud vůbec - se určitý název, například fyzikálního jevu, chemického vztahu, matematické poučky či vědeckého nebo uměleckého díla, překládá do češtiny. Při překládání průvodce Encyklopedie Britanniky Sto nejvlivnějších vědců (vyjde letos v brněnském nakladatelství Jota) mi zabralo asi dvacet minut, než jsem na internetu zjistila, že nedokončená malba Leonarda da Vinciho z roku 1481 s anglickým názvem Adoration of the Magi, italsky L' Adorazione dei Magi, se česky jmenuje Klanění tří králů. Největší obavy však mám z veršů. Občas je v úvodu nebo někde v textu knihy úryvek z nějaké básně: pokud se má dodržet rytmus, rým, styl a obsah, je to také "oříšek". Takže jsem docela pyšná na to, jak se mi podařilo přeložit báseň amerického černošského básníka Langstona Hughese Silueta, která byla mottem románu z amerického jihu Dark of the Moon (v mém překladu Bezměsíčné noci). Zde je původní text a můj překlad: Southern gentle lady, /Do not swoon. /They've just hung a black man /In the dark of the moon. /They've hung a black man /To the roadside tree /In the dark of the moon /For the world to see /How Dixie protects /Its white womanhood. Útlocitná dámo z Jihu, /nechť nebledne vám líce. /Černocha jen pověsili /za noci bez měsíce. /Černého muže pověsili /na stromě u silnice, /za noci bez měsíce, /ať vidí celá země, /jak si Jih střeží /své bílé ženské plémě. Knížku vydalo v roce 2007 nakladatelství BB art.
LIBUŠE ČIŽMÁROVÁ (1953) se k překládání dostala náhodou, když ji před sedmnácti lety jisté nakladatelství požádalo, aby udělala korekturu jednoho překladu z angličtiny. Našla v něm spoustu špatně přeložených míst a vůbec došla k názoru, že sama by knížku přeložila mnohem lépe. Tak to zkusila. Od té doby přeložila z angličtiny ke třicítce knížek různých žánrů, od populárně naučných knih přes literaturu faktu, sci- fi a memoárů až k beletrii. Překládá ve volném čase, jejím hlavním zaměstnáním je práce lingvistky v Akademii věd, kde se zabývá především českými dialekty a vlastními jmény.
Literární noviny, 14. 4. 2009, str. 4, autor: Andrej Sliwka, rubrika: Nové knihy, oblast: Časopisy - kultura a TV
STO NEJSLAVNĚJŠÍCH VĚDCŮ
Tak se jmenuje kniha z nakladatelství Jota, s.r.o., vydaná loni (2009), po které sáhne každý, kdo se chce něco víc dozvědět o vývoji vědy i o životech jejích tvůrců. Vydavatelé si však předmět vymezili počtem sta nejvýznamnějších osobností, což je pochopitelné, protože pracovníků ve vědeckém výzkumu od nejstarších dob po dnešek je přemíra.
Úvod ke knize napsal John Gibbin. Vedení encyklopedie se pro všechny případy pojišťuje tím, že nenese odpovědnost za případné nepřesnosti vzniklé překladem původního textu do jednotlivých národních jazyků. Řada vědců začíná Thaletem z Milétu a končí britským počítačovým vědcem obecně považovaným za vynálezce produktu zvaného World Wide Web, jehož značku zná již i u nás dost lidí, ale ti málo znalí anglického jazyka by asi sotva vyložili význam těchto tří slov, znamenající celosvětovou pavučinu - to je dílo sira Tima Bernerse Lea, jehož medailon je na str. 284-5. Něco jiného je ovšem soubor hesel přímo v britské encyklopedii a něco zcela jiného je sestavení knihy z těchto hesel v národních jazycích. A tady zvláště my, kteří jsme měli také slušnou řádku vědců světového významu, můžeme uvažovat o tom, proč je jejich výběr v knize tak úzký? Možná, že by stálo za uvážení napravit tento nedostatek nějakým zasvěceným doslovem, v němž by byli popsáni učenci od takového Marka Marciho z Kronlandu po třeba Jaroslava Heyrovského. Setkáváme se tu tedy opět se starým známým jevem, že pro západní publicisty končí obzor někde na hranicích starověké Germánie (ostatně i ruští vědci tu vyšli zkrátka, patřil by sem zajisté třeba I. P. Pavlov). Kniha je vlastně jen průvodcem, což znamená, že nemůže vždy jít do hloubky problémů. Asi ji sestavilo více autorů, protože se dá rozeznat rozdílný styl jednotlivých hesel, ale i jejich rozsah. Rozsah je někdy nadmíru stručný, jindy delší, což vyvolává dojem jisté neutříděnosti (tak například Albert Einstein má delší stať než třeba britská vědkyně Rosalind Franklinová, přispěvší k objevu molekulární struktury DNA, str. 267-8, jíž jsou věnovány necelé dvě stránky). Někdy se čtou životopisné údaje v heslech jako napínavé drama lidských osudů, to třeba v případě Charlese Darwina nebo Michaela Faradaye.
Kniha přináší čtenáři užitek i tím, že podává pohled na vývoj organizace vědy ve významných etapách, od starověku po vrcholný středověk k renesanci a odtud až k přítomnosti. Na této dlouhé cestě se vyskytovaly i omyly slavných učenců, ale také i jistá souběžnost jejich snažení. Vysvětlivek je v knize minimum, ač by to někdy bylo třeba (str. 198, topologie aj.). Přijatelný je však nepodbízivý, ale výstižný populární styl hesel, snad vedoucí jejich uživatele nenápadně i k tomu, aby hledáním také v jiných pramenech si mohli něco doplňovat. Odkazy na literaturu tu však nejsou, ostatně literatura mimo anglosaského prostředí byla asi sestavovatelům sotva přístupná.
Haló noviny, 25. 1. 2010, str. 4, mutace: Naše pravda, autor: Josef Bílek, rubrika: Historie, oblast: Celostátní deníky
Skrýt celou recenzi
Když člověk dobře ovládá češtinu, není velký problém překládat literaturu, která si nečiní příliš velké umělecké ambice a pracuje s běžnou slovní zásobou a frazeologií. V době internetu je možné na webu najít téměř všechno: slova, která nejsou ve slovnících, i informace o reáliích v našich končinách nepříliš známých. Před internetem to bylo horší: z každé knihy jsem měla vypsáno několik desítek dotazů, s nimiž jsem se pak obracela na rodilé mluvčí. Naštěstí jsou Američané stále velice vstřícní, protože mi někdy nepomůže ani internet: když jsem si například nevěděla rady s ponorkou, obrátila jsem se na jednoho bývalého námořníka, který kdysi na ponorce sloužil, a ten mi vše ochotně vysvětlil. Když člověk dobře porozumí originálu, pak už zbývá jen text přeložit tak, jak by jej autor napsal, kdyby byl Čech. Tohle nám kladl na srdce pan doktor Aleš Tichý v překladatelském semináři, který jsem kdysi absolvovala během studia angličtiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Je to dobrá rada, ale někdy nepomůže. Klasické jsou nepřeložitelné slovní hříčky, o kterých toho bylo napsáno už spousta. Nedávno jsem překládala detektivku s originálním názvem Darkhouse, což je hříčka se slovem lighthouse, maják. Šlo o maják, který se ukázal nebýt takovým světlem, jak se zprvu zdálo. Slovo maják bylo třeba v titulu zachovat, protože to byl celý leitmotiv knihy. Čtenáři ať posoudí, jak jsem si poradila. U populárně naučných knih je zase třeba vždy ověřit, zda a jak - pokud vůbec - se určitý název, například fyzikálního jevu, chemického vztahu, matematické poučky či vědeckého nebo uměleckého díla, překládá do češtiny. Při překládání průvodce Encyklopedie Britanniky Sto nejvlivnějších vědců (vyjde letos v brněnském nakladatelství Jota) mi zabralo asi dvacet minut, než jsem na internetu zjistila, že nedokončená malba Leonarda da Vinciho z roku 1481 s anglickým názvem Adoration of the Magi, italsky L' Adorazione dei Magi, se česky jmenuje Klanění tří králů. Největší obavy však mám z veršů. Občas je v úvodu nebo někde v textu knihy úryvek z nějaké básně: pokud se má dodržet rytmus, rým, styl a obsah, je to také "oříšek". Takže jsem docela pyšná na to, jak se mi podařilo přeložit báseň amerického černošského básníka Langstona Hughese Silueta, která byla mottem románu z amerického jihu Dark of the Moon (v mém překladu Bezměsíčné noci). Zde je původní text a můj překlad: Southern gentle lady, /Do not swoon. /They've just hung a black man /In the dark of the moon. /They've hung a black man /To the roadside tree /In the dark of the moon /For the world to see /How Dixie protects /Its white womanhood. Útlocitná dámo z Jihu, /nechť nebledne vám líce. /Černocha jen pověsili /za noci bez měsíce. /Černého muže pověsili /na stromě u silnice, /za noci bez měsíce, /ať vidí celá země, /jak si Jih střeží /své bílé ženské plémě. Knížku vydalo v roce 2007 nakladatelství BB art.
LIBUŠE ČIŽMÁROVÁ (1953) se k překládání dostala náhodou, když ji před sedmnácti lety jisté nakladatelství požádalo, aby udělala korekturu jednoho překladu z angličtiny. Našla v něm spoustu špatně přeložených míst a vůbec došla k názoru, že sama by knížku přeložila mnohem lépe. Tak to zkusila. Od té doby přeložila z angličtiny ke třicítce knížek různých žánrů, od populárně naučných knih přes literaturu faktu, sci- fi a memoárů až k beletrii. Překládá ve volném čase, jejím hlavním zaměstnáním je práce lingvistky v Akademii věd, kde se zabývá především českými dialekty a vlastními jmény.
Literární noviny, 14. 4. 2009, str. 4, autor: Andrej Sliwka, rubrika: Nové knihy, oblast: Časopisy - kultura a TV
STO NEJSLAVNĚJŠÍCH VĚDCŮ
Tak se jmenuje kniha z nakladatelství Jota, s.r.o., vydaná loni (2009), po které sáhne každý, kdo se chce něco víc dozvědět o vývoji vědy i o životech jejích tvůrců. Vydavatelé si však předmět vymezili počtem sta nejvýznamnějších osobností, což je pochopitelné, protože pracovníků ve vědeckém výzkumu od nejstarších dob po dnešek je přemíra.
Úvod ke knize napsal John Gibbin. Vedení encyklopedie se pro všechny případy pojišťuje tím, že nenese odpovědnost za případné nepřesnosti vzniklé překladem původního textu do jednotlivých národních jazyků. Řada vědců začíná Thaletem z Milétu a končí britským počítačovým vědcem obecně považovaným za vynálezce produktu zvaného World Wide Web, jehož značku zná již i u nás dost lidí, ale ti málo znalí anglického jazyka by asi sotva vyložili význam těchto tří slov, znamenající celosvětovou pavučinu - to je dílo sira Tima Bernerse Lea, jehož medailon je na str. 284-5. Něco jiného je ovšem soubor hesel přímo v britské encyklopedii a něco zcela jiného je sestavení knihy z těchto hesel v národních jazycích. A tady zvláště my, kteří jsme měli také slušnou řádku vědců světového významu, můžeme uvažovat o tom, proč je jejich výběr v knize tak úzký? Možná, že by stálo za uvážení napravit tento nedostatek nějakým zasvěceným doslovem, v němž by byli popsáni učenci od takového Marka Marciho z Kronlandu po třeba Jaroslava Heyrovského. Setkáváme se tu tedy opět se starým známým jevem, že pro západní publicisty končí obzor někde na hranicích starověké Germánie (ostatně i ruští vědci tu vyšli zkrátka, patřil by sem zajisté třeba I. P. Pavlov). Kniha je vlastně jen průvodcem, což znamená, že nemůže vždy jít do hloubky problémů. Asi ji sestavilo více autorů, protože se dá rozeznat rozdílný styl jednotlivých hesel, ale i jejich rozsah. Rozsah je někdy nadmíru stručný, jindy delší, což vyvolává dojem jisté neutříděnosti (tak například Albert Einstein má delší stať než třeba britská vědkyně Rosalind Franklinová, přispěvší k objevu molekulární struktury DNA, str. 267-8, jíž jsou věnovány necelé dvě stránky). Někdy se čtou životopisné údaje v heslech jako napínavé drama lidských osudů, to třeba v případě Charlese Darwina nebo Michaela Faradaye.
Kniha přináší čtenáři užitek i tím, že podává pohled na vývoj organizace vědy ve významných etapách, od starověku po vrcholný středověk k renesanci a odtud až k přítomnosti. Na této dlouhé cestě se vyskytovaly i omyly slavných učenců, ale také i jistá souběžnost jejich snažení. Vysvětlivek je v knize minimum, ač by to někdy bylo třeba (str. 198, topologie aj.). Přijatelný je však nepodbízivý, ale výstižný populární styl hesel, snad vedoucí jejich uživatele nenápadně i k tomu, aby hledáním také v jiných pramenech si mohli něco doplňovat. Odkazy na literaturu tu však nejsou, ostatně literatura mimo anglosaského prostředí byla asi sestavovatelům sotva přístupná.
Haló noviny, 25. 1. 2010, str. 4, mutace: Naše pravda, autor: Josef Bílek, rubrika: Historie, oblast: Celostátní deníky
Skrýt celou recenzi
Nahrávám video...
Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.
Dále doporučujeme
| Člověk, média a elektronická kultura Reprezentativní výbor z celoživotního díla proroka a mága elektrického věku a elektronické revoluce | Herbert Marshall McLuhan | 398 Kč |
| Líný rodič Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství | Tom Hodgkinson | 198 Kč |
| Akvaristika Záliba a poznání. Teorie a praxe pro amatéry i profesionály | Zdeněk Drahotušský a Jindřich Novák | 302 Kč |
| Hvězdná znamení | Linda Goodmanová | 238 Kč |
| Jak být líný Nicnedělání je dřina | Tom Hodgkinson | 198 Kč |
09/2-10 v 11.08 napsal Louisecga:
Great place.
Please visit my site to have a wonderful time
<a href="http://tingring.com/">Wallpaper</a>
04/11-09 v 17.15 napsal hhhhh:
hdkafhaiukajnbfef
Přidat komentář
Pro možnost přidávání komentářů se musíte přihlásit.