David Comfort
Rocková kniha mrtvých

Co spojuje hvězdná jména Hendrix, Joplinová, Morrison, Presley, Lennon, Cobain a Garcia? Tragika jejich předčasných úmrtí. Právě tajemné okolnosti smrti rocko vých celebrit zaujaly autora, aby se znovu ponořil do jejich osudů a pokusil se vše osvětlit.

Foto - Ilustrační foto

Dobrý den s kurýrem, 12. 4. 2010,  str. 8, rubrika: Společnost, oblast: Regionální časopisy - Olomoucký a Zlínský kraj

DAVID COMFORT: ROCKOVÁ KNIHA MRTVÝCH

Brněnské nakladatelství Jota vydává čtyřsetstránkovou publikaci, která přibližuje osudy sedmi hudebníků, kteří předčasně zemřeli (Hendrix, Joplinová, Morrison, Presley, Lennon, Cobain a Garcia). Právě tajemné okolnosti smrti rockových celebrit zaujaly Davida Comforta, aby se znovu ponořil do jejich osudů a pokusil se osvětlit jejich smrt. Navzdory jeho pátrání zůstávají některé otázky stále nezodpovězeny. O legendách rockové hudby dosud nevyšla kniha, do níž by autor v takové míře koncentroval dostupná fakta. Autor David Comfort čtenáře zaujme i svým ironickým až cynickým nadhledem a uvolněným stylem plným slangových i vulgárních výrazů, které jsou s rockovou hudbou neodmyslitelně spjaty. Vydává Jota

Znojemský deník, 30. 4. 2010, str. 10, rubrika: Kultura - region, oblast: Regionální deníky - Jihomoravský kraj, vyšlo také v mutacích: Blanenský deník, Brněnský deník, Břeclavský deník, Hodonínský deník, Vyškovský deník

KDO CHCE ZAPALOVAT, MUSÍ SÁM HOŘET? -  HUDEBNÍ ZÁPISNÍK

"Švejka vám neprodám. Vy to nečtete jako literaturu, ale jako návod, jak žít!" křičí knihkupec na skupinku mládeže v jednom z kreslených vtipů Vladimíra Renčína. Z Rockové knihy mrtvých mám dojem, že autoru Davidu Comfortovi šlo tak nějak o totéž, o životy a především smrti, rozhodně ne o dílo.
Převyprávět " sedm osudových cest k nesmrtelnosti", jak zní podtitul knihy, tedy příběhů o skonu Jimiho Hendrixe, Janis Joplinové, Jima Morrisona, Elvise Presleyho, Johna Lennona, Kurta Cobaina a Jerryho Garcii, chce pořádnou dávku odvahy, protože takových knih už tu bylo. Comfort objekty svého zájmu označuje souhrnnou číslovkou Sedm, a seč může, snaží se o nalezení společných rysů jednotlivých slavných mrtvých rockerů.
Někdy mu pomůže náhoda: čtyři ze sedmi zemřeli v sedmadvaceti; jindy jsou ze skříní vytahovány neuspořádané rodinné poměry, psychické a milostné problémy, drogy a alkohol i numerologie a astrologie, tedy to, čím podle autora jednotliví členové Sedmi scházeli. Tyto společné rysy všech sebedestrukcí jsou důkladně propírány ve srovnávacích mezikapitolách, oddělujících jednotlivé životopisné medailony.
Je s podivem, že do knihy nebyl zařazen kytarista Rolling Stones Brian Jones - jeho ne zcela objasněná smrt v sedmadvaceti letech předznamenala skon Hendrixe, Joplinové a Morrisona. Nebo záhadně zmizelý kytarista Richey James Edwards ze skupiny Manic Street Preachers, tomu bylo v době zmizení taky sedmadvacet. Možná je to proto, že nebyl zpěvákem, Comfortův přístup je totiž zcela ostentativní: co nejslavnější mediální ksicht, co nejméně uspořádaný způsob života, co nejproslulejší skon. Ano, tušíte správně, ta kniha je naprostý bulvár a jejímu autorovi není žádný můstek, po němž je třeba v úsilí napsat rádoby hluboký a temný tak trochu román přejít, dosti oslí. Takže nás nepřekvapí, že o Hendrixově a Cobainově smrti mluví s bohorovnou jistotou jako o vraždách. Hypotézy, že by Elvis a Morrison mohli žít, ovšem ani nezmiňuje. Samozřejmě, Kniha mrtvých bez takových hvězd? Neexistuje.
Proč se tedy zabývat takovým, navíc prachmizerně přeloženým škvárem? Pokud vás zajímají drby o tom, že Kurt Cobain a Jerry Garcia se moc nemyli, Yoko Ono konzultovala své obchody s numerologem a Elvis Presley se choval jako zcela iracionální blbeček, je to čtení právě pro vás, špíny ze životů slavných zesnulých je na téměř čtyřech stech stranách až až. O jejich tvorbě, tedy o tom, proč umírali tak slavní, se nedočteme téměř nic. Výjimkou je kapitola věnovaná Jerrymu Garciovi, autor knihy je, zdá se, fanouškem Grateful Dead a své oblíbence na její stránky zkrátka dostal, i když se mu v roce 2009, kdy byla kniha vydána v originále, nabízelo mnohem onačejší sousto - Michael Jackson (který by si v dílku úžasně rozuměl se svým tchánem Elvisem).
Osobně mne podobné informace a zveličené hypotézy moc neberou a Comfortova kniha mi na první pohled připomíná způsob, jakým je v médiích prezentována dvojice Bartošová + Pomeje: zpěvačka nezpívá, producent neprodukuje, a přesto je jaksi nelze přehlédnout, i když vás vůbec nezajímají. Rozdíl je tu zásadní: nikdo ze Sedmi, jak jim Comfort říká, takovou bulvární slávu neměl zapotřebí. Jak píši v předchozím odstavci, obrovský přínos všech zesnulých rockové hudbě je plodem jejich života a tvorby, nikoliv smrti. A smrt jej nijak nezveličila; John Lennon opravdu není Karel Svoboda, o němž se po jeho sebevraždě sluší mluvit jako o géniovi, zatímco před ní toto slovo v souvislosti s jeho osobou nepadalo (díky hudbě k seriálu Návštěvníci se mu říkalo spíš " českej Kraftwerk").
Ještě horší je Comfortovo svádění k víře, že génius musí mít svou odvrácenou stranu a že jeho genialita se plně potvrdí až jeho smrtí. Proboha, nebuďme emo: je Bob Dylan méně fascinující osobností než Elvis jen proto, že je ještě naživu? A pokud jde o ty, kdo zesnuli mladí, jsem přesvědčen, že - alespoň někteří - mohli vytvořit ještě mnohem více nesmrtelné hudby, než stihli (Doors se s Morrisonem rozloučili svým nejlepším albem LA Woman, Hendrix i Joplinová také zemřeli na tvůrčím vrcholu). Comfort si to ovšem nemyslí a až komicky to dokládá výroky o vyhoření, konci cesty, nenávisti k hudební mašinerii Nechci zlehčovat trápení géniů, ale nestěžoval si někdy a nechtěl se vším praštit zkrátka každý? Jako důkaz hypotézy a bernou minci bych taková slova opravdu nebral.
Mám pocit, že vše, co jsem dnes do Zápisníku naťukal, je nabíledni, jasné jako facka a vůbec darmo mluvit. Knihy podobné té Comfortově mě přesvědčují o tom, že některé věci asi není na škodu tu a tam zopakovat. Howgh.

A2, 26.05.2010, str. 17, autor: Petr Ferenc, rubrika: Hudba, oblast: Časopisy - kultura a TV
Skrýt celou recenzi