Reva Mannová
Rabínova dcera

Od narození měla Reva Mannová (1957), dcera váženého londýnského rabína a vnučka vrchního rabína Izraele, předpoklady stát se příkladnou věřící. Ale nezkrotná povaha, přísná výchova a sebestřednost její maniodepresivní matky vyústily v opak.
Reva se začala oddávat alkoholu, drogám a sexu. Vzpomínky zveřejnila po letech v knize Rabínova dcera. Pravdivý příběh ortodoxního židovství, sexu a drog se v její rodné Anglii stal před dvěma lety bestselerem.
Mannová se zmítala mezi dvěma zdánlivě neslučitelnými póly: ortodoxním židovství a sexem. "Ujížděla jsem tehdy na drogách stejně jako na Bohu. Jsem totiž dost extrémní osobnost, která stále vyhledává extázi. A náboženství ani sex k tomu neměly daleko. Proto si myslím, že volba provokujícího titulu mého příběhu byla tím správným rozhodnutím," tvrdí.

Reva Mannová: RABÍNOVA DCERA

Nejdůležitější izraelský deník Haarec věnoval spisovatelčiným memoárům celou titulní stranu a dal jí nálepku "senzacechtivé literatury". Posměšně poznamenal, že se Mannová vlivem náboženských, sexuálních a drogových excesů vznáší na "literárním orgasmu".
Přestože kniha obsahuje několik peprných scén (Revyina defraudace v otcově synagoze, po níž hlasitě provolává "Haleluja!", lesbická aféra s přítelkyní z ortodoxní školy ješivy či syrový popis její nevěry s feťákem), byla by chyba ji zatratit jenom jako čtivo pro voyeury.
Ponecháme-li stranou zmíněné pasáže, máme před sebou poutavou intimní výpověď o hledání Boha, smyslu života i sebe sama. Autorčino vyprávění je o to přesvědčivější, že na základě vlastní zkušenosti líčí z ženského pohledu uzavřený až tajuplný svět ortodoxního židovství s jeho svátky i rituály každodenního života (příprava šábesu, svatba, očistná koupel v mikve, ale i stravování a sexualita). Kniha je opatřena slovníčkem s hebrejskými a jidiš výrazy, které autorka v textu používá.
Jota, Brno 2009. Přeložila Sabina Čechová, 288 stran. Hodnocení MF DNES: 60 %

kultura.idnes.cz, 29. 10. 2009, autor. Lucie Drahoňovská
 

Reva Mannová: RABÍNOVA DCERA

V Izraeli, kde spisovatelka a novinářka spolu se svými třemi dětmi dodnes žije, však knihu s ohledem na potomky záměrně nepublikovala. Nezůstala však nepovšimnutá.
Žena a ortodoxní židovství

Zážitek!!! Tahle knížka je pro mě "zjevení" - velmi čtivá, nesmírně otevřená, sem tam skandální, ale tak intimní, že bych si ji ve svých TOP10 dala asi mezi první - hned kousek vedle Mileny Holcové: Nech tu děti a zmiz.
A objevila jsem i její blog a velmi sympatická slova:  A personal note from Reva: “I want to reach out to you in my memoir, The Rabbi’s Daughter, with a message of hope. If you have hit rock bottom or are just going through a hard time having to deal with divorce, cancer, mental illness or any other traumatic experience, my message to you is, stay with the pain. It will pass. Don’t try and numb yourself by self-destructive means. Don’t go for the bottle or the pill box. Let the pain ride. Do good things for yourself. Love yourself. Eat healthily and exercise. Treat yourself with respect and you will get through the knocks and bruises life constantly brings. I know. I’ve been through it. It has been a long haul… but I’m on the way.” -  Reva Mann, Cheshvan 5768/October 2007

e-liskoviny, 31. 5. 2010, autor: Zuzana

Reva Mannová - RABÍNOVA DCERA

Pravdivý příběh ortodoxního židovství, sexu a drog. Její šokující i drásavá výpověď si čtenáře získá svou nekompromisní, brutální otevřeností; ani na chvíli nás autorka nenechá na pochybách o své touze vymanit se ze začarovaného kruhu drogové závislosti a promiskuity, i o snaze nalézt sebe sama a vyšší stupeň duchovního poznání.
Reva se narodila v rodině váženého londýnského rabína, ale přísná výchova a dusivé rodinné prostředí ji brzy, téměř jako dítě, vrhlo do víru divokého nespoutaného života. Po čase se však rozhodne s tímto destruktivním a neuspokojivým životem skoncovat a vrátit se k židovské víře. Opouští Londýn, vstupuje do ženské ješivy v Jeruzalémě, kde hledá nejen nové přátele a manžela, ale především svou cestu k Bohu.
Autorka odkrývá nepřístupný a těžko pochopitelný svět ortodoxního židovství; její pronikavý vhled do rodinných rituálů svázaných přísnými předpisy je zasvěcený a fascinující.
Reva Mannová (1957), novinářka a spisovatelka. Dnes žije se svými třemi dětmi v Jeruzalémě.

Ukázka z knihy:
Experimentování s drogami a sexem začalo v Compagne Gardens u Nicka Morgana a jeho přátel. Byla to skupina hudebníků, co spolu bydleli ve zchátralém domě ve West Hampsteadu, který se stal mým útočištěm. Bylo to místo bez jakýchkoli pravidel. Jejich heslem byla volná láska a mír. Všude visely závěsy z jasně zbarvených indických šátků, pokrývaly i matrace, kde jsem ležela a poslouchala, jak Nick přehrává své písně. Mou oblíbenou byla „I´m high on a highway, high on a highway, baby now". V tom útulném pokoji, s drnkáním kytary v pozadí, jsem opravdu relaxovala. Okenní rámy zdobila křišťálová sklíčka, která vrhala na stěny duhové odlesky, na parapetu stála řada květináčů s konopím a uprostřed místnosti byl velký dřevěný konferenční stolek, kde se neustále nalévaly nové šálky čaje. Byla jsem v pohodě a dostatečně uvolněná, abych se nechala osahávat jakoukoli cizí rukou.

On-line certnakoze.cz, 3. 6. 2010

RABÍNOVA DCERA SE VRACÍ!  - Pravdivý příběh ortodoxního židovství, sexu a drog

Její šokující i drásavá výpověď si čtenáře získá svou nekompromisní, brutální otevřeností; ani na chvíli nás autorka nenechá na pochybách o své touze vymanit se ze začarovaného kruhu drogové závislosti a promiskuity; o snaze nalézt sebe sama i vyšší stupeň duchovního poznání.
Reva se narodila v rodině váženého londýnského rabína, ale přísná výchova a dusivé rodinné prostředí ji brzy, téměř jako dítě, vrhlo do víru divokého nespoutaného života. Po čase se však rozhodne s tímto destruktivním a neuspokojivým životem skoncovat a vrátit se k židovské víře. Opouští Londýn, vstupuje do ženské ješivy v Jeruzalémě, kde hledá nejen nové přátele a manžela, ale především svou cestu k Bohu.
Autorka odkrývá nepřístupný a těžko pochopitelný svět ortodoxního židovství; její pronikavý vhled do rodinných rituálů svázaných přísnými předpisy je zasvěcený a fascinující.
Ukázka z knihy
Experimentování s drogami a sexem začalo v Compagne Gardens u Nicka Morgana a jeho přátel. Byla to skupina hudebníků, co spolu bydleli ve zchátralém domě ve West Hampsteadu, který se stal mým útočištěm. Bylo to místo bez jakýchkoli pravidel. Jejich heslem byla volná láska a mír. Všude visely závěsy z jasně zbarvených indických šátků, pokrývaly i matrace, kde jsem ležela a poslouchala, jak Nick přehrává své písně. Mou oblíbenou byla „I´m high on a highway, high on a highway, baby now". V tom útulném pokoji, s drnkáním kytary v pozadí, jsem opravdu relaxovala. Okenní rámy zdobila křišťálová sklíčka, která vrhala na stěny duhové odlesky, na parapetu stála řada květináčů s konopím a uprostřed místnosti byl velký dřevěný konferenční stolek, kde se neustále nalévaly nové šálky čaje. Byla jsem v pohodě a dostatečně uvolněná, abych se nechala osahávat jakoukoli cizí rukou.

Žena-in.cz, 3. 6. 2010,  autor: (red), rubrika: Kultura

RABÍNOVA DCERA - PŘÍBĚH ORTODOXNÍHO ŽIDOVSTVÍ, SEXU A DROG

Máte-li rádi knihy psané podle pravdivých životních příběhů, určitě si nenechte ujít dotisk úspěšné knihy z ediční řady Beletrie opravdové příběhy - Rabínovu dceru!
Reva Mannová, vnučka vrchního rabína Státu Izrael a dcera vysoce váženého 
londýnského rabína, byla divoké dítě. Vzepřela se výchově a vydala se na zoufalou cestu za sebepoznáním.
Její šokující i drásavá výpověď si čtenáře získá svou nekompromisní, brutální otevřeností; ani na chvíli nás autorka nenechá na pochybách o své touze vymanit se ze začarovaného kruhu drogové závislosti a promiskuity; 
o snaze nalézt sebe sama i vyšší stupeň duchovního poznání.

Reva se narodila v rodině váženého londýnského rabína, ale přísná výchova a dusivé rodinné prostředí ji brzy, téměř jako dítě, vrhlo do víru divokého nespoutaného života. Po čase se však rozhodne s tímto destruktivním a neuspokojivým životem skoncovat a vrátit se k židovské víře.
Opouští Londýn, vstupuje do ženské ješivy v Jeruzalémě, kde hledá nejen nové přátele a manžela, ale především svou cestu k Bohu.

Novinářka, spisovatelka a autorka Reva Mannová (1957) odkrývá nepřístupný a těžko pochopitelný svět ortodoxního židovství; její pronikavý vhled do rodinných rituálů svázaných přísnými předpisy je zasvěcený a fascinující. Dnes žije se svými třemi dětmi v Jeruzalémě.

On-line deník Super.cz, 8. 6. 2010, autor: (pst)

ČTENÍ NA SOBOTU: RABÍNOVA DCERA

Rabínova dcera je trochu drsnou, veskrze autobiografickou výpovědí vnučky vrchního rabína státu Izrael, Reve Mannové. Autorka, jež dnes žije se svými třemi dětmi v Izraeli, vypráví příběh o drogách, promiskuitě, ortodoxním židovství a cestě za poznáním. Dotisk této knihy právě vychází v nakladatelství Jota, ukázku z druhé kapitoly knihy nazvané Zkouška˙si můžete přečíst právě na Topzinu!

Když pak ty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem. I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v oběť zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě. (Genesis 22:1)
Když už mi zbývá jen krok k východu, uslyším rabiho Rabinowitze volat mé jméno. "Revo, měla bys minutku čas?" ptá se. "Chtěl bych s tebou mluvit."
Kývnu na souhlas, on se zatím vrací do své pracovny s jinou studentkou. Mám smůlu. Teď není vhodná doba. Chci být odsud pryč, na cestě do hotelu. Stojím a čekám. Už cítím rostoucí chuť na marihuanovou cigaretu a nechci se zdržovat, ale rabínovu žádost není možné odmítnout. Co asi může chtít? Přemýšlím s obavou, že se možná doslechl o mně a Sally-Anne, jedné Američance z Arizony. Sally-Anne se liší od ostatních dívek v ješivě. I když se obléká stejně jako ony, má v sobě jakousi divokost. Černé vlnité vlasy se jí uvolňují, i když si je spíná sponkami. V očích jí hoří oheň Tóry a přitahují mě její plné, pěkně vykrojené rty. Když jsem s ní, jsem jako omámená. Není to jen její bláznivá energie, ale i její jasná vize božského, která dokáže způsobit, že mě zachvátí šílenství duchovního osvícení. Ona umí zvednout neprůhledný závoj fyzického světa a dovolí mi zahlédnout slávu svatého Božího trůnu, odkud On pomáhá světu, řídí nebe i zemi a přírodní cykly. Někdy mi tyhle informace připadají zdrcující a těžko pochopitelné.
Jednou v noci jsme si u ní v pokoji četly Zákoník židovského práva a dozvěděly jsme se, že od okamžiku, kdy se vzbudíme, je každá podrobnost našeho dne zdůvodněna. Je nám přikázáno vstát a umýt si ruce, dodržovat zákony během dne, při vaření, při jídle, při modlitbě - dokud neulehneme a neodříkáme naše noční modlitby, ve kterých prosíme anděly, aby nás ochránili. Tehdy jsem pocítila bázeň před Bohem; když jsem si uvědomila, jak je mocný, celá jsem se rozechvěla. Sally-Anne mě objala, aby mě uklidnila. Musím přiznat, že mi to bylo příjemné. Zdálo se potom jen přirozené dotknout se jejích prsou, hladit je, lízat jí vztyčené růžové bradavky ukryté v bílé bavlněné košili a líbat ji na zvrásněné rty, které sotva před minutou blábolily o svaté moudrosti. Převzala jsem dominantní roli a vychutnala jsem si možnost potěšit se se ženou tak, jak to dělají muži. Vsouvala jsem do ní prst, dokud její rozkoš nebylo slyšet i za tenkou zdí ubytovny.
Když se Sally-Anne pokusila o výměnu rolí, odstrčila jsem jí ruku; věděla jsem, že mi nic nemůže nahradit tvrdé proniknutí, po němž jsem toužila. Nikdy jsem neměla pocit, že je naše láska hříšná. Nikde v Tóře není vztah mezi ženami odsouzen, na rozdíl od vztahu mezi muži, ten je považován za ohavnost. Ale horlivá dívka, která má pokoj hned vedle a její názory jsou přísnější než Tóra, zaslechla přes zeď naše milování a hrozila, že to řekne rabínům. Strach z toho, že budeme vymazány ze seznamu vhodných manželek, náš poměr okamžitě ukončil. Obě se bojíme, že budeme ze společenství vyloučeny a že si v této ortodoxní společnosti nikdy nenajdeme ženicha. Klevety o naší bisexuální orientaci by nám mohly navždycky zničit život a znehodnotit veškeré duchovní úsilí vynaložené při plnění micvot i emocionální vklad spojený s cílem vybudovat židovský domov. A tak jsme se pohroužily do modliteb a znásobily jsme své studijní úsilí.  

Snažím se dodržovat rozhodnutí, ke kterému jsme se Sally-Anne dospěly, abychom zlepšily naši náboženskou praxi, ale ona začíná být přehnaně zbožná. Zrovna včera večer mi nedovolila nalít víno do její sklenice, protože se bojí, že nedodržuji dost pečlivě zákony šábesu. Vím, že nežidům není dovoleno dolévat víno židům, ale já jsem židovka, rabínova˙dcera, a dotklo se mě, že se mnou  jednala, jako bych byla goj. Tady v ješivě je hodně dívek postiženo jeruzalémským syndromem. Nevím, jestli se nakazí mesiášskou horečkou až po příchodu sem, nebo tím trpí už předtím, ale mnohé z nich propadají falešné představě, že jsou stejně zbožné jako matky Jisroele. Připadá mi to zábavné, protože se zřejmě nadchly nejen pro náboženskou dimenzi židovského životního stylu, ale i pro mnoho jejich kulturních zvláštností, jako je třeba nošení dvou párů punčoch. Tento zvyk pochází z potřeby chránit se před chladem během mrazivých východoevropských zim a předává se z generace na generaci,˙od chasidských žen v Polsku a Rusku jejich dcerám tady v Izraeli, a to navzdory tropickému počasí v této části světa. Přestože si o těchto dívkách myslím, že jsou bláznivé, rozumím jim. Prostě chtějí najít Boha. I já chci být zbožná, ale díky své náboženské výchově zůstávám rozumnější než většina z nich, protože dokážu rozlišovat mezi židovskými zákony a jejich extremistickou překroucenou podobou.
Před pracovnou rabiho Rabinowitze přecházejí jiní rabíni, místní učitelé. Pohlédnou na mé dlouhé vlasy nabarvené henou a hned odvrátí pohled, sklopí oči k zemi nebo se dívají jeden na druhého. Mají na sobě bílé košile a černé obleky. Na opascích jim visí modlitební třásně, které se jim při chůzi otírají o látku kalhot. Většina z nich má dlouhé vousy a všichni mají vzadu na hlavě posazenou černou sametovou čepičku, viditelnou pod širokým okrajem černého klobouku.  

Dívky se procházejí po chodbě a vykládají si. Jsou skromně oblečené, v dlouhých sukních a košilích zapnutých až pod bradu, ale i přes to fádní oblečení vypadají vesele a smějí se. Jsem ráda, že nikde nevidím Sally-Anne, a přemýšlím, co asi rabi ví. Při pomyšlení, že se mě zeptá na náš vztah, se cítím hluboce zahanbená a bojím se, že by mě mohl požádat, abych z ješivy odešla. Ta myšlenka je pro mě nesnesitelná, i když si dnes potřebuji udělat přestávku.

Ješiva je židovská škola vyššího vzdělání, určená zejména pro studování Talmudu a židovského náboženského práva - halachy.
Cítím stoupající napětí a chce se mi utéct pryč, ale moje nohy, pevně sešněrované v masivních hnědých kožených botách, vrostly do ošoupaného linolea a já čekám, až mě rabi Rabinowitz zavolá do své pracovny. 
Topzine.cz, 19. 6. 2010, autor: Eva Marková, str. 1, oblast: Internet - společnost a životní styl

Rabínova dcera - Reva Mannová

Šokující i drásavá výpověď vnučky vrchního rabína Izraele si čtenáře získá svou nekompromisní, brutální otevřeností.

Hospodářské noviny, 23.06.2010


 
Skrýt celou recenzi