Jesús Hernández
Záhady a tajemství druhé světové války

Záhady a tajemství Druhé světové války, tak zní celý název knihy Jesúse Hernándeze, jíž vyda lo nakladatelství JOTA a je k dostání v knižní prodejně (Galerii) a. s. Futura. Jde o výjimečně zajímavou knihu. Autor, barcelonský novinář a vojenský historik, se neobvyklými událostmi z 2. světové války zabývá už ve své čtvrté knize. I v této poslední shromáždil řadu velmi cenných informací a dokázal je zařadit do kontextu tehdejších událostí.
Látku rozdělil do šesti kapitol. První jsou Nevysvětlitelné události, další špioni, pak Tajemní Podivná zmizení, Prokleté lodě, Záhadná úmrtí, a konečně Mýty a fantastické příběhy?. Nejde mu o senzace, ale o upozornění na problém. Nepřiklání se k jediným vysvětlením příslušné události, ale jen naznačuje možnou pravdu.
Před očima nám tak běží film o podivném zázraku z Milána, jenž způsobil, že slavná Leonardova freska Poslední večeře, namalovaná na jednu ze stěn refektáře milánského kláštera Santa Maria della Gracie, přežila v srpnu 1943 jako jediná ze všech ostatních stěn nepoškozena bombardování spojeneckými letci. Ne, nepřipisuje událost božské prozřetelnosti, dává přednost náhodě, i když tak podivné. V další z kapitol se věnuje sovětskému špionu Richardu Sorgemu, muži, jenž dokonce svými informacemi dokázal ovlivnit výsledek války.
Neméně zajímavá je kapitola Podivná zmizení. Tak třeba letadla s názvem Lady Be Good, jež se ztratilo po bombardování Neapole a ač jeho návrat byl základnou v libyjském Benghází monitorován, sem nikdy nedoletělo. To bylo v dubnu 1943. Teprve po šestnácti letech bylo objeveno daleko v poušti letadlem hledajícím místo pro případné vrty. Lady se nerozpadla, jen posádka se kamsi ztratila.
Po dalších třech letech se objevila i těla většiny pilotů. Byla o sto třicet kilometrů dál, což dokazovalo, že ještě zřejmě vyskočili za letu, aby se pokusili vrátit na základnu pěšky, když zjistili, že jim dochází palivo. Pouštní podmínky byly však velmi kruté. Záhadou je i zmizení letadla s jazzovou legendou Glenem Millerem. V prosinci 1944 odletěl vystoupit před americkými vojáky ve Francii. Nad La Manchem se jeho letadlo ztratilo.
Existují však i varianty, že do Paříže Miller doletěl, ale tady ho našla smrt. Jeho tělo však nikdy objeveno nebylo, což dodnes dává možnost různým spekulacím. Autor nevynechává ani zmizení Saint-Exupéryho. Nemá však ještě informace z loňského roku, kdy sestřelení Exupéryo letadla přizal jeden bývalý pilot Luftwaffe.
Mezi prokletými loděmi figuruje např. příběh německého bitevníku Graf Spee, jenž nepochopitelně sedl na lep britské dezinformaci, ale i americká ponorka USS Tang, jež byla potopena již vypuštěným vlastním torpédem.
Zmiňme se i o zbytečné tragédii Cap Arcony převážející vězně z koncentračních táborů, o tajné misi Joa Kennedyho, jenž se z ní nevrátil, o pochybách kolem útěku Martina Bormanna z bunkru Hitlerova kancléřství, o dohadech, co se stalo s tělem Adolfa Hitlera atd. Jde vskutku o velmi zajímavou knihu. Je jen škoda, že doplňující fotografie nemají patřičnou kvalitu. To ovšem obsah nijak nesnižuje.

Haló noviny, 1. 3. 2010, str. 4, mutace: Naše pravda, autor: Jaroslav Kojzar, rubrika: Historie, oblast: Celostátní deníky

DOBŘE NAPSANÉ OTAZNÍKY

Záhady frčí v zemi, v níž je pro mnohé základní záhadou, zda se nese-sypou na samo sociální dno. Záhady jiných naopak povzbuzují, vytrhují z šedi všedních dnů laciněji než zájezd na Kanáry nebo za žraloky do Egypte. Brněnské nakladatelstvíJOTA vyšlo čtenářům vstříc knihou ZÁHADY A TAJEMSTVÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY s podtitulem Zmizení, úmrtí a nevysvětlené události nejjvětšího válečného konfliktu v dějinách. Španělský novinář a historik Jesús Hernández má výhodu, že je pro českého čtenáře neokoukaný, neboť dané téma je promrská-no už ze všech stran.

Možno však věřit záložce: "Úspěch mu přinesla přitažlivá kombinace čtivého stylu a badatelského zaujetí, projevující se například v tom, že se na vlastní oči seznamuje s bojišti válek, o nichž píše." Pravda je, že tuzemský autor se na všechna dějiště záhad nedostane, ba ani nemusí. Stejně už nad Los Angeles nespatří útočící létající talíře, ani vlastnoručně neocení lepé tvary francouzské špionky "Kočky", nerozezná na mořské hladině poblíž Gibraltaru poslední stopu generála Sikorského...

Obrovské rozpětí knihy - od notorických "záhad" až po záhady u nás jen málokdy frekventované nebo vůbec netušené se v tomto případě ukazuje jako výhoda. Nutí autora ke stručnosti, nedovoluje bezbřehou a prázdnou epičnost, k níž se s oblibou uchylují autoři, kteří nemají nic vlastního na jazyku a musí tedy přežvýkat již rozžvýkaná sousta z cizích úst. Hernández nadhodí problém a bez oklik směřuje k vysvětlení, pokud existuje. Pokud neexistuje - aspoň zatím - pokusí se o vlastní výklad, většinou trefný. Nenutí však čtenáře, aby věřil na duchy, vždy ponechává mezeru, kterou se sice protlačí zelení mužíčci, ale za nimi se přece jen rýsují hybatelé z reálného masa a kostí.

Tam, kde jiné chytá amokál-ní fantas, nadržuje spíše pravdě. Chtěl jsem napsat "střízlivé", ale pravda bývá nikoli opilá, nýbrž opojnější než fantazie zpitá pod obraz. Kniha rozhodně stojí za přečtení. I kdyby si čtenář dopřál jen stránku 25, na níž náčelník hlavního štábu G. C. Marshall vysvětluje po vojensku prezidentu F. D. Rooseveltovi "záhadný letecký poplach v Los Angeles". Je rozkošné sledovat, jak se jindy řízný generál kroutí jako erární had, aby nemusel hlavě státu sdělit, že nic, ale opravdu nic neví! A cože se onoho večera 24. února 1942 v Kalifornii vlastně událo? Opravdu mimozemšťané uspořádali generální zkoušku invaze na Zemi? Anebo naplno propukla psychóza, charakterizovaná výrokem generála Pattona: "Jestli se Japonci vylodí v Kalifornii, nikdo jim nezabrání, aby do dvou týdnů dorazili do Chicaga!"?

To vám nemůžu prozradit, jinak by mi nakladatelství už žádnou knížku neposlalo!

Haló noviny, 28. 1. 2011, str. 12, autor: Karel Sýs, rubrika: Týdeník pro literaturu a kulturu, mutace: Obrys - kmen


 
Skrýt celou recenzi