Alexej Isajev
Ofenziva maršála Šapošnikova
| Formát: | 145 × 210 mm |
| Vazba: | pevná vazba s přebalem |
| Počet stran: | 276 |
| Vydáno: | 8. 7. 2009 |
| ISBN: | 9788072176632 |
| EAN: | 9788072176632 |
| Překladatel: | Pavel Weigel |
Běžná cena: 298 Kč
Naše cena: 238 Kč
Pravdivý pohled na sovětsko-německé boje v zimní kampani 1941-42
Podrobný pohled na operace Rudé armády v zimní kampani 1941/1942 na sovětsko-německé frontě a odvetné tahy německého velení, zaměřené na likvidaci průlomu tří skupin armád do obrany. Isajev podává analýzu celkového záměru zimní ofenzivy sovětských vojsk a objektivních výsledků vzájemných úderů na celé frontě od Ladožského jezera po Černé moře. Ofenziva Rudé armády a protiúdery wehrmachtu u Moskvy, Charkova, Děmjanska, pokus o uvolnění Leningradu od blokády a boje o Krym - všechny tyto události jsou popsány na současné úrovni, opírají se o odtajněné dokumenty a široké spektrum zahraničních pramenů. Objevuje se před námi historie operací, úloha lidí a techniky v nich, maximálně očištěná od politické propagandy všech směrů.
Dobrý den,
kladně hodnotím vydání knihy Ofenziva maršála Šapošnikova a také si velice vážím vydání publikací o bojích na východní frontě, neboť zveřejňují nová neznámá fakta a tak utváří nezkreskený pohled na východní válčiště s jeho zdary a zmary u obou válčících stran.
Zajímá mě, zda byla nebo bude vydána publikace o etapě bojů: bitva u Kurska a dále v roce 1943 a v letech 1944- 1945. Rok 1944 je alespoň pro mě neznámou a 1945- útok na Berlín je popisován jen v pamětech sovětských autorů (Žukov a j.) Děkuji za informaci.
Došlo na jota@jota.cz 17. 9. 2009, autor: Ing. Dufek, Praha
OFENZIVA MARŠÁLA ŠAPOŠNIKOVA
Kniha nakladatelství JOTA, která se objevila na našem trhu, opět tradičně mapuje významné události druhé světové války a přináší nové, vskutku málo známé pohledy na boje u Moskvy v roce 1941. Autor Alexej Isajev ve své práci vychází především ze sovětských dokumentů, z nichž mnohé nebyly zřejmě známy širšímu okruhu badatelů. Proto toto dílo, přes desítky a snad i stovky statí o německém TajT fůnu a jeho koncích v zasněžených pláních na západ od Moskvy, přináší nová doposud povětšinou...
Zobrazit celou recenzi
kladně hodnotím vydání knihy Ofenziva maršála Šapošnikova a také si velice vážím vydání publikací o bojích na východní frontě, neboť zveřejňují nová neznámá fakta a tak utváří nezkreskený pohled na východní válčiště s jeho zdary a zmary u obou válčících stran.
Zajímá mě, zda byla nebo bude vydána publikace o etapě bojů: bitva u Kurska a dále v roce 1943 a v letech 1944- 1945. Rok 1944 je alespoň pro mě neznámou a 1945- útok na Berlín je popisován jen v pamětech sovětských autorů (Žukov a j.) Děkuji za informaci.
Došlo na jota@jota.cz 17. 9. 2009, autor: Ing. Dufek, Praha
OFENZIVA MARŠÁLA ŠAPOŠNIKOVA
Kniha nakladatelství JOTA, která se objevila na našem trhu, opět tradičně mapuje významné události druhé světové války a přináší nové, vskutku málo známé pohledy na boje u Moskvy v roce 1941. Autor Alexej Isajev ve své práci vychází především ze sovětských dokumentů, z nichž mnohé nebyly zřejmě známy širšímu okruhu badatelů. Proto toto dílo, přes desítky a snad i stovky statí o německém TajT fůnu a jeho koncích v zasněžených pláních na západ od Moskvy, přináší nová doposud povětšinou...
Zobrazit celou recenzi
Dobrý den,
kladně hodnotím vydání knihy Ofenziva maršála Šapošnikova a také si velice vážím vydání publikací o bojích na východní frontě, neboť zveřejňují nová neznámá fakta a tak utváří nezkreskený pohled na východní válčiště s jeho zdary a zmary u obou válčících stran.
Zajímá mě, zda byla nebo bude vydána publikace o etapě bojů: bitva u Kurska a dále v roce 1943 a v letech 1944- 1945. Rok 1944 je alespoň pro mě neznámou a 1945- útok na Berlín je popisován jen v pamětech sovětských autorů (Žukov a j.) Děkuji za informaci.
Došlo na jota@jota.cz 17. 9. 2009, autor: Ing. Dufek, Praha
OFENZIVA MARŠÁLA ŠAPOŠNIKOVA
Kniha nakladatelství JOTA, která se objevila na našem trhu, opět tradičně mapuje významné události druhé světové války a přináší nové, vskutku málo známé pohledy na boje u Moskvy v roce 1941. Autor Alexej Isajev ve své práci vychází především ze sovětských dokumentů, z nichž mnohé nebyly zřejmě známy širšímu okruhu badatelů. Proto toto dílo, přes desítky a snad i stovky statí o německém TajT fůnu a jeho koncích v zasněžených pláních na západ od Moskvy, přináší nová doposud povětšinou neznámá fakta o heroickém úsilí obránců. Autor čtenářům tak předkládá detailní analýzu a jak dovozuje podtitul: Pravdivý pohled na sovětsko-německé boje v zimní kampani 1941-42, v nichž se poprvé začal drolit legendární blitzkrieg německého Wehrmachtu.
Čtenáři se tak naskýtá příležitost bližšího seznámení s prací a myšlením náčelníka generálního štábu dělnickorolnické Rudé armády B. M. Šapošnikova, který tuto odpovědnou funkci zastával v nejtěžší etapě válečného dění na východní frontě. Tento vzdělaný muž prošel ohněm revolučních bojů, kdy v chaotickém roce 1917 jako carský důstojník byl zvolen velitelem kavkazské granátnické divize, rodící se Rudé armády. Po vítězství revoluce patřil k okruhu předních budovatelů nové armády.
Maršál Šapošnikov v mnohém vyjadřoval ideje ruské vojensko-teoretické školy, které nejlépe vyjádřil ve své programové práci: Mozek armády. Klíčovou úlohu v následných událostech roku 1941 a 1942 sehrály jeho myšlenky permanentní mobilizace, předpokládající formování nových divizí a armád i po rozvinutí armády na počátku války.
Byly to právě tyto myšlenky, které uváděné do životní praxe přispěly k zformování nových divizí, jež na sklonku jednačtyřicátého roku dokázaly uštědřit Němcům první porážky. Nebylo to nijak snadné a právě to podrobně popisuje Alexej Isajev. Jeho líčení, opírající se o podrobné záznamy z jednotlivých bojových střetnutí, tak dostává punc bezprostřednosti. Dokladem toho je i syrový popis tragických událostí zaviněných selháním lidského faktoru. Ať to byla nedostatečná velitelská připravenost, překvapující zvrat vývoje událostí, či osudová chyba dotyčného aktéra zapříčiňující frontovou tragédii. Je přirozené, že kromě objektivních příčin existovaly i subjektivní. Viz např. stranu 70 -
Chyby při organizování útoku vedly ke zbytečným ztrátám. Tak třeba 29. prosince 1941 šla 41. střelecká brigáda do boje v rámci 1. úderné armády V. I. Kuzněcova. Rozvědka nezjistila síly nepřítele, spojení mezi štábem a jednotkami neexistovalo. V důsledku toho nesplnila za tři dny bojů brigáda rozkaz a ztratila 290 mrtvých, 700 raněných a 400 pohřešovaných. Velení 1. úderné armády bylo nuceno během bojů odvolat tři velitele střeleckých brigád, jednoho dokonce předat soudu a místo nich jmenovat kvalifikovanější. Také v 16. armádě K. K. Rokossovského byly chyby v organizaci útoku. Velitelé 36. a 49. střelecké brigády při útoku svých pěších jednotek nepoužili protitanková děla, takže 30. prosince 1941 nepřítel několika stroji své 5. tankové divize obklíčil oddíly brigád a beztrestně je rozstřílel.
Brigády ztratily až 70 procent stavu. Z obsažného líčení situací řady útočných operací Rudé armády, jak je autor zevrubně popisuje, k ilustraci uvádíme aspoň stručně průběh některých bojových akcí svědčících o urputnosti a obětavém nasazení jednotek v těchto operacích. Viz např. útok Kalininského frontu, který začal 8. ledna 1942. Vojska 39. armády prolomila obranu XXIII. sboru Straussovy 9. armády západně od Rževa na úzkém 15. kilometrovém úseku fronty. Bylo přerušeno těsné spojení mezi 256. a 206. pěší divizí tohoto sboru. Útok se zpočátku rozvíjel podle klasického schématu. Do průlomu fronty v pásmu 39. armády byl k rozvíjení úspěchu vržen do boje 11. jezdecký sbor. Do průlomu vstoupila i skupina plukovníka N. V. Gorina, tvořená 18., 24., a 82. jezdeckou divizí a 107. motostřeleckou divizí. Skupina měla celkem 5800 vojáků, 5000 koní, dvě 122mm houfnice, čtyřicet sedm děl ráže 34 a 45 mm, 35 minometů (82 a 120 mm) a sedm tanků KV-2. Tato skupina vstoupila do průlomu 12. ledna, postoupila k jihu o 110 km a 26. ledna došla k dálnici 12 km západně od Vjazmy.
Následující den útvary sboru přeťaly dálnici, ale potom byly odraženy nepřítelem k severu a přešly do obrany. Vojska 22. armády využila úspěchu armád levého křídla Severozápadního frontu, které zahájily 9. ledna toropecko-cholmskou útočnou operaci. 15. ledna přešla do útoku z prostoru Seližarovo ve směru na Bělyj. Nepřátelská 253. pěší divize roztažená na frontě musela ustoupit na jih. Koncem ledna jednotky 22. armády v bojích postoupily jižním směrem o 120 km a došly do prostoru Bělyj, kde se setkaly s útvary 246. pěší divize, přicházející ze západu.
Během útoku vojska 22. armády přerušila komunikaci mezi Bělym a Oleninem, a tak dokončila obklíčení jednotek XXIII. armádního sboru Albrechta Schuberta, bránící se v prostoru Olenina. Do obklíčení se tak dostaly 253., 102. a 206. pěší divize, a také jezdecká brigáda SS Vögelein. Zásobování těchto jednotek zajišťovalo dopravní letectvo Luftwaffe. Na levém křídle skupiny armád Střed vedla hrozivá situace v prostoru Rževa, stejně jako mnohé krize v průběhu zimní kampaně 1941-42, ke kádrovým změnám. 16. ledna byl velitel 9. armády generálplukovník Adolf Strauss vystřídán generálem tankových vojsk Walterem Modelem (posléze maršálem). Strohost vojenského slovníku charakterizuje operační záměry Rudé armády a jejich průběh. K lepší orientaci čtenáře bude užitečné představit si i okolnosti, v nichž při bojových střetnutích docházelo. Tehdy v uvedené bojové zóně panovaly silné, někdy i více než 30stupňové mrazy, a na zemi ležela někde i více než metrová pokrývka sněhu, znehybňující pohyb tanků a motorových vozidel. Tyto přírodní podmínky nezůstaly bez vlivu na lidský organismus.
Fyzické důsledky života a boje na zamrzlé půdě, často bez hygienických potřeb či zdravotního zajištění, se překonávaly jen obtížně. Němečtí vetřelci v této situaci nejvíce dopláceli na Vůdcovu samolibost, že do zimy bude protivník poražen a zvláštní přípravy na pobyt v otevřeném terénu nejsou potřebné. Tento diktátorův omyl a kardinální podcenění protivníka se Wehrmachtu zle vymstilo. Zahleďme se s autorem na jím uváděné ztráty skupiny armád Střed: V prosinci 1941 ztratila tato armáda jako mrtvé, raněné a pohřešované 103 000 vojáků, 144 900 v lednu 1942 a v únoru 108 700 vojáků. Od listopadu 1941 do 30. ledna 1942 činily ztráty 4241 tanků, 121 529 automobilů, tahačů a motocyklů. Více než 8000 děl různých ráží, 24 000 kulometů a téměř 200 000 koní.
Rychlý ústup od Moskvy vedl ke kádrovým změnám i v nejvyšších funkcích Wehrmachtu. Polní maršál Brauchitsch byl 19. prosince odvolán z funkce a velení armád převzal osobně Hitler. Téhož dne byl polní maršál Fedor von Bock odvolán z funkce velitele skupiny armád Střed a jeho místo zaujal dřívější velitel 4. armády Günther von Kluge. Velením 4. armády byl pověřen generál Küchler. Po zkrácení fronty 3. a 4. tankové skupiny odpor německých vojsk, která ustoupila na západ, postupně narůstal.
Rudá armáda v průběhu této zimní ofenzivy postoupila na západ v průměru o 140 i více kilometrů. Postupně se však setkávala se stále silnějším protivníkem posilovaným čerstvými divizemi stahovanými z Francie. Rozsah bojů na celé východní frontě shrnul autor na str. 172. Oceňuje iniciativu maršála Šapošnikova jako tvůrce tohoto grandiózního plánu, který masivním zapojením nově zformovaných jednotek se pokoušel dosáhnout definitivního přelomu ve válce. Za tyto úspěchy však Rudá armáda zaplatila velkou cenu.
Přesto první pokus o rozsáhlý útok přinesl řadu pozitiv a hlavně mnoho zkušeností pro celý důstojnický sbor. Nešlo jen o obklíčení nepřátelského uskupení u Olenina a Kalugy, kde k jeho udržení a odblokování Wehrmacht použil leteckých mostů a kluzákových výsadků. Významným úspěchem útočící Rudé armády bylo ovšem obklíčení téměř stotisícového nepřátelského uskupení u Děmjanska. Jeho zásobování (než došlo k jeho vyproštění), zajišťovala letadla Luftwafe. Letecké zásobování používala i Rudá armáda, i když v mnohem menším měřítku.
Je zřejmé, že pozorného čtenáře napadne historická paralela. Nebyl tento úspěch předzvěstí situace, k níž došlo o rok později u Stalingradu a která přes velkohubé sliby maršála Göringa skončila krachem? Vraťme se však k obsahu publikace, v níž autor, vyzbrojen podrobným studiem a perfektní znalostí tehdejších dokumentů o zimní válce a následných bojích, uvádí neznámé podrobnosti o obětavém nasazení nově zmobilizovaných jednotek RA a první porážce Hitlerova Wehrmachtu.
Není proto bez zajímavosti sledovat gradující bojové situace na jedné i druhé straně. Výstižná je proto i autorova predikace (str. 174 ). Jestliže Moskvu v říjnu a listopadu 1941 zachránily od dobytí `sibiřské' (tedy z nitra země dopravené) divize a přesuny ze severozápadního a jihozápadního směru, Wehrmacht se vyhnul katastrofě díky `francouzským' (tedy ze západu přesunutým) divizím a rozdělení k ysi hrozných tankových armád pro ucpání děr na frontě. Lze se věnovat i zjevným nezdarům plánovaných akcí, a to na obou stranách. Závěr zimní operace přes nesporné úspěchy pro Rudou armádu znamenal i vysoké lidské ztráty. Některé měly i vážné následky pro jejich aktéry. Ve válce se chyby i omyly platí cenou nejvyšší. Nepominutelný je i osobní vývoj velitele 2. úderné armády RA generála A. A. Vlasova i dalších protagonistů popisovaných dějů, nevyjímaje legendárního maršála Žukova. Lze proto říci, že čas strávený četbou této 275stránkové knížky rozhodně nebude patřit k těm ztraceným.
Haló noviny, 18. 1. 2010, mutace: Naše pravda, str. 4, rubrika: Historie, autor: Stanislav Šusta, oblast: Celostátní deníky
Skrýt celou recenzi
kladně hodnotím vydání knihy Ofenziva maršála Šapošnikova a také si velice vážím vydání publikací o bojích na východní frontě, neboť zveřejňují nová neznámá fakta a tak utváří nezkreskený pohled na východní válčiště s jeho zdary a zmary u obou válčících stran.
Zajímá mě, zda byla nebo bude vydána publikace o etapě bojů: bitva u Kurska a dále v roce 1943 a v letech 1944- 1945. Rok 1944 je alespoň pro mě neznámou a 1945- útok na Berlín je popisován jen v pamětech sovětských autorů (Žukov a j.) Děkuji za informaci.
Došlo na jota@jota.cz 17. 9. 2009, autor: Ing. Dufek, Praha
OFENZIVA MARŠÁLA ŠAPOŠNIKOVA
Kniha nakladatelství JOTA, která se objevila na našem trhu, opět tradičně mapuje významné události druhé světové války a přináší nové, vskutku málo známé pohledy na boje u Moskvy v roce 1941. Autor Alexej Isajev ve své práci vychází především ze sovětských dokumentů, z nichž mnohé nebyly zřejmě známy širšímu okruhu badatelů. Proto toto dílo, přes desítky a snad i stovky statí o německém TajT fůnu a jeho koncích v zasněžených pláních na západ od Moskvy, přináší nová doposud povětšinou neznámá fakta o heroickém úsilí obránců. Autor čtenářům tak předkládá detailní analýzu a jak dovozuje podtitul: Pravdivý pohled na sovětsko-německé boje v zimní kampani 1941-42, v nichž se poprvé začal drolit legendární blitzkrieg německého Wehrmachtu.
Čtenáři se tak naskýtá příležitost bližšího seznámení s prací a myšlením náčelníka generálního štábu dělnickorolnické Rudé armády B. M. Šapošnikova, který tuto odpovědnou funkci zastával v nejtěžší etapě válečného dění na východní frontě. Tento vzdělaný muž prošel ohněm revolučních bojů, kdy v chaotickém roce 1917 jako carský důstojník byl zvolen velitelem kavkazské granátnické divize, rodící se Rudé armády. Po vítězství revoluce patřil k okruhu předních budovatelů nové armády.
Maršál Šapošnikov v mnohém vyjadřoval ideje ruské vojensko-teoretické školy, které nejlépe vyjádřil ve své programové práci: Mozek armády. Klíčovou úlohu v následných událostech roku 1941 a 1942 sehrály jeho myšlenky permanentní mobilizace, předpokládající formování nových divizí a armád i po rozvinutí armády na počátku války.
Byly to právě tyto myšlenky, které uváděné do životní praxe přispěly k zformování nových divizí, jež na sklonku jednačtyřicátého roku dokázaly uštědřit Němcům první porážky. Nebylo to nijak snadné a právě to podrobně popisuje Alexej Isajev. Jeho líčení, opírající se o podrobné záznamy z jednotlivých bojových střetnutí, tak dostává punc bezprostřednosti. Dokladem toho je i syrový popis tragických událostí zaviněných selháním lidského faktoru. Ať to byla nedostatečná velitelská připravenost, překvapující zvrat vývoje událostí, či osudová chyba dotyčného aktéra zapříčiňující frontovou tragédii. Je přirozené, že kromě objektivních příčin existovaly i subjektivní. Viz např. stranu 70 -
Chyby při organizování útoku vedly ke zbytečným ztrátám. Tak třeba 29. prosince 1941 šla 41. střelecká brigáda do boje v rámci 1. úderné armády V. I. Kuzněcova. Rozvědka nezjistila síly nepřítele, spojení mezi štábem a jednotkami neexistovalo. V důsledku toho nesplnila za tři dny bojů brigáda rozkaz a ztratila 290 mrtvých, 700 raněných a 400 pohřešovaných. Velení 1. úderné armády bylo nuceno během bojů odvolat tři velitele střeleckých brigád, jednoho dokonce předat soudu a místo nich jmenovat kvalifikovanější. Také v 16. armádě K. K. Rokossovského byly chyby v organizaci útoku. Velitelé 36. a 49. střelecké brigády při útoku svých pěších jednotek nepoužili protitanková děla, takže 30. prosince 1941 nepřítel několika stroji své 5. tankové divize obklíčil oddíly brigád a beztrestně je rozstřílel.
Brigády ztratily až 70 procent stavu. Z obsažného líčení situací řady útočných operací Rudé armády, jak je autor zevrubně popisuje, k ilustraci uvádíme aspoň stručně průběh některých bojových akcí svědčících o urputnosti a obětavém nasazení jednotek v těchto operacích. Viz např. útok Kalininského frontu, který začal 8. ledna 1942. Vojska 39. armády prolomila obranu XXIII. sboru Straussovy 9. armády západně od Rževa na úzkém 15. kilometrovém úseku fronty. Bylo přerušeno těsné spojení mezi 256. a 206. pěší divizí tohoto sboru. Útok se zpočátku rozvíjel podle klasického schématu. Do průlomu fronty v pásmu 39. armády byl k rozvíjení úspěchu vržen do boje 11. jezdecký sbor. Do průlomu vstoupila i skupina plukovníka N. V. Gorina, tvořená 18., 24., a 82. jezdeckou divizí a 107. motostřeleckou divizí. Skupina měla celkem 5800 vojáků, 5000 koní, dvě 122mm houfnice, čtyřicet sedm děl ráže 34 a 45 mm, 35 minometů (82 a 120 mm) a sedm tanků KV-2. Tato skupina vstoupila do průlomu 12. ledna, postoupila k jihu o 110 km a 26. ledna došla k dálnici 12 km západně od Vjazmy.
Následující den útvary sboru přeťaly dálnici, ale potom byly odraženy nepřítelem k severu a přešly do obrany. Vojska 22. armády využila úspěchu armád levého křídla Severozápadního frontu, které zahájily 9. ledna toropecko-cholmskou útočnou operaci. 15. ledna přešla do útoku z prostoru Seližarovo ve směru na Bělyj. Nepřátelská 253. pěší divize roztažená na frontě musela ustoupit na jih. Koncem ledna jednotky 22. armády v bojích postoupily jižním směrem o 120 km a došly do prostoru Bělyj, kde se setkaly s útvary 246. pěší divize, přicházející ze západu.
Během útoku vojska 22. armády přerušila komunikaci mezi Bělym a Oleninem, a tak dokončila obklíčení jednotek XXIII. armádního sboru Albrechta Schuberta, bránící se v prostoru Olenina. Do obklíčení se tak dostaly 253., 102. a 206. pěší divize, a také jezdecká brigáda SS Vögelein. Zásobování těchto jednotek zajišťovalo dopravní letectvo Luftwaffe. Na levém křídle skupiny armád Střed vedla hrozivá situace v prostoru Rževa, stejně jako mnohé krize v průběhu zimní kampaně 1941-42, ke kádrovým změnám. 16. ledna byl velitel 9. armády generálplukovník Adolf Strauss vystřídán generálem tankových vojsk Walterem Modelem (posléze maršálem). Strohost vojenského slovníku charakterizuje operační záměry Rudé armády a jejich průběh. K lepší orientaci čtenáře bude užitečné představit si i okolnosti, v nichž při bojových střetnutích docházelo. Tehdy v uvedené bojové zóně panovaly silné, někdy i více než 30stupňové mrazy, a na zemi ležela někde i více než metrová pokrývka sněhu, znehybňující pohyb tanků a motorových vozidel. Tyto přírodní podmínky nezůstaly bez vlivu na lidský organismus.
Fyzické důsledky života a boje na zamrzlé půdě, často bez hygienických potřeb či zdravotního zajištění, se překonávaly jen obtížně. Němečtí vetřelci v této situaci nejvíce dopláceli na Vůdcovu samolibost, že do zimy bude protivník poražen a zvláštní přípravy na pobyt v otevřeném terénu nejsou potřebné. Tento diktátorův omyl a kardinální podcenění protivníka se Wehrmachtu zle vymstilo. Zahleďme se s autorem na jím uváděné ztráty skupiny armád Střed: V prosinci 1941 ztratila tato armáda jako mrtvé, raněné a pohřešované 103 000 vojáků, 144 900 v lednu 1942 a v únoru 108 700 vojáků. Od listopadu 1941 do 30. ledna 1942 činily ztráty 4241 tanků, 121 529 automobilů, tahačů a motocyklů. Více než 8000 děl různých ráží, 24 000 kulometů a téměř 200 000 koní.
Rychlý ústup od Moskvy vedl ke kádrovým změnám i v nejvyšších funkcích Wehrmachtu. Polní maršál Brauchitsch byl 19. prosince odvolán z funkce a velení armád převzal osobně Hitler. Téhož dne byl polní maršál Fedor von Bock odvolán z funkce velitele skupiny armád Střed a jeho místo zaujal dřívější velitel 4. armády Günther von Kluge. Velením 4. armády byl pověřen generál Küchler. Po zkrácení fronty 3. a 4. tankové skupiny odpor německých vojsk, která ustoupila na západ, postupně narůstal.
Rudá armáda v průběhu této zimní ofenzivy postoupila na západ v průměru o 140 i více kilometrů. Postupně se však setkávala se stále silnějším protivníkem posilovaným čerstvými divizemi stahovanými z Francie. Rozsah bojů na celé východní frontě shrnul autor na str. 172. Oceňuje iniciativu maršála Šapošnikova jako tvůrce tohoto grandiózního plánu, který masivním zapojením nově zformovaných jednotek se pokoušel dosáhnout definitivního přelomu ve válce. Za tyto úspěchy však Rudá armáda zaplatila velkou cenu.
Přesto první pokus o rozsáhlý útok přinesl řadu pozitiv a hlavně mnoho zkušeností pro celý důstojnický sbor. Nešlo jen o obklíčení nepřátelského uskupení u Olenina a Kalugy, kde k jeho udržení a odblokování Wehrmacht použil leteckých mostů a kluzákových výsadků. Významným úspěchem útočící Rudé armády bylo ovšem obklíčení téměř stotisícového nepřátelského uskupení u Děmjanska. Jeho zásobování (než došlo k jeho vyproštění), zajišťovala letadla Luftwafe. Letecké zásobování používala i Rudá armáda, i když v mnohem menším měřítku.
Je zřejmé, že pozorného čtenáře napadne historická paralela. Nebyl tento úspěch předzvěstí situace, k níž došlo o rok později u Stalingradu a která přes velkohubé sliby maršála Göringa skončila krachem? Vraťme se však k obsahu publikace, v níž autor, vyzbrojen podrobným studiem a perfektní znalostí tehdejších dokumentů o zimní válce a následných bojích, uvádí neznámé podrobnosti o obětavém nasazení nově zmobilizovaných jednotek RA a první porážce Hitlerova Wehrmachtu.
Není proto bez zajímavosti sledovat gradující bojové situace na jedné i druhé straně. Výstižná je proto i autorova predikace (str. 174 ). Jestliže Moskvu v říjnu a listopadu 1941 zachránily od dobytí `sibiřské' (tedy z nitra země dopravené) divize a přesuny ze severozápadního a jihozápadního směru, Wehrmacht se vyhnul katastrofě díky `francouzským' (tedy ze západu přesunutým) divizím a rozdělení k ysi hrozných tankových armád pro ucpání děr na frontě. Lze se věnovat i zjevným nezdarům plánovaných akcí, a to na obou stranách. Závěr zimní operace přes nesporné úspěchy pro Rudou armádu znamenal i vysoké lidské ztráty. Některé měly i vážné následky pro jejich aktéry. Ve válce se chyby i omyly platí cenou nejvyšší. Nepominutelný je i osobní vývoj velitele 2. úderné armády RA generála A. A. Vlasova i dalších protagonistů popisovaných dějů, nevyjímaje legendárního maršála Žukova. Lze proto říci, že čas strávený četbou této 275stránkové knížky rozhodně nebude patřit k těm ztraceným.
Haló noviny, 18. 1. 2010, mutace: Naše pravda, str. 4, rubrika: Historie, autor: Stanislav Šusta, oblast: Celostátní deníky
Skrýt celou recenzi
Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.
Dále doporučujeme
| Kursk Německý pohled | Steven H. Newton | 318 Kč |
| Legendární 617. peruť Osudy elitních válečných letců | Chris Ward; Andy Lee; Andreas Wachtel | 318 Kč |
| Mossad Izraelské tajné války | Ian Black a Benny Morris | 358 Kč |
| Operace Valkýra Vše o spiknutí, které mohlo změnit dějiny 20. století | Jesús Hernández | 278 Kč |
| Vše, co byste měli vědět o druhé světové válce | Jesús Hernández | 238 Kč |
K této publikaci zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro možnost přidávání komentářů se musíte přihlásit.