Melinda Nadjová Abonjiová
Holubi vzlétají
| Formát: | 160 × 200 mm |
| Vazba: | pevná s přebalem |
| Počet stran: | 216 |
| Vydáno: | 21. 9. 2011 |
| ISBN: | 9788072179244 |
| EAN: | 9788072179244 |
| Překladatel: | Lucy Topoľská |
| Původní název: | Tauben fliegen auf |
Elektronickou knihu lze zakoupit přes:


Nejlepší knihy roku 2011 podle iLiteratura.cz
V čokoládově hnědém chevroletu se švýcarskou poznávací značkou přijíždějí Kocsisovi po venkovské hrbolaté silnici do rodné vesnice. Do Vojvodiny na severu Srbska, doprostřed maďarské menšiny, k níž tato rodina patří. Lépe řečeno patřila. Dnes sem jezdí už jen na svatby a pohřby.
Kocsisovi odešli před lety se dvěma dcerami do Švýcarska. Daří se jim dobře: mají kavárnu, švýcarské pasy, ale nikdy se nebudou cítit „jako doma“. Vědí, že do té bohaté a blahobytné země nepatří. Na přistěhovalce se tady dívají přes prsty. To cítí na každém kroku.
V rodné vesnici je na první pohled všechno jako dřív, je tu dosud maminka, pijí tu traubisodu a svatby se slaví bujaře. Přesto má idyla trhliny. Tito před třemi měsíci zemřel, otec a strýc se stále agresivněji dohadují o politice. Dívky se dovědí, že mají osmnáctiletou nevlastní sestru…
Autobiografický román vykresluje obraz současné Evropy pohledem lidí z různých koutů bývalé Jugoslávie, jejich konflikty a úzkosti. Existence mezi třemi kulturami, maďarskou, srbskou a švýcarskou, se v důsledku války stává nesnesitelnou. Konflikt na Balkáně vypravěčka Ildikó vyřešit nemůže, svůj vlastní život ano.
Autorka za titul obdržela v loňském roce Německou knižní cenu se zdůvodněním, že kniha nabízí mnohovrstevný obraz současné Evropy plné změn, která svou minulost ještě neuzavřela. Vůbec poprvé získává toto literární ocenění kniha vydaná ve Švýcarsku, navíc napsaná autorkou pocházející z bývalé Jugoslávie.
Román byl redaktory portálu iLiteratura.cz zařazen mezi Nejlepší knihy roku 2011!
***
Melinda Nadjová Abonjiová se narodila v roce 1968 v srbské Bečeji, nyní žije ve Švýcarsku. Je spisovatelka a hudebnice. V roce 2004 vyšla její prvotina Im Schaufenster im Frühling (Na jaře ve výkladní skříni), za niž získala četná ocenění.
***
„Spolu s hlavní hrdinkou a na pozadí jejího života čtenář stále intenzivněji vnímá mohutný spodní proud, či spíše protiproud, který se valí pod hlavním dějem a na povrchu dívčího životního příběhu se vynoří jen zřídka a fragmentárně, ale o to opravdověji. Je to proud zpětného plynutí času, vzpomínek zeširoka vyprávěných či letmo zmíněných, v každém případě nijak hladce nabytých – není tu žádný vševědoucí vypravěč, který by čtenáře velkoryse uvedl do všech souvislostí, čtenář si s Ildi prožije poznávání vlastní minulosti sám.“
Jan M. Heller, iliteratura.cz
„Melindě Nadjové Abonjiové se podařilo střídavě jemnými náladami a nesentimentálními obrazy vystavět velmi poutavý román o možnostech a nemožnostech úspěchu v imigraci.“
Süddeutsche Zeitung
„Chodící dějiny.“
Die Tageszeitung
Právo, Příloha Salon, 15. prosince 2011, s. 8.
Melinda Nadjová Abonjiová: Holubi vzlétají Ildikó, která pochází z maďarské menšiny v srbské Vojvodině a která se s rodiči a sestrou Nomi přestěhovala do Švýcarska, plasticky popisuje proměnu rodinných vztahů – jak mezi svými příbuznými v letech po úmrtí Josipa Broze Tita v bývalé Jugoslávii, tak přímo ve své rodině. Kocsisovi začínají na vysněném Západě podnikat, provozují rodinnou kafeterii Mondial, jejich představy o životě se pomalu plní. Stejně však zůstanou pro místní "těmi přistěhovalci" (Víte, ten homo balcanicus ještě neprošel osvícenstvím, říká pan Pfüster). Pravidelné návraty majitelů švýcarských pasů do rodné vesnice tak nejsou ničím jiným než marným hledáním dávno ztraceného domova. Přeložila Lucy Topoľská. (Jota)
***
Holubi vzlétají: úžasný román o exulantském osudu
Jan REJŽEK, Kritický klub Jana Rejžka, ČRo 6, 8. prosince 2011
„…dočetl jsem román, který mne šíleně...
Zobrazit celou recenzi
Právo, Příloha Salon, 15. prosince 2011, s. 8.
Melinda Nadjová Abonjiová: Holubi vzlétají Ildikó, která pochází z maďarské menšiny v srbské Vojvodině a která se s rodiči a sestrou Nomi přestěhovala do Švýcarska, plasticky popisuje proměnu rodinných vztahů – jak mezi svými příbuznými v letech po úmrtí Josipa Broze Tita v bývalé Jugoslávii, tak přímo ve své rodině. Kocsisovi začínají na vysněném Západě podnikat, provozují rodinnou kafeterii Mondial, jejich představy o životě se pomalu plní. Stejně však zůstanou pro místní "těmi přistěhovalci" (Víte, ten homo balcanicus ještě neprošel osvícenstvím, říká pan Pfüster). Pravidelné návraty majitelů švýcarských pasů do rodné vesnice tak nejsou ničím jiným než marným hledáním dávno ztraceného domova. Přeložila Lucy Topoľská. (Jota)
***
Holubi vzlétají: úžasný román o exulantském osudu
Jan REJŽEK, Kritický klub Jana Rejžka, ČRo 6, 8. prosince 2011
„…dočetl jsem román, který mne šíleně fascinoval a zaujal (…) Autorem je jméno, které jsem neslyšel: Melinda Nadjová Abonjiová (…) Teprve druhý román, který nyní dostáváme v úžasném překladu Lucy Topolské: Holubi vzlétají, jí zajistil jak prestižní cenu německou, tak cenu švýcarskou za rok 2010. (…) Je to zajímavý pohled na osud exulantů na konci 20. století. (…) …kniha velice syrová, ale zároveň plná poetického jazyka a vůbec se nedivím, že sebrala významné knižní ceny. Doporučuji, máte-li rádi aktuální prózu, kterou úžasným způsobem napsala a mimořádně naplnila... Román se jmenuje: Holubi vzlétají.“
***
Trpká, ale skvostná sága líčí dospívání ve stínu bomb
Alena SLEZÁKOVÁ, Mladá fronta Dnes, 23. listopadu 2011, s. 10.
Román Holubi vzlétají získal právem několik ocenění
Zhruba v polovině skvostné knihy Holubi vzlétají si Ildiko Koscicová říká: "Uvažuji, zda by měl svět o problém méně, kdybychom my dvě, bosenská Srbka a Maďarka ze srbské provincie Vojvodina, ležely mrtvé na linoleu na kuchyňské podlaze". Obě jsou v bezpečí ve Švýcarsku, v kavárně patřící jejím rodičům. Ale syn její společnice Dragany je v obklíčeném Sarajevu, kdysi krásném městě, které nyní, v roce 1993, "vypadá jako oškubané kuře, parky a ulice bez stromů".
Melinda Nadj Abonji (1968) získala loni za svůj autobiografický román prestižní Německou knižní cenu a obdobně ji ocenilo i Švýcarsko, kam v pěti letech odjela s rodiči z Jugoslávie (a kde dodnes žije). Na zhruba dvou stovkách stran knihy, kterou ve výborném překladu Lucy Topoľské vydalo nakladatelství JOTA, dokázala vlastně napsat ságu. Hodně trpkou ságu o tragickém půlstoletí své původní vlasti i o tristním životě emigrantů. Na svatbu příbuzných do vojvodinské vesnice sice Ildiko a její sestru vezou rodiče v chevroletu, ale ve své švýcarské kavárně dřou od rána do noci pro peníze i pro uznání, jehož se jim jen málokdy dostane od nových sousedů.
Mladičká Ildiko nadevše miluje svou vojvodinskou babičku – "maminku", která jí i sestře postupně objasňuje barvitou a v mnohém smutnou rodinnou historii. Ale samozřejmě ji zajímají i kluci, vždyť životním cílem dospívající dívky nemůže být neustálá práce v kavárně a pokorné zdravení nafoukaných hostů. Ta kniha je plná citu –mladické zamilovanosti, lásky, nevraživosti. A nenávisti, jež přerůstá v brutální konflikt – "povídají nám, že jsme se odjakživa nenáviděli, Srbové, Chorvati a muslimové".Naštěstí alespoň svůj osobní život si Ildiko dokáže vyřešit.
Skrýt celou recenzi
Dostala jsem dopis, od sestry, říká Dragana, mám ti povědět, co mi psala? Ne, raději ne, myslím si, nechci vědět, co psala Draganina sestra. Ty, Ildi, oni tam už nemají skoro žádné stromy, všechno spotřebují na topení, moje sestra říká, že město vypadá jako oškubané kuře, parky a ulice bez stromů, ale to není to nejhorší, nemají totiž pitnou vodu, ani vodu, aby spláchli svoje sračky, ani v nemocnicích se netopí… možná později, skočím Draganě do řeči, povíš mi to později! Dragana, která se prudce otočí, upřeně se na mě zadívá zmateným pohledem, máš strach, říká, jasně, všichni máme strach, slyšeli jste něco o vaší rodině? můžete ještě telefonovat? A Dragana na mě namíří kuchyňský nůž, jako bych byla velká brambora, které je třeba vypíchnout hned několik oček. Ale nejspíš právě já myslím na to, jak ji odstranit z cesty, uvažuji, zda by měl svět o problém méně, kdybychom my dvě, bosenská Srbka a Maďarka ze srbské provincie Vojvodina, ležely mrtvé na linoleu na kuchyňské podlaze…
Odkdy už se nemůžeš dovolat, ptám se Dragany. Od té doby, co tihle bezbožní válečníci, moji Srbové!, začali střílet z hor. Přísahám, ti s námi udělají, co budou chtít, povídají nám, že jsme se odjakživa nenáviděli, Srbové, Chorvati a muslimové, jistě, tomu ráda věřím, nikdo, kdo má srdce, si přece nemyslí, že jsme všichni Bosňané, věříš mi? všichni její příbuzní, kteří se vždycky cítili být Bosňany, říká Dragana, jsou teď označovaní jako bosenští Srbové, jejich město, které milují, obléhají Srbové; Srbové, Chorvati a muslimové je ostřelují (a když je v hlavě zmatek, točí se stále rychleji, točí se šíleně rychle kolem takových pojmů) a Dragana loví chřest z plechovky, a přitom bych chtěla vědět, proč přistáli na Měsíci, Ildikó, politici by všici měli nacpat do rakety a střelit na Měsíc, a když budou mít ještě dost benzinu, můžou letět dál, aby konečně našli svého pravého boha a nás nechali na pokoji, a Dragana brebentí čím dál rychleji, její směs dialektu a spisovného jazyka se víc a víc noří do srbochorvatského monotónního pozpěvování, Draganiny souhlásky, které jako by spolu tančily, Sarajevo bude co nevidět úplně mrtvé, uvidíš, a maže na plátek toastového chleba hořčici a klade na něj šunku a sýr, vajíčko mezitím poskakuje v horké vodě, proč si celý svět myslí, že my Srbové jsme lidožrouti, Ildi? a Dragana zaklapne namazaný a obložený toast do toastovače, Dragana a já, dvě zvířata, která si hledí do očí, vlastně bychom musely být úhlavní nepřátelé, protože Dragana je bosenská Srbka nebo srbská Bosňanka? a já patřím k maďarské menšině v Srbsku (zmatek, který dál víří v mé hlavě, ve všech hlavách) a je absurdní a absolutně možné, že jeden z mých bratranců dezertuje, protože jako Maďar nechce bojovat v jugoslávské lidové armádě, může se stát, že ho zastřelí některý z Draganiných bratranců, protože bojuje v jugoslávské lidové armádě a dezertéři se střílejí; může se ovšem také stát, že jeden z Draganiných bratranců dezertuje, protože se cítí jako Bosňan, jako bosenský Srb nechce bojovat v jugoslávské lidové armádě, může se stát, že pak můj bratranec zastřelí Draganina bratrance, protože můj bratranec nedezertoval, bojuje za jugoslávskou lidovou armádu, snad aby zachránil vlastní život; možná ale budou zastřeleni oba nějakým muslimem, Chorvatem, nevybuchlým granátem, že je rozmetá mina, někde, na neznámém místě, v zemi nikoho, zatímco my tady spolu mažeme toasty, v naší kuchyni.
Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.
Dále doporučujeme
| Srdce v sázce Kronika Drakeových * | Alyxandra Harveyová | 214 Kč |
| Kniha Konga | Vladimír Plešinger | 550 Kč |
| Strindbergova hvězda | Jan Wallentin | 302 Kč |
| Nejostřejší pokrmy tatarské kuchyně | Alina Bronsky | 238 Kč |
| Čtrnáct Čtvrtý díl neobyčejného deníku obyčejné holky | Lauren Myracleová | 198 Kč |








K této publikaci zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář
Pro možnost přidávání komentářů se musíte přihlásit.