Miloslav Stingl
2012

Brněnské knihkupectví Dobrovský v Joštově ulici zve dnes od čtyř hodin odpoledne na autogramiádu a besedu Miloslava Stingla. Známý brněnský cestovatel, spisovatel a etnograf zájemcům podepíše svoji nejnovější knihu s názvem 2012 – Mayové. Osmdesátiletý autor v ní přibližuje tajemství indiánských měst a indiánských pyramid.

Blanenský deník, 12. 1. 2011, str. 9, autor: lsu, rubrika: Kultura - region, oblast: Regionální deníky - Jihomoravský kraj. Vyšlo také v: Brněnský deník; Břeclavský deník; Hodonínský deník; Vyškovský deník; Znojemský deník

LEGENDÁRNÍ STINGL

TAJEMSTVÍ MAYŮ. Za záhadami indiánských měst a pyramid se ve své nové knize vydává Miroslav Stingl. Legendární cestovatel a etnograf ji včera podepisoval v brněnském knihkupectví Dobrovský. Nejvíce pozornosti Stingl ve své knize věnuje Mayům, které označuje za nejinteligentnější z kultur předkolumbovské Ameriky. Čtení o Mayích je velmi aktuální, neboť na 21. 12. 2012 předpověděli zánik světa.
Foto: Deník/Attila Racek

Břeclavský deník, 13. 1. 2011, str. 1, rubrika: Titulní strana, oblast: Regionální deníky - Jihomoravský kraj, vyšlo také v: Blanenský deník; Hodonínský deník; Vyškovský deník; Znojemský deník

STINGL PODEPISOVAL KNIHU O MAYÍCH

Slavný cestovatel

Knihkupectví Dobrovský včera pořádalo autogramiádu Miloslava Stingla. Cestovatel, spisovatel a etnograf představil svoji nejnovější knihu s názvem 2012 – Mayové. Osmdesátiletý autor v ní řeší tajemství indiánských měst a indiánských pyramid. Čestný náčelník indiánského kmene Kikapú se v knize dotýká mayské civilizace.

Mladá fronta DNES, 13. 1. 2011, str. 4, autor: (mlk), rubrika: Brno, oblast: Celostátní deníky

PÍŠÍCÍ LEGENDA

Foto: STINGLOVI MAYOVÉ. Za záhadami indiánských měst a pyramid se ve své nové knize vydává Miroslav Stingl. Legendární cestovatel a etnograf ji včera podepisoval v brněnském knihkupectví Dobrovský. Nejvíce pozornosti Stingl ve své knize věnuje Mayům, které označuje za nejinteligentnější z kultur předkolumbovské Ameriky. Čtení o Mayích je velmi aktuální, neboť na 21. 12. 2012 předpověděli zánik světa.
Foto: Deník/Attila Racek
 

Brněnský deník, 13. 1. 2011, str. 1, autor: Attila Racek, rubrika: titulní strana, oblast: Regionální deníky - Jihomoravský kraj

MILOSLAV STINGL: 2012 - KNIŽNÍ NOVINKY

Cestovatel, etnolog a spisovatel Miloslav Stingl se v nové knize s podtitulem Mayové, jejich civilizace a zánik světa, vydává za tajemstvím indiánských měst a indiánských pyramid. Představuje jejich civilizaci jako nesmírně vyspělou, což platí zejména o Mayích, jimž věnuje nejvíce pozornosti. Čtení o Mayích je velmi aktuální, neboť na 21.prosince roku 2012 předpověděli ZÁNIK světa. Knihu s názvem 2012 vydává brněnské nakladatelství Jota.

Znojemský deník, 19. 11. 2010, str. 8, rubrika: KULTURA - REGION, oblast: Regionální deníky - JIhomoravský kraj, vyšlo také v: Brněnský deník; Blanenský deník; Břeclavský deník; Hodonínský deník; Vyškovský deník

2012: NOVÁ KNIHA CESTOVATELE STINGLA. CO PŘEDPOVĚDĚLI MAYOVÉ?

Populární cestovatel a etnograf Miloslav Stingl v Praze představil zatím svou poslední knihu nazvanou 2012 s podtitulem Mayové, jejich civilizace a zánik světa. Vypráví v ní o fenomenální indiánské kultuře Ameriky a zamýšlí se nad tím, co vlastně čeká lidstvo a celý svět 21. prosince 2012 v souvislosti s předpovědí Mayů.
Odpověď však čtenáři v knize nenaleznou - závěr si prý musí udělat každý sám. "Nemusí dojít ke katastrofě, možná jen k mravní a duchovní obrodě světa," vysvětlil. I proto by si podle něj každý měl "uklidit" sám v sobě a stát se lepším - má na to 575 dní.
Kniha z nakladatelství Jota vychází prakticky v předvečer Stinglových 80. narozenin, které oslaví v polovině prosince. Jubilující spisovatel proto na křtu v předstihu rozkrojil dort ve tvaru rozevřené knihy a ozdobený indiánskou čelenkou.
Cestovatel Stingl představil novou knihu o mayské civilizaci
Není to tak dlouho, co Stingl své bohaté cestovatelské zkušenosti a znalosti zúročil v knize nazvané Sex v pěti dílech světa. Poutavě v ní popisuje milostné a sexuální praktiky na pěti kontinentech a zabývá se svatebními či zásnubními rituály některých indiánských kmenů a afrických národů, nad nimiž člověk žasne.
"Tyto informace ale mám z druhé ruky," upozornil cestovatel, který v 50. letech navštívil kavkazské republiky SSSR, od 60. let opakovaně pobýval v Americe, Austrálii a Oceánii a absolvoval 14 cest kolem světa. Navštívil 151 zemí a v zahraničí strávil celkem devatenáct let. Jeden indiánský kmen ho dokonce zvolil svým náčelníkem a dal mu jméno Okima neboli "ten, který vede" - proto ta čelenka na narozeninovém dortu.
Cestovatel Stingl představil novou knihu o mayské civilizaci
Kmotrem knihy o Mayích byl Stinglův mladší kolega - cestovatel Jiří Kolbaba, který se na křest vrátil z Japonska; předtím byl už popáté v Mexiku, kde právě mayské památky navštívil. "Je mi velkým vzorem. To, co já dělám, je jen zlomkem toho, co dělá on," řekl o Stinglovi.
Miloslav Stingl napsal 41 knih, které vyšly ve třiceti jazycích ve 239 vydáních celkovým nákladem 17 milionů výtisků. Na svých cestách pořídil stovky hodin obrazových záznamů, které se staly i základem pro televizní seriály.
"Je to pro nás pocta vydávat jeho knihy, i proto chystáme už další," poznamenal majitel nakladatelství Marcel Nekvinda. Upozornil, že Stinglovou knihou o Mayích vstoupilo nakladatelství da dalšího milénia; je totiž 1001. titulem v pořadí.

Lidovky.cz, 25. 11. 2010, rubrika: Kultura

DNES KŘEST NOVÉ KNIHY 2012 OD MILOSLAVA STINGLA

Křest nové knihy 2012 známého cestovatele JUDr. et PhDr. Miloslava Stingla.
Křest bude zároveň spojený s oslavou 80. narozenin tohoto významného českého cestovatele, spisovatele, etnografa a čestného náčelníka indiánského kmene Kikapú.

Křest se uskuteční dnes 25. listopadu 2010 ve 14 hodin v Klubu cestovatelů na Masarykově nábřeží v Praze.
Knihu pokřtí další známý cestovatel a fotograf Jiří Kolbaba.

portalknihy.cz, také na akce-novinky.cz, 25. 11. 2010, rubrika: akce

NOVINKY: KNIHA A FILM
 

Daniel a Mirjam Landovi představili nový snímek Tacho, Miloslav Stingl křtil knihu o mayských vizích.

Foto popis| Křest Téměř osmdesátiletý cestovatel a etnograf Miloslav Stingl včera pokřtil zatím svoji poslední knihu s názvem 2012. V ní se zamýšlí nad tím, co nás podle předpovědí Mayů čeká 21. prosince 2012.

Mladá fronta Dnes. 26. 11. 2010, str. 4, autor: Roman Vondrouš, ČTK, mutace-příloha: Praha, rubrika: Praha společnost, odkaz: zpravy.idnes.cz, oblast: Celostátní deníky 

2012 - MAYOVÉ, JEJICH CIVILIZACE A ZÁNIK SVĚTA

Ve své nejnovější knize popisuje Miloslav Stingl mayské paláce a pyramidy, jejichž tajemství a záhady se snaží rozluštit. Zároveň se ptá, proč Mayové před tisícem let předpověděli, že 21.12.2012 dojde k obrovské katastrofě, která má zničit celý svět.
Velkolepost mayské civilizace je představena na pozadí vyprávění o vlastních návštěvách indiánských měst. Kniha 2012 však nehledí jen do katastrofické budoucnosti, kterou mayští indiáni předpověděli, ale vede čtenáře i do daleké minulosti, do časů, kde v pozdější zemi Mayů žili jedni z nejzáhadnějších amerických indiánů - Olmékové, uctívači jaguárů, kterým proto autor říká „jaguáří indiáni".

Ukázka z knihy: U STUDNĚ SMRTI
K obětní cenote Chichén Itzá přicházeli poutníci ještě dlouho potom, co bylo město Opeřeného hada svými obyvateli opuštěno. Studně smrti totiž teprve učinila z Chichén Itzá to, čím toto město skutečně bylo. Největší, nejslavnější a nejsvětější poutní středisko indiánské Ameriky.
Proto jsem si posvátnou studni stanovil jako poslední, nejpozoruhodnější bod svého zdejšího programu. Střed Chichén Itzá, na němž se zdvíhá pyramida Opeřeného hada, spojovala s obětní cenote Svatá cesta, dvě stě sedmdesát čtyři metry dlouhý a deset metrů široký bulvár, podobný sacbe, mayské bílé cestě, po níž jsem před nedávnem šlapal z Nohcacabu ke Kabážskému oblouku. Cesta z Nohcacabu do Kabáhu byla především spojnicí dvou mayských měst. Svatá cesta naproti tomu spojuje dvě nejsvětější místa v Chichén Itzá - Kukulcanovu pyramidu a obětní cenote. Dnes tu kráčím po kamenech bílé cesty sám, jediný osamělý poutník. Před několika staletími však po ní procházely tisícihlavé zástupy, aby se poklonily Yum Kaxovi, bohu polí a lesů; jejich život, tak jako život každého Indiána, závisel na vodě, vodě, která se na vápencovém Yucatánu udrží jen v takovýchto cenotés; proto prý Yum Kax sídlí přímo tady - na dně studně smrti. Poutníci prosili božského obyvatele obětní cenote o životodárnou vláhu. A aby zaplatili za vodu a za déšť, přinášeli darem nejkrásnější panny a drahé šperky.
Svatá cesta je už očištěna. Dotěrná křoviska ustoupila až za okraj dávné sacbe. Před sto třiceti lety, kdy do Chichén Itzá přišel Stephens se svými přáteli, museli se těžce prosekávat selvou. Nevěsty a zlaté šperky, které si nashromáždil, chránil bůh deště ještě ve Stephensových časech pevným pásem selvy. A tak mohla americko-britská trojice studni smrti jen spatřit, nic víc.

Ten, kdo ji chtěl prozkoumat a poznat, co je pravdy na všech pověstech o zlatých pokladech skrytých ve studni, přišel do poutního města až šedesát let po Stephensově výpravě. Přesto to byl jeden z prvních badatelů, kteří v Chichén Itzá vůbec mohli pracovat. Několik desítek let totiž Chichén Itzá a celý Yucatán ovládali vzbouření Mayové, kteří na území své znovu získané vlasti nevpouštěli žádné bělochy. Indiánští revolucionáři tehdy pobili také rodinu onoho kreolského velkostatkáře, který kdysi Stephense s Cabotem a Catherwoodem na své haciendě tak královsky hostil.

A teď, když se svobodní Mayové stáhli hlouběji do selvy, přichází na mrtvou haciendu nedaleko stejně mrtvého indiánského města muž, kterému všichni prorokují stejný osud: že se z Chichén Itzá, které vzbouřenci teprve nedávno opustili, nikdy nevrátí.

A opravdu - Edward Herbert Th ompson, jak se tento odvážlivec jmenoval, už nikdy Chichén Itzá neopustil.
Thompsona známe už z Labná. Z prohlídky labnaského chultunu, vyschlé vodní nádrže, v níž americký badatel zápasil s hadem - s chřestýšem. Do města opeřeného hada, do Kukulcanovy Chichén Itzá, přišel Thompson více než půl století po Stephensovi. A přece měli ti dva mnoho společného: Stephens nebyl archeolog. Thompson také ne. Stephense přivedly k Mayům zprávy knih a autorů, kterým nikdo nevěřil, a Thompsona přivedlo do nejskvělejšího mayského města jen několik krátkých vět z Landovy zprávy, kterou tehdy rovněž nikdo nebral v potaz. Aby se Stephens mohl do mayských měst vypravit, přijal nejprve úřad konzula Spojených států u vlády tehdejší Středoamerické republiky. Stejně tak Thompson, aby mohl poznat tajemství studně smrti, nastoupil úřad amerického konzula na Yucatánu. Stephens se zapsal do dějin americké archeologie mimo jiné tím, že koupil celé indiánské město. Když totiž s Catherwoodem navštívil ve středoamerickém pralese první z mayských středisek, město Copán, přihlásil se mu v nedaleké vesničce majitel těchto trosek a předložil mu dokumenty, které dosvědčovaly, že je vlastníkem této části pralesa, a tedy i města, které se v něm rozkládá. Stephensovi nezbylo než celé indiánské město od jeho vlastníka za padesát dolarů odkoupit. Na oslavu uzavření kupní smlouvy musela tehdy Jeho Excelence zplnomocněný ministr Spojených států amerických uspořádat pro všechny obyvatele pralesní vesničky pořádný banket; teprve potom mohl nový „majitel" Copánu v troskách svého města pracovat. Totéž musel o šedesát let později učnit Thompson. Aby mohl ověřit pravdivost Landovy zprávy o pokladech ukrytých na dně studně smrti, musel nejprve zakoupit od potomků původního majitele haciendu, na jejíchž pozemcích leží jak obětní cenote, tak všechny budovy Chichén Itzá.

Křest 2012 v Klubu cestovatelů
Dort ve tvaru indiánské knihy, vystoupení orientální tanečnice a povedený křest vlastní knížky, to byly dárky, které cestovatel, etnograf a spisovatel Miloslav Stingl dostal ke svým nadcházejícícm osmdesátým narozeninám. Knížku křtil Jirka Kolbaba za účasti majitele Nakladatelství JOTA, které knihu vydalo jako svou 1001. publikaci.
U sklenky šampaňského si Miloslav Stingl s Jirkou Kolbabou a novináři cestovatelských časopisů povídali o snaze současných indiánských kmenů neztratit veškerou kulturní tradici, o mayském písmu a kalendáři - a také o jeho poselství, které očekává "zásadní změnu" 21.12.2012 - bude to konec světa a nebo jeho obroda? Pokud obroda, je na čase s ní začít. Abychom to stihli.

HedvabnaStezka.cz, 4. 12. 2010, autor: admin, rubrika: Rady na cestu
 

ZBRKLÝ MODIGLIANI  -  HLASY †
 

Na nedávný křest své nové knihy s názvem 2012 přišel s počínajícím zápalem plic: "Jsem ve stavu nemocných a podle lékařů umírám!" Svých osmdesátin se etnograf MILOSLAV STINGL 19. prosince samozřejmě dožije – člověk, který strávil dvacet let na cestách, má podobně jako jeho vzor a kolega Miroslav Zikmund pěkně tuhý kořínek. Stingl navštívil 151 zemí všech kontinentů, američtí Indiáni kmene Kikapú ho zvolili svým čestným náčelníkem a jeho knihy vyšly celkem ve 251 vydáních a 31 jazycích v celkovém nákladu přes 16 miliónů výtisků. Aspoň můžeme-li věřit údajům Stinglova vydavatele, brněnské Joty, jež přichází s jeho již zmíněnou novinkou 2012: Mayové, jejich civilizace a zánik světa a znovu vydala úspěšnou publikaci Sex v pěti dílech světa. "O té vždycky říkám, že jsem ji napsal na základě informací z druhé ruky," vtipkuje oslavenec. Pane Stingle, nevěříme; a taky smekáme a blahopřejeme.

Reflex, 16.12.2010, autor: kat, str.: 83, rubrika: LABYRINT KULTURY, oblast: Časopisy - společnost a životní styl

MLADÝ OSMDESÁTNÍK MILOSLAV STINGLl
 

Vysoké kulaté životní jubileum oslavil etnograf, cestovatel a spisovatel Stingl příslovečně. Křtem své další knihy, kterou v předvánoční čase vydalo nakladatelství JOTA. Vynikající obsažná publikace, bohatě ilustrovaná, nese stručný název: Miloslav Stingl ¬ 2012, s podtitulkem Mayové, jejich civilizace a zánik světa. V čase křtu knihy, která se mj. čte jako detektivka, nás dělilo od předpovídané katastrofy naší civilizace 577 dní. Dojde ale k ní, či ne? Sám spisovatel Stingl krčí rameny. Co je však rozhodně jisté, že nám ještě troška času zbývá alespoň k morální očistě. Nepropasme ji... Sedět ve společnosti tohoto úžasného člověka, a mít možnost s ním besedovat, je báječná věc. Tato chodící encyklopedie, cestovatel, spisovatel a badatel je nejpřekládanějším českým spisovatelem. Jeho knížky vyšly celkem v 251 vydáních a 31 jazycích, v celkovém nákladu přesahujícím 16 milionů výtisků. Během svých etnografických výprav navštívil 151 zemí všech kontinentů. Jak známo, Stinglova literární tvorba je neobyčejně pestrá s ohromným tvůrčím záběrem. Oblíbeným tématem je mu ale především Oceánie a přiblížení kultur Ameriky. Cestovatelské prožitky se v ní prolínají se snahou popularizovat nejnovější vědecké poznatky. Miloslav Stingl prvotřídně ovládá nelehké umění živým reportážním jazykem popsat a přiblížit čtenáři minulost i přítomnost sledovaných etnik. Jeho knihy nejsou suché popisy, nýbrž napínavé čtení. Vydejme se tedy s knihou "2012" společně za tajemstvím indiánských měst a indiánských pyramid. Publikace nám na 270 stránkách představí jejich civilizaci jako nesmírně vyspělou, což platí zejména o Mayích, jimž věnuje nejvíce pozornosti, neboť je považována za nejpozoruhodnější a nejinteligentnější z kultur předkolumbovské Ameriky. Je nutné závěrem těchto několika řádků připomínat, že čtení o Mayích je velmi aktuální, neboť na 21. 12. 2012 předpověděli zánik světa? 

Foto: Snímek MIROSLAV FESZANICZ 

Haló noviny, 31.12.2010, autor: Ivan Černý, str. 12, mutace-příloha: OBRYS KMEN, rubrika: Týdeník pro literaturu a kulturu, sblast: Celostátní deníky

CESTOVATEL STINGL BUDE PODEPISOVAT

BRNO  - Autogramiádu knihy nazvané 2012, jejímž autorem je známý cestovatel JUDr. et PhDr. Miloslav Stingl, připravilo na zítřejší den brněnské nakladatelství Jota.
Akce se uskuteční v 16 hodin v Knihách Dobrovský na Joštově ulici v Brně. Autogramiáda bude zároveň spojená s besedou s tímto významným spisovatelem, cestovatelem, etnografem a čestným náčelníkem indiánského kmene Kikapú. Miloslav Stingl se v nové knize vydává za tajemstvím indiánských měst a indiánských pyramid a řeší problematiku Mayů, jejich civilizace a zániku světa.

Mladá fronta DNES, 11. 1. 2011, str. 7, autor: (mlk), mutace: Jižní Morava, oblast: Celostátní deníky

MILOSLAV STINGL: NÉKTERÉ KMENY MI NABÍZELY, ABYCH POZOROVAL JEJICH SEXUÁLNÍ AKT

Autogramiáda a následná beseda s autorem, jehož nepřešel humor ani po 80. roce života, proběhla ve spolupráci s nakladatelstvím JOTA v Brněnském knihkupectví Dobrovský 12. ledna. Ke konci loňského roku vydal Stingl svůj nejnovější hit nazvaný 2012: Mayové, jejich civilizace a zánik světa. V rozhovoru jsem se snažila zjistit nejen o čem kniha je a jaký má názor na kmen Mayů a konec světa.

Měl jste někdy na svých expedicích strach?
Nerad se vrhám do nebezpečí, protože člověk musí vědět, co si může dovolit a co už je za hranou. Nikdy bych si ale na expedici nevzal někoho, kdo by mi řekl, že se ničeho nebojí. Strach totiž musí být. Jednou nám na plavbě po Rudém moři začala hořet strojovna. To jsem se opravdu bál, protože několik dalších dní se loď nemohla pohybovat. Nemohli jsme do moře, nemohli jsme nic dělat. Naštěstí se nás ujala flotila ze Saúdské Arábie. Odtáhli nás na břeh, kde nám půjčili šaty, král nám dokonce půjčil letadlo, kterým jsme odletěli do Frankfurtu. Tehdy jsem měl opravdu hrůzu i kvůli strachu a depresím ostatních.

Kde se vám z vašich cest nejvíce líbilo? Kam byste se znovu vrátil?
I když se to bude zdát zvláštní, nejraději to mám v České republice. Líbí se mi Brno, které je krásné díky báječné atmosféře a krásnému okolí. Například Letovice, ty jsem obdivoval i z vlaku, kterým jsem dnes přijel. Mám rád i Karlovy Vary, ve kterých jsem vyrůstal. Samozřejmě mám rád i Prahu, kde nyní žiji, dokonce jsem o ní vydal i knihu.
Nejvíce vzpomínek mám ovšem z jedné expedice, kterou jsme natáčeli z letadla. Byl to skvělý zážitek pozorovat vše z vrchu.

Kdo vás doprovází na vašich cestách? Vybíráte si s sebou někoho?
Jsem samotář, takže jezdím zásadně sám. Mám pro to i své důvody. Jen někdy s sebou potřebuji kameramana, takže jede se mnou.

Jaké období je pro výjezd na expedici nejlepší?
Člověk se musí hlavně důkladně připravit, zjistit si vše o tamním počasí a podobně. Nejhůř dopadá nepřipravený člověk.

Co vás přivedlo ke studiu etnologie?
Už jako malý jsem chtěl cestovat. Ve čtyřech letech jsem už uměl číst a od osmi jsem četl cestopisy. Moje první cesta po vodě vedla přes Ústí nad Labem do Děčína. Věděl jsem, že se tam podle pověry ukrývají Indiáni. A tak jsem je šel hledat. Nikde jsem je ale neobjevil, tak jsem si řekl, že je v Česku asi opravdu nenajdu.

Kterými všemi jazyky se umíte domluvit?
Umím se domluvit přibližně šestnácti až sedmnácti jazyky. V první řadě je to angličtina, španělština, italština, francouzština, němčina a latina. Prostřednictvím dětí se vždycky v dané zemi snažím přiučit novým jazykům, jako je třeba papuánština. Mým nejoblíbenějším je ale asi ta španělština. Mám velice rád románské jazyky, ale bez angličtiny to v dnešním světě opravdu nejde.

Mezi vaše poslední knihy patří i dílo Sex v pěti dílech světa. Jak jste při jeho psaní postupoval?
Čerpal jsem z teoretických pramenů, šetrně jsem se ptal i mnoha kmenů. Někteří mi dokonce nabízeli pozorování při aktu, dokonce i svou manželku – to je u nich běžné. Já ovšem odmítal a jednou jsem se vymluvil na svoje náboženství, které mi to zakazuje. Jeden náčelník mi na to tenkrát odpověděl: „To je ale blbý náboženství!“ V Polynésii se děti učí o sexu, jako se u nás ve škole učí počítat a psát. Děti se svolají a koukají na rodiče. U nich jsou takové věci běžné.

Vaše nejnovější kniha vypovídající o roce 2012 je žhavým tématem. Jak se stavíte ke konci světa, který Mayové předpověděli?
V knize píšu o tom, že rok 2012 nemá přinést konec světa. Mělo by se jednat pouze o jakýsi astronomický jev. Jeden kmen třeba věří na to, že se objeví tzv. Černá hvězda, která se po několika letech objevuje. Jedná se spíše o katastrofické představy. Jednou z nich je i nebeský krokodýl, který chrlí obrovské množství vody, což by mohlo způsobit povodeň. Ovšem hlavní úlohu v roce 2012 by měla splňovat i duchovní očista. Po tomto roce se očekává, že budeme lepšími lidmi, projdeme mravní očistou a duchovní obrodou. Opravdu si nemyslím, že se jedná o katastrofu.

Co si myslíte o kmenu Mayů a dalších kmenech, se kterými jste se seznámil? Jací vlastně takoví lidé jsou?
Bezesporu jsou neuvěřitelně magičtí. Patří mezi nejvyspělejší indonéskou civilizaci. Vymysleli dokonalý kalendář, který obsahuje události za posledních 5200 let a je z něj vlastně odvozena katastrofa na 21. prosinec 2012. Opravdu rád se k nim vracím, chtěl bych jim vzdát čest.

Co je pro kmen Mayů typické? Čím se vyznačují, jak je vlastně rozeznáme od jiných kmenů?
Rozhodně jejich obrovskou kulturou a celou civilizací, o které se hodně zmiňuji ve své knize.

Je známo, že jste se stal náčelníkem jednoho indiánského kmene. Co jste vlastně musel podstoupit?
Toto se stalo naprosto neočekávaně. Žil jsem kdysi v kmeně Kikapú, kde jim později umřel náčelník a tak potřebovali nového. Proto napsali na velvyslanectví ve Washingtonu. Ti si ale s takovou žádostí nevěděli rady a tak napsali na ministerstvo zahraničních věcí. Ti si ovšem také nebyli jistí se jmenováním evropského náčelníka a tak dali vědět do naší Akademie věd, která sehnala mou sekretářku. Když se mě ptala, zda bych s touto nabídkou souhlasil, bylo zrovna 1. dubna, neboli Apríl, takže jsem jí opravdu nevěřil. Když mi ale volalo ministerstvo, byl jsem v opravdové euforii a tak jsem souhlasil. V Praze potom proběhla korunovace. Dostal jsem čelenku, která je nyní k vidění v Lednici. Přidělili mi náčelnické jméno Okima, což v překladu znamená Vůdce, ale v Česku raději říkáme Ten, který vede.

Co ještě nemáte probádaného, ale chtěl byste?
Rád bych více prozkoumal malé ostrůvky v Mikronésii. Jsou ovšem velmi odlehlé, takže je potřeba vrtulníku nebo lodi. To ovšem záleží na mé finanční situaci.

Co máte v plánu do budoucna?
Mám rozepsanou knihu Voo-doo, Zombie, karneval, kde zmiňuji černošskou kulturu nebo zemětřesení na Haiti.
Také bych se chtěl v roce 2011 vrátit k Papuáncům na Novou Guineu. Kmen Kumu je moje srdeční záležitost. Má až 760 etnik, je to úžasné. I když chodím o hůlce, v pralese a tamních horních vysočinách běhám jako mladík. Ovšem opravdu záleží na mé zdravotní i finanční situaci.

Miloslav Stingl je jedním z největších badatelů v České republice. Procestoval skoro celý svět. Zažil strach a dobrodružství, dočkal se ocenění v mnoha koutech země.
Napsal 41 knih, které vyšly ve 239 vydáních v nákladu téměř 17 miliónu výtisků, 18 měsíců učil na univerzitě na Havaji. Spolupracoval s rozhlasem, tiskem i Českou televizí, která z jeho materiálů odvysílala seriál Kolem světa s Miloslavem Stinglem. Stingl je však především muž s obrovskou pílí a chtíčem probádat vše neprobádané.

Topzine.cz, 14. 1. 2011, autor: Veronika Jílková
 

2012 - MAYOVÉ, JEJICH CIVILIZACE A ZÁNIK SVĚTA

2012 – Mayové, jejich civilizace a zánik světa, Jota, 272 str., ISBN 978-80-7217-775-2

Zdá se, že číslo 2012 je aktuálním hitem knižního trhu. Tituly, které ve svém názvu zahrnují tuto číslici, se v poslední době množí jako houby po dešti a zaplavují prodejní pulty převážně "záhadologickou" literaturou balancující někde na hranici mezi fakty a fikcí. Snadno by se v této záplavě dala přehlédnout nová kniha Miloslava Stingla, v níž tento známý český cestovatel a etnograf vypráví o svém putování za klenoty pradávné mayské civilizace, jedné z nejvyspělejších kultur jihoamerických dějin. Autor popisuje mayská města, tajemné indiánské stavby, velký díl pozornosti věnuje pozoruhodné architektuře a kultuře Mayů, což se neobejde bez úvah o smyslu mayského proroctví a roku 2012, kdy končí mayský kalendář. Stejně jako v jiných svých knihách i tentokrát Stingl čtivě kombinuje cestopisnou prózu s popularizací výsledků vědeckého bádání.

Literární noviny, 20. 1. 2011, str. 19, autor: Ivan Matějka, Taťána Janušová
 

MAYOVÉ, JEJICH CIVILIZACE A ZÁNIK SVĚTA - RECENZE

Mayská civilizace upoutala lecčím. Pyramidami, matematickými výpočty, lidskými oběťmi i dokonalým kalendářem. Právě on se stane letos a příští rok jistým mediálním trhákem. Blíží se rok 2012 na jehož konci má podle Mayů má přijít konec světa. Publikace na toto téma se již zpracovávají. O něm ale Stinglova kniha není.
Pokud se v minulých desetiletích jinoch, chlapec či muž u nás zajímal o Indiány, musel se potkat s knihami Miloslava Stingla. Zatímco komunistická rétorika líčila Indiány (zejména ty severoamerické) jako utlačované etnikum bojující za sociální spravedlnost a Karel May se věnoval vyfabulovaným „indiánským“ historkám, jež mnozí hoši (včetně autora těchto řádků) brali vážně, psal Miloslav Stingl etnografické, populárně naučné publikace. Jeho zatím poslední publikace, Mayové, jejich civilizace a zánik světa, si klade ambice seznámit čtenáře s kulturou středoamerických Mayů. Čtenář nevstupuje do jejich světa přímo, ale skrze jiné etnkum - Olméky, které M. Stingl nazývá podle jejich hlavního symbolu Jaguářími Indiány. „Jedni hledají pravlast Jaguářích Indiánů ve středním Mexiku, jiní ve státech Guerrero a Morelos při pobřeží Pacifiku. Myslím si však, že pravdu mají ti, kdo hledají původní domov Olméků právě zde, v jižním Varacruzu a jižním Tabascu.“ M. Stihl „zavadí“ i další populární středoamerickou kulturu Toltéky, díky čemuž se čtená například dozví, jak se padělala toltécká měna (kakaové boby) či kolik stál otrok na celý život či lehká děva na jednu noc.

Ačkoli nejvíce podrobností věnuje autor zachovalým „hmotným statkům“, tedy architektuře mayských měst, nechybí zajímavé detaily z běžného života. „Podle Mayů nikdy netrpěla společnost, ale vždy jen jednotlivec. A tak logicky jediným holhopovým výrokem (holhop = soudce) mohlo být pouze zjištění viny, trest měl vykonat postižený nebo jeho příbuzný. Kde a kdy to už záleželo na vůli poškozených. V mayském zvykovém právu platila zásada oko za oko, zub za zub. Zloděj tedy musel okradenému způsobenou škodu nahradit vlastní prací nebo zaplatit cenu ukradené věci v kakaových bobech. Vraha směli zabít příbuzní zavražděného. I když nešlo o vraždu, ale zabití z nedbalosti, viník musel zemřít.“ Popis krvavých obětí, jež se do kultury Mayů dostaly skrze Toltéky, převzal autor z líčení biskupa Landy. „Vybraný muž byl připoután k mučednickému kůlu. Potom k oběti přistoupil kněz, rozřízl jí nožem přirození a prýštící krví potíral sochy boha na jehož počest byl obřad konán.“ Poté byl chudák už „jen“ zastřelen šípy. Dalšími způsoby bylo mimo jiné vyříznutí ještě tepajícího srdce (opět připisováno Toltékům) či shazovaní do cenotů – podzemních jeskyní naplněných pitnou vodou. Biskup Diego de Landa, středoamerický Koniáš se znechuceně pozastavoval nad hromadným bolestivým rituálem během něhož si mužové provlékli probodenými penisy lano a svázáni společně tancovali. Jedná se o hezkou ukázku kulturního „šoku“, neboť stejně nechápajícněby se asi tvářili Mayové při popisu upalování vesnických léčitelek coby čarodějnic. Přírodní léčitelé, šamani, totiž byli u Indiánů na sociálním žebříčku velmi vysoko a měli zásadní vliv na běh společenského života. Landovou zásluhou se z tisíců mayských knih (kodexů) zachovaly pouhé tři, přičemž českého zájemce lze odkázat na ten nejbližší do drážďanské zemské knihovny. Mnohem jednodušší je stáhnout si ho z webu FAMSI ( Foundation for the Advancement of Mesoamerican Studies. Inc.) Ale zpět k biskupu Landovi. Křesťan ničící vzácné písemnosti se tak stal „náhradním zdrojem“ informací o životě indiánské civilizace. Samozřejmě v tom nebyl sám, na likvidaci mayské kultury se podíleli dobyvatelé ve velkém. Nebýt křesťanské intolerance (ještě ve 20. století existoval pro katolické křesťany seznam zakázané literatury – Libri Prohibiti), mohlo by být rozkrývání tajů mayského etnika mnohem dál.

Ten, kdo v nedávné době pobýval v některém z popisovaných měst, snadno pozná, že kniha je vypracovaná ze zápisků staršího data. „K hrobce velikého krále, k indiánským pyramidám na Yucatánu i při vodnaté Usumacintě přicházejí většinou jen badatelé. Ale jednou, až se doširoka otevřou brány i k této odlehlé, zapomenuté části Střední Ameriky, poputují sem jistě lidé ze všech končin světa.“ Palengue i podle autora „zapomenutý“ Dzibilchaltun má dnes své vlastní muzeum a cestovní kanceláře včetně českých lákají své klienty na prohlídku mayských pyramid. Fotografie mayských památek vítají návštěvníka už při příletu na letiště v Mexico City a běžně se dá koupit populární i naučná literatura přibližující život středoamerických etnik včetně do angličtiny přeložených zápisků biskupa Landy.

Knize by slušela pečlivější redakční práce. Nedocházelo by k tak zbytečným chybám, jako je opakování stejného textu (ctrl C + ctrl V). V doslovu se sice dočtete, že k číslování stránek bylo použito mayských číslovek, ale na stránkách je budete hledat marně. Na každé stránce jsou sice mayské symboly, ale nejsou to číslovky a navíc jsou na všech stránkách stejné. Samotné číslovky najdete jen u jednotlivých kapitol. Vzhledem k tomu, že Mayové používali systém dvacetinný a nikoli desetinný, na který jsme zvyklí, dost by do číslování stránek znepřehlednilo. Dvacet kapitol knihy odpovídá dvaceti dnům mayského kalendáře, přičemž každá kapitola je uvedena reprodukcí díla některého z mayských umělců. Fotografická část nabízí 15 barevných fotografií. Je věčná škoda, že je na nich představeno pouhých 5 mayských měst ze zhruba 150 objevených. Navíc se jedná o ta nejznámější a na několika snímcích je ukázáno totéž místo jen z různých úhlů.
Kniha částečně mystifikuje názvem. Těžko říct, zdali si jej prosadil autor nebo jde o marketingový záměr nakladatelství hrající na zvýšený zájem díky blížícímu se roku 2012. Na čtenáře je to trošičku podvod, protože M. Stingl se o mýtu zmiňuje naprosto okrajově v souvislosti s počítáním let mayského kalendáře. Poslední slova knihy zní: „Co přesně se stane 21. prosince 20112 to ovšem já – i když se Indiány zabývám čtyřicet let – nevím. Ayové si tuto nadcházející katastrofu představovali různými způsoby: například v nejlépe zachovalé mayské knize, v onom drážďanském kodexu, si jeho indiánský autor v poslední kapitolce představuje katastrofu jako jakousi novou potopu světa. Z „úst“ nebeského krokodýla se na zemi řítí nebeské proudy vody. V tomto „drážďanském“ pojetí by tedy konec světa v roce 2012 by konec světa mohla způsobit jakási nová potopa biblických rozměrů.“ Toť vše o konci světa, který se dostal do názvu 270stránkové knihy. Datum bude v prosinci příštího roku atakovat stránky bulvárního tisku. Pokud se chcete dozvědět podrobnosti o Mayi předpovězený konec světa, kupte si jinou knihu. Porce fantasmagorických spekulací se vám od M. Stingla nedostane, od toho jsou jiní autoři. Například Erich von Dänikan, zmiňovaný v první kapitole, který očekává (jak jinak) v roce 2012 přílet mimozemšťanů.

Psát populárně naučnou literaturu se musí umět a jak dokazují překlady do 31 jazyků, M. Stingl to umí. Dobře ví, že Mayové nejsou mrtví, jen krutým způsobem asimilovaní. Americká CIA tvrdí, že počet indiánských míšenců (tedy lidí s různým podílem indiánské krve) se v Mexiku pohybuje kolem 60%. Knihu ocení každý, kdo Mexiko navštívil. Pro ty, kdož se na mexický Yucatán teprve chystají je vynikajícím průvodcem (je v ní mnohem více faktů, než vám poskytne klasický Lonely Planet či Rough Guide) a hodí se i do knihovničky čtenáře, jež obdivuje středoamerickou indiánskou kulturu „jen z povzdálí.“ Čechů nadšených indiánskou architekturou v Mexiku je rok od roku víc. Pro obrovský objem faktů, místy poměrně podrobný popis navštívených měst a minimum spekulací má publikace spíš naučný, než dobrodružný charakter, byť příběhy jednotlivých archeologů rozhodně nepostrádají napětí. Množství znalostí o středoamerických civilizacích se rok od roku zvětšuje a Stinglova kniha je nádherným vstupem nejen pro laického zájemce.

Stingl Miloslav: 2012 Mayové, jejich civilizace a zánik světa, BRNO 2010, 272 stran, ISBN 978-80-7217-775-2 

blog.respekt.cz, 27. 1. 2011, autor: Topi Pigula, šéfredaktor magazínu o cestování TravelFocus

 
Skrýt celou recenzi