Irving Stone
Jack London - Námořník na koni

NÁMOŘNÍK NA KONI
 

Co myslíte, je protizákonné některé myšlenky vůbec číst, a tedy i přečíst? A vůbec, smí se něco podobného dostat na papír? A vydat? O čem to píši? No přece..., ale citujme: Uprostřed největší vřavy, kterou rozpoutal svými socialistickými názory, vydalo nakladatelství Macmillan jeho knihu ,Třídní boj`. Vzbudila tak velký zájem, že vyšla v dalších vydáních v červnu, v říjnu a v listopadu - úžasný úspěch knihy revolučních statí v zemi, kde se zuřivě popíralo, že něco takového jako třídní boj vůbec existovalo, kde se socialismus zesměšňoval a opovržlivě zlehčoval, kde se prohlašoval za mnohohlavou hydru, která požírá svá mláďata... Kdo vlastně může být autorem? Kdo si v České republice dovolil napsat něco takového, a vůbec vydat? Ne přátelé. Nejde o českého pisatele, nejde ani o Českou republiku. Tady třídní boj není, je zakázán zákonem, dokonce i ono slovní vyjádření může být trestné. Odvahou je vlastně vydat i český překlad knihy zahraničního autora,jenž si něco podobného dovolil napsat. Ale nenapínejme: Autorem je světoznámý spisovatel životopisných románů Irving Stone, kniha se jmenuje Jack London-námořník na koni a jedná o tomto velikánu světové literatury žijícím na rozhraní 19. a 20. století. Pochopitelně ono hodnocení se týká výše zmíněné země, tedy Spojených států amerických, i když klidně by se mohlo týkat České republiky, protože tady se o socialismu hovoří v oficiálních médiích a vládních kruzích úplně stejně negativně jako v době Londonově v USA. Dokonce se stejně učí i děti, ty nejmenší, ve školách. Největší odvahu, právě pokud jde o naši zemi, projevilo však vydavatelství Jota, které ji nabídlo čtenářům, aniž by vynechalo třeba zmíněnou větu, jak se dnes děje třeba u slavné Plevovy dětské knihy. Nechme však stranou situaci u nás a jednosměrně zaměřené myšlení snažící se potlačit všechny jiné názory, myšlení, jež si osobuje právo měnit dějiny a dokonce zavrhovat ty, které si svět stále ještě cení. Jsou země, a jde také o svět kapitalistický, svět, v němž stále existují třídy, svět, kde jedni mají milionové či příjmy či majetky a druzí žijí na pokraji bídy, anebo už úplně v jejím náručí, a smí se o tom mluvit. Ale nám jde o knihu Irvinga Stona, o velikém spisovateli socialistického přenámořníka lovícího svědčení , v Tichém oceánu, hledače zlata na Aljašce, trampa, jenž projel celou Amerikou, člověka, jenž neměl ani cent, aby po čase měl statisíce, jež utratil za přátele, nesmyslné nápady, člověka, jenž se pokusil na své lodi objet svět a jenž se cítil šťastný na svém ranči a se svými koňmi. Zjednodušuji? Jistě. London však skutečně prožil řadu životů a mnohé své zkušenosti zúročil ve svých povídkách a románech. Není snad člověk, jenž, vlastně sto let po Londonově smrti, by některou neznal a snad i nechtěl s ním prožít alespoň část jeho dobrodružného života. Irving dokonale, téměř jako by rentgenem, si prosvítil Londonův život. Zachytil všechny peripetie a dokázal, že čtenář je prožívá s ním. Nejde o literaturu faktu, jde o životopis plný myšlenek a hledání. A čtenář hledá nejen s Irvingem, ale i s Londonem. V tom je kniha nesmírně cenná a vlastně i čtivá. Nemusíme se vším, co velký Jack prožívá, pro co se rozhoduje, souhlasit, ale trpíme s ním, radujeme se s ním. Přiznávám, že osobně jsem knihu přečetl nejen kvůli výše zmíněnému odstavci - takových je v knize více - ale pro ony prožitky, pro ona dobrodružství, pro Jackovy bolesti a nadšení, skoro na jeden zátah. Proto dík Jotě za ni.

Haló noviny, 9. 8. 2010, str. 4, autor: Jaroslav Kojzar, rubrika: Historie, mutace: Naše pravda, oblast: Celostátní deníky
Skrýt celou recenzi