Katherine Pancolová
Žluté oči krokodýlů

Jak se stát středem pozornosti

Katherine Pancolová: Žluté oči krokodýlů. Přel. Daniela Veškrnová, Jota, Brno, 2011, 605 s.

I ve Francii se na vrcholu žebříčků nejprodávanějších románů drží knihy spisovatelů píšících jednoduché a úsměvné příběhy ze života. Takové publikuje i Katherine Pancolová: její romány popisují spletité životní cesty obyčejných lidí a jsou z velké části inspirované autorčiným vlastním životem.

Pancolová se narodila před padesáti sedmi lety v marocké Casablance. Ve čtyřech letech s rodiči odešla do Francie, kde po maturitě vystudovala francouzštinu a latinu. Souhrou náhod se po dvou letech, kdy učila na gymnáziu v Lausanne, vrhla na novinařinu a začala pracovat pro francouzský týdeník Paris Match. Dva roky nato stála u zrodu ženského časopisu Cosmopolitan. V roce 1979 pak na žádost nakladatele vydala román Moi d’abord (Nejdřív já), který sklidil velký úspěch. Pancolová tedy odjela do New Yorku, kde na Kolumbijské univerzitě navštěvovala kursy tvůrčího psaní. Tam se nejenom dozvěděla, jak napsat dobrou povídku, román či scénář, ale také se seznámila se slavnými spisovateli a scenáristy. V Americe napsala romány La Barbare (Barbarka), Scarlett, si possible (Tak třeba Scarlett) a Les hommes cruels ne courent pas les rues (Kruté muže abys pohledal). Vdala se, narodily se jí děti a s manželem se odstěhovala do Francie, kde se ale rozvedli. Pokračovala v psaní románů, vydala například knihy Vu de l’extérieur (Viděno zvnějšku), Une si belle image (Takový krásný obrázek), Encore une danse (Ještě jeden tanec)... Začala cestovat po celém světě, natáčela rozhovory jak se známými osobnostmi politické scény (Lionelem Jospinem, Jacquesem Chiracem), tak s filmovými hvězdami (Meryl Streepovou, Vanessou Paradisovou). Zážitky z cest a zkušenosti ze svého osobního života Katherine Pancolová nejvíce zúročila v románové trilogii o Joséphine Cortèsové a jejích dvou dcerách Hortense a Zoe (Les yeux jaunes des crocodiles, La valse lente des tortues a Les écureuils de Central Park sont tristes le lundi). V Čechách právě vyšel první svazek této trilogie,Žluté oči krokodýlů, na další, Pomalý tanec želv a V pondělí jsou veverky v Central Parku smutné, si budeme muset ještě počkat. ZaŽluté oči krokodýlů Pancolová ve Francii získala v roce 2006 ocenění Prix Maison de la Presse.

Českému čtenáři je Katherine Pancolová známa zejména jako autorka biografie o Jackie Kennedyové Tvář za obrazem. Jackie Kennedyová 1929–1994, kterou v překladu Terezy Horvátové vydala Mladá fronta v r. 1999.

Žluté oči krokodýlů

V románu Žluté oči krokodýlů Pancolová vypráví příběh obyčejné francouzské rodiny z Paříže, jejíž život zcela převrátí naruby odchod otce za milenkou. Stydlivá a nesebevědomá Joséphine se najednou sama musí postarat o dospívající dceru Hortense a malou Zoe, uživit rodinu a splatit dluhy, které ji manžel Tonio zanechal. Joséphine, povoláním historička – odbornice na středověk a zejména 12. století, se nemůže opřít ani o svou rodinu. Matka se podruhé velmi dobře vdala a její hlavní zálibou je vystavovat na odiv svůj přepych, navíc dává dost důrazně najevo, že je Joséphine neschopná šedá myš a že má daleko raději svou druhou, úspěšnější dceru Iris. Ta sice vystudovala prestižní vysokou školu ve Spojených státech a čekala ji hvězdná kariéra režisérky, ale pak dala přednost sňatku s velmi bohatým a vlivným Philippem Dupinem. Ve svých čtyřiceti letech je velmi bohatá, ale neuvěřitelně se nudí. Sestrou Joséphine pohrdá stejně jako matka, vysmívá se jejímu zájmu o historii. Jediné, co ji děsí, je strach ze stáří, to, že již nikdo nebude obdivovat její krásné modré oči a havraní vlasy, že prostě přestane být středem pozornosti. Proto si na večeři s nakladatelem, kam doprovází manžela, vymyslí, že píše román. Jako jediné téma ji napadne to, co tak často slýchá od své sestry – žena ve 12. století. Společně s touto lží se jí však v hlavě zrodí i ďábelský plán, jak tuto knihu doopravdy vydat. Uvědomí si, že Joséphine potřebuje peníze a naprosto zoufale shání práci. Iris tedy neváhá, přemluví nakladatele a nakonec i svou sestru Joséphine. Ta kývne na to, že napíše román pod sestřiným jménem.

Hlavní zápletkou románu je tedy tato Irisina lež a tajná dohoda mezi sestrami, která jedné zajistí slávu a druhé peníze. V knize se ale seznamujeme s celou řadou postav, z nichž každá prochází ať již radostným, či neúspěšným životním obdobím. Katherine Pancolová tyto postavy s citem vykresluje, až máme pocit, že jsme součástí knihy, že s knihou žijeme. Ustředním tématem románu je totiž život sám. Celý příběh je psán velmi čtivě a jednoduše, spisovatelka nás dovedně vtáhne do děje a nepustí nás až do poslední strany. S Joséphine a celou její rodinou se potom jen neradi loučíme.

Ve Francii se Katherine Pancolová v loňském roce objevila na špičce mezi nejprodávanějšími autory, snadno dostihla takové hvězdy, jako jeMarcel Lévy či Guillaume Musso. Její knihy jsou velmi oblíbené, dokážou totiž oslovit snad každého. Začtou se do nich jak milovníci romantických příběhů, tak ti, jež zajímá historie a středověké romány. Maminky se ztotožní s Joséphine či Shirley, dospívající pak s jejich dětmi – Zoe, Hortense a Garym. I proto bývá Katherine Pancolová často přirovnávána k další i u nás překládané a známé francouzské spisovatelce Anně Gavaldě – společný je jim jak zájem o všednodenní problémy běžných lidí, s nimiž se čtenář snadno ztotožní, tak přístupný styl, jakým své příběhy píší.

Samozřejmě se najdou i odpůrci románů této spisovatelky. Považují ji za nezajímavou, její příběhy odsuzují jako banální, knihy se jim zdají být jedna jak druhá. Nicméně Katherine Pancolová píše o každodenním životě, a protože ho umí podat velmi lehce a úsměvně, nikdo od ní neočekává hluboké filozofické reflexe. Naopak s blížícím se létem hledají čtenáři knížku na volný čas, kterou Žluté oči krokodýlů bezesporu jsou.

***

Lukáš KADEŘÁBEK, Moje psychologie, náš tip, 03.05.2011, s. 149

Ač je rodina základ státu a měla by nám být bezpečným přístavem, soužití mezi jejími členy nebývá vždy ideální.

Na vlastní kůži to zažívá i šarmantní čtyřicátnice Joséphine, která právě prožívá pořádně komplikovaný rozvod, čelí finančním problémům a život jí notně ztěžuje i pubertální dcera, matka tyranka a vachrlatý vztah s věčně intrikující sestrou.

To vše se pak odráží v jejím nízkém sebevědomí a pocitu, že je opomíjena i přesto, že právě napsala knihu, která se skvěle prodává. Jak se ale říká, vše zlé je pro něco dobré a hrdinka tohoto svižného a poutavého románu (nebo možná spíše rodinné ságy) díky všem těm klackům pod nohama, zdá se, konečně objevuje své pravé já.

***

Atraktivní román o ženách. Ale moc laskavý k nim není

Alena SLEZÁKOVÁ, Mladá fronta Dnes, 23. 4. 2011, příloha Víkend

Joséphinin manžel Antoine tak dlouho hledá nehledá práci, protože nic mu není dost dobré, až ho manželka vyhodí a on skončí s milenkou v Africe na krokodýlí farmě vlastněné Číňany. Jednou srovnává Joséphine s milenkou a dospěje k následujícímu závěru: "Ženy se tak dobře naučily být silné, že jim narostl krunýř. Jsou tak nelítostné, že jsou občas i kruté." Myslí ten odsudek Katherine Pancolová, francouzská autorka veleúspěšného románu Žluté oči krokodýlů (jen ve Francii se ho prodalo více než milion výtisků), vážně?

Vezmeme-li její postavy jednu po druhé, jakžtakž obstojí pouze historička, expertka na 12. století Joséphine, i když by možná ráda vyměnila kus svého myšlení za kus sestřiny postavy. Iris je snobka se stejně povrchními a pitomými přítelkyněmi, Joséphinina dcerka Hortense se v tetě zhlíží a s matkou mluví tak, že by jí člověk nejraději jednu vrazil, matka sester je sobecká jedubaba jak vyšitá, milenka matčina muže Josiane je sice zgruntu hodná holka, ale když jde o její prospěch, moc útlocitná není, Joséphinina sousedka shání někoho, kdo by jí platil byt... Nic hezkého, že?

A přece...

Zaprvé: první výhrou Žlutých očí krokodýlů je vlastní rafinovaný příběh o tom, jak se Iris jednou na večírku vytahovala, že píše knihu, a pak donutí sestru, aby ji napsala za ni. Joséphine při vidině slušného výdělku, který jí umožní nejen financovat domácnost, ale i platit půjčku za nezodpovědného manžela a koupit svým dcerkám alespoň něco z toho, co mají bohatší kamarádky, souhlasí. Román, odehrávající se ve 12. století, vyjde, Iris má slávu, Joséphine desítky tisíc eur.

Zadruhé: výborné jsou postavy dětí, jejich city, vzájemné vztahy i vztahy k rodičům i jejich proměny. A velmi dobře jsou vylíčeni i muži, třebaže jsou poněkud v pozadí a nepůsobí tak plasticky jako ženské hrdinky.

Zatřetí a vlastně především: Žluté oči krokodýlů jsou napínavé, vtipně a elegantně napsané. Dialogy jsou svižné a věrohodné, kapitoly se střídají přesně tak rychle, aby čtenáře jednotlivé dějové linie nezačaly nudit. A ta skvostná líčení mediálního šílenství kolem Irisina/Joséphinina románu! Celkově hodně z romantiky, trochu z postmoderny.

Závěr snad ani nepřekvapí, ale předchozími stránkami natěšenou a smířlivě naladěnou čtenářku potěší: ženská emancipace není jen pouhé slovo, stejně jako láska a smíření. Už proto by si román zasloužil lepší hodnocení. Jenže tu je ta krajně nepravděpodobná rodinná historie, jíž autorka obdařila Joséphininu přítelkyni Shirley. A ta deset procent strhává. Uvidíme, co přinesou dvě pokračování, jimiž Pancolová na Žluté oči krokodýlů navázala."

***

 
Skrýt celou recenzi