Jarmila Loukotková
Navzdory básník zpívá

Autorka suverénně a přesvědčivě vyměnila epochy a přivádí nás do středověkých chudinských čtvrtí, univerzitního prostředí i ke královskému dvoru plnému intrik, neřestí a poprav, ale i lásky, soucitu a tragédií.

Ústředním hrdinou románu Navzdory básník zpívá je François Villon, buřič, tulák, člověk nevázaného života, především však básník. Je považován za předchůdce prokletých básníků a jeho poezie, ač poplatná středověké, přináší už mnohé moderní prvky. Narodil se roku 1431 a zemřel někdy po roce 1463, neznámo s určitostí kde a kdy. Vyprávění Jarmily Loukotkové na nás dýchne atmosféru středověké Francie, především Paříže, ale hlavně nás nechává nahlédnout do srdce muže, jenž sice zemřel mladý, ale bohatý zkušenostmi a zážitky jako málokdo; muže, který prožil za pět let, co stovky lidí nepotká celý život. V jeho duši se mísí dobro se zlem, láska a nenávist, hledání Boha a zatracování, radost pozemského života s marností světa. Na své životní pouti poznává krásu i ošklivost, věznice i paláce, pařížské podsvětí i pařížskou smetánku, krčmy i nevěstince, ale také hlubokou vášnivou lásku ke Kateřině, která je nevědomou příčinou jeho věčného putování.

Román Navzdory básník zpívá je autorčiným nejúspěšnějším dílem. K vyprávění o Villonovi nerozlučně patří i jeho verše, které autorka sama skvěle přeložila. Již podesáté se čtenářům do rukou dostává tento strhující románový příběh.

Dotisk úspěšného titulu vyšel 16. 11. 2011.

***

Jarmila Loukotková (1923–2007), česká prozaička a překladatelka, byla dcerou  amerikanisty, lingvisty a etnografa Čestmíra Loukotky. Ve svých románech čerpala z bohatých dějin antiky a středověku, o které jevila zájem už od studií na reálném gymnáziu v Praze. Po maturitě studovala francouzštinu na soukromé jazykové škole a pracovala jako úřednice na pražském magistrátu. V letech 1945–49 studovala estetiku a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, překládala a adaptovala divadelní texty, přispívala do různých periodik (Svobodné slovo, Květy, Vlasta aj.) a současně se věnovala literatuře. První soubor povídek pod názvem Jasmín vydala již v sedmnácti letech.

Ve své nejlepší prozaické tvorbě se zabývala především historickými tématy – antikou a francouzskými dějinami 15. století. Její první historický román Není římského lidu vyšel v roce 1949, zanedlouho následovala dvojdílná freska Spartakus (1950) a Smrtí boj nekončí (1957). K jejím vrcholným dílům patří i romány Pro koho krev (1968), Pod maskou smích (1977), Navzdory básník zpívá (1957) nebo Bůh či ďábel (1957). Vydávala také povídky, vědecká pojednání i příběhy ze současnosti, např. Dar jitra prvního (1971) či Medúza (1973). Celkem napsala osmnáct knih a přeložila všechna díla francouzského básníka Villona.

Jarmila Loukotková patří mezi nejlepší české autory historické prózy. Její knihy vycházejí k potěšení čtenářů znovu a znovu již po desetiletí.

Jarmila Loukotková v Nakladatelství JOTA:

 
 

vytisknout