David Ignatius
Labyrint lží

K této publikaci zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář 

I.

GID našlo Aymanovo tělo o tři dny později nacpané do plechového kontejneru poblíž té adresy v Zarqě, kde se měla uskutečnit schůzka. Jazyk měl vytržený, zůstal mu jen pahýl vzadu v ústech pokrytý krvavým strupem. Byly tady i další stopy mučení: zpřelámaná žebra, scházející prsty. Jeden z Haniho asistentů přinesl na velvyslanectví fotky těla v obálce nadepsané pouze: „PVI“, pro vaši informaci. Očividně věděli, že byl Ferris s Aymanem v kontaktu. Ferris se přinutil na ty fotografie podívat. Tolik toho tomu chudáku chlapci dlužil. Pak zavolal Haniho zástupci a řekl, že potřebuje laskavost. Dal mu adresu domu Alousiových v Jebel Al-Akhtharu a požádal ho, aby tam okamžitě provedli razii a zatkli každého, koho tam najdou. Řekl, že všechno později vysvětlí Hanimu. Když ale tým GID dorazil o hodinu později k vile, nikdo nebyl doma. Obyvatelé zřejmě v noci ve spěchu utekli zadní uličkou, naházeli do kufrů pár kousků oblečení a zmizeli ve tmě. Haniho zástupce zavolal Ferrisovi a řekl, že GID se pokusí Alousiovy najít. Jenže Ferris měl podezření, že už jsou za hranicí - míří do Damašku, nebo Rijádu, nebo možná Fallujahu.

II.

Nechal tam Ferrise sedět a sám vstoupil do výslechové místnosti. Vzal jednu židli a odtáhl ji ke zdi, asi tucet yardů od té druhé. O chvíli později se otevřely dveře na protější straně a dva strážní přivedli dovnitř vězně. Byl neoholený, vyčerpaný z nedostatku spánku, ale jinak nevypadal, že by utrpěl nějakou újmu. Strážní usadili vězně do židle a připoutali mu ruce a nohy ke kovovému rámu. Pak odešli z místnosti. Vězeň se díval na Haniho skoro smutně.
Ferris čekal, že Hani něco řekne, ale Jordánec mlčel.
„Co ode mě chcete?“ zeptal se vězeň. Pak to zopakoval ještě jednou, tentokrát skoro plačky. Jenže Hani mlčel dál.
Uplynulo několik minut. Vězeň upíral na Haniho uštvaný pohled. Po tvářích se mu koulely slzy a musel potlačil vzlyk. „Co chcete?“ zeptal se znovu.
Konečně Hani odpověděl.
„Pověz mi, Ziyade, proč jsi zabil Mustafu Karamiho?“ Jeho hlas zněl mírně. Z chodby sem nepřetržitě zaznívaly výkřiky.
„Protože byl zrádce,“ odpověděl vězeň. „Protože byl zrádce. Protože byl zrádce.“
Hani počkal, až se ticho v místnosti nakupí. Bylo to jako tlak na lebku, když se potápěč ponoří příliš hluboko pod hladinu. Po deseti minutách začal být Ziyad dostatečně zoufalý, aby znovu promluvil.
„Prosím. Je to pravda. Mustafa Karami byl zrádce.“

III.

Přinutili Ferrise sednout si do dřevěné židle a přes její opěrky připevnili velký kus překližky, do které byly vyvrtány díry. Širokou instalatérskou páskou a drátem připoutali Ferrisovi ruce a nohy k židli a pak mu připevnili obě dlaně k překližce, každý prst zvlášť, aby představoval samostatný terč. Když s tím byli hotoví, přinesl Egypťan velké kovové kladivo a položil ho na překližku mezi Ferrisovy nepohyblivé ruce.
„Vítejte v Guantánamu,“ řekl.
Nechali tam tak Ferrise dvacet minut. Z hovoru v druhé místnosti to vypadalo, že muži zřejmě jedí. Ferris cítil, jak mu prsty trnou v předtuše bolesti. Použil by teď ten jed, kdyby ho ještě měl? Utrpení, které na něj čekalo, bylo naprosto zbytečné. Přišel sem zemřít v přesvědčení, že tím zachrání Alici. Jenže ona nikdy zachránit nepotřebovala, protože nikdy nebyla vězněm al-Kájdy. Někdo z něj podvodem vymámil život za nic. Ferris si vzpomněl na scénu z románu André Malrauxe, který četl na vysoké. Dva oddané komunistické partyzány čeká mučení a jeden se rozhodne v beau geste nesobeckého hrdinství dát kapsli s jedem, kterou schovává, druhému muži, protože je slabší. Předá tedy kapsli svému křehčímu soudruhovi - jenže ten ji upustí a ona se zakutálí do skuliny v podlaze, takže je k ničemu oběma. Pro Ferrise byla ta scéna vždy obrazem nesmyslné smrti, až dodnes.

 

Líbí se Vám tato publikace? Můžete ji doporučit přátelům.